Hockey revenge

25 - Sophie

Od té noci, kdy jsem spadla do bazénu a Mason mě zachránil, se mezi námi něco změnilo. Neřekli jsme si to přímo, ale chováme se jako pár. Společné procházky, dlouhé hovory a neustálé dotyky – to vše se stalo naší součástí. Mason byl mým majákem v chaosu, který mi občas připadal jako život, a já jsem za to byla víc než vděčná.

Jednoho večera mě pozval na večeři. „Mám pro tebe překvapení," řekl s tajemným úsměvem, když jsme vycházeli z jeho auta. Vedl mě k malé zahradní restauraci, kde na nás čekal stůl ozdobený světýlky a svíčkami. Bylo to kouzelné.

„Tohle jsi zařídil ty?" zeptala jsem se, neschopná skrýt dojetí.

„Samozřejmě. Pro tebe vždycky," odpověděl a jeho pohled mi způsobil závratě. Usmála jsem se a cítila jsem, jak se mi srdce rozehřálo.

Večeře byla dokonalá. Sdíleli jsme talíř těstovin, smáli se historkám z dětství a znovu a znovu jsme se dotýkali – jeho ruka na mé, moje prsty, které letmo přejížděly po jeho dlani. Každý okamžik byl naplněný energií, kterou jsem nedokázala popsat.

Po večeři jsme se šli projít. Noc byla teplá a vzduch voněl levandulí a jasmínem. Mason mě vedl k vyhlídce, kde byl dokonalý výhled na osvětlené město pod námi.

„Tady je to krásný," zašeptala jsem, když jsme se zastavili.

„Ani zdaleka ne tak jako ty," odpověděl a otočil se ke mně. Jeho hlas byl tichý, ale vážný, a v jeho očích jsem viděla, že to myslí upřímně. Cítila jsem, jak se mi částečně podlamují kolena, ale jeho ruka kolem mého pasu mě držela pevně.

Naše rty se setkaly a bylo to jako poprvé. Polibek byl jemný, ale plný emocí. Jeho ruka putovala do mých vlasů a moje se obtočila kolem jeho krku. Všechno ostatní zmizelo – byli jsme jen my dva, spojení v okamžiku, který jsem si přála, aby nikdy neskončil.

Když jsme se od sebe odtrhli, podíval se na mě s úsměvem, který mě rozechvěl. „Půjdeme?" zeptal se a jeho hlas byl lehce zastřený. Jen jsem přikývla.

V jeho bytě vládla tichá, intimní atmosféra. Světlo bylo tlumené a hudba jemně hrála z reproduktorů. Sedli jsme si na pohovku, ale ani jeden z nás nemluvil. Nebylo to potřeba. Naše pohledy říkaly víc, než by kdy dokázala slova.

Položila jsem ruku na jeho tvář a znovu ho políbila. Polibky se prohlubovaly, stávaly se naléhavějšími. Cítila jsem, jak jeho ruce putují po mém těle, jak mě jemně hladí a zároveň si mě přitahuje blíž. Mé tělo odpovídalo na každý jeho dotyk, jako by bylo stvořené jen pro tohle.

Vedl mě do ložnice a každý jeho pohyb byl opatrný, plný respektu a lásky. „Jsi si jistá?" zeptal se, když se na mě podíval s pohledem, který mi bral dech.

„Jsem," odpověděla jsem pevně. Byla jsem si jistá jako nikdy předtím.

Když jsme byli spolu, bylo to jemné, intimní a plné vzájemné důvěry. Každý pohyb, každý dotyk byl jako slib – slib, že jsme tu jeden pro druhého, že naše pocity jsou skutečné. Bylo to víc než jen fyzické spojení – bylo to vyjádření lásky, která mezi námi rostla od toho okamžiku u bazénu, nebylo to tak zvrhlé jako kdysi, ale i tak to bylo úžasný.

Když bylo po všem, leželi jsme vedle sebe, jeho ruka objímala můj pas a moje hlava spočívala na jeho hrudi. Jeho dech byl klidný a pravidelný, jako by všechno v jeho světě bylo konečně na svém místě. Cítila jsem se stejně.

„Miluju tě, Sophie," zašeptal, jeho hlas byl jemný, ale jistý.

Vzhlédla jsem k němu a usmála se.  A v tu chvíli jsem věděla, že to, co mezi námi je, je skutečné.