Phoenix [HP]

9.

Lysander se prodíral ke svému vytouženému obchodu skrz masy lidí. Měl jediné štěstí, že za těch pár let rostl jako z vody. Být tak v Queenině výšce, neviděl by zhola nic. Už už se chtěl ohlédnout přes rameno a postěžovat si svým přátelům na bezohlednost kolemjdoucích, když mu však došlo, že teď je zde sám.
Poté co se střetli s rodiči se Queenie s Lorcanem rozhodli vydat do obchodu s Kotlíky, jež byl nedaleko odsud. A jelikož slíbili, že ho koupí i Lysanderovi, mohl se chlapec po svolení rodičů vydat do obchodu jež nesl název Prvotřídní potřeby pro famfrpál. Sám byl velkým nadšeným fanouškem famfrpálu. Dokonce měl v nad postelí obrovský plakát svého nejoblíbenějšího týmu, což byly Montroseské straky. Ne že by ale aktivně sportoval. Byl raději přihlížejícím. Sám zde byl ale především proto, že Lorcan famfrpál z duše nenáviděl a Queenie ani nevěděla, co to je. I přesto, že znal její odpor ke sportu, slíbil si, že jí o famfrpálu jednou rozhodně povypráví.
   Obchod byl narvaný k prasknutí. Lysander měl však jediný cíl. Z katalogu se dočetl, o zbrusu novém modelu Komety a když už byl na Příčné ulici, nemohl si nechat ujít tu příležitost ji alespoň spatřit.
Po chvíli Merlinžel zjistil, že nebyl jediný s takovým nápadem. Kolem jediné vitríny se tlačil nespočet mladých kouzelníků. Zamračil se. Přece sem nechodil zbytečně. Proto se zhluboka nadechl a začal se rvát davem. Každou chvíli ho někdo omylem kopnul, nebo šťouchnul loktem, ale náš odvážný a poněkud paličatý kouzelník se nehodlal vzdát. Když už to vypadalo, že ono vytoužené koště spatří, nějaký starší chlapec ho silou schválně odstrčil pryč. Lysander padal k zemi a očekával tvrdé přistání. Avšak k jeho údivu spadnul do měkkého.
„Zatraceně, vypadám jak přistávací dráha nebo co?" ozvalo se zpoza jeho těla. Okamžitě z dotyčného slezl a stále v sedě se odsunul stranou. „Hrozně se omlouvám. Ale ten pitomec mě přísahám Merlinovi strčil schválně." snažil se omluvit a rozpačitě se přitom díval na onoho chlapce, který pád odnesl sním.
Chlapec s uhlovými vlasy, které se kroutili v divokých vlnách do všech světových stran, si ho přeměřoval skrz své malé kulaté brýle zaujatým pohledem. Jako kdyby ho hodnotil. To samé ovšem dělal i Lysander. Po nějaké chvíli, kdy spolu mlčky soutěžili v tom, kdo první uhne pohledem, se ale černovláskovi začal rýsovat úsměv na tváři. Postavil se na nohy a podal chlapci s vlasy jako med svou ruku. „James. James Sirius Potter." ještě více se na chlapce usmál. Lysanderovi se také okamžitě roztáhnul úsměv po celé tváři. Onen chlapec se mu zamlouval čím dál víc. A nebylo to jen jeho jménem. S vděkem přijal jeho ruku a nechal si pomoct na nohy. „Já sem Lysander. Lysander Scamander." potřásl si poté s mladým Potterem. Jistěže věděl, kdo to je. Jako každé dítě z kouzelnické rodiny. Ale co ho překvapilo bylo to, že byl naprosto normální. Naprosto stejný jako každý jiný chlapec narozen do obyčejné rodiny.
„Jamesi! Kámo podívej se co mi ti idioti udělali!" přihnal se najednou další chlapec. Měl zrzavé vlasy dlouhé skoro po ramena, pihovaté tváře a malé tmavé oči. Zlost, jaká se v nich momentálně odrážela musela svítit na míle daleko. Lysander si všimnul jeho pomalu modrajícího monoklu přímo pod okem a povzdechl si. „Hádám, že nejsem jediný, kdo se dobrovolně vydal na smrt." nevesele se ušklíbl a vyčítavě se podíval na děti i dospělé, kteří se doslova prali o to, nové koště spatřit. Zrzek se na něj překvapeně podíval. Jako kdyby ho zaregistroval až teď. Potom pohledem hodil po Jamesovi. „Nechceš nás představit?" zazubil se vesele. Lysander, udiven jeho rychle měnící se náladou, mu široký úsměv oplatil. James se samolibě ušklíbnul, ale dal se do představování. „Frede, tohle je Lysander Scamander. Lysandere tohle je Fred Weasley, můj takzvaný bratránek. Nalezen mou rodinou u popelnic před svatým Mungem." rošťácky mrknul na Lysandera. Ten se rozesmál poté, co Fred Jamese rozlobeně praštil prvním předmětem, který mu přišel pod ruku. „Hej! Okamžitě to vrať!" zakřičel na něj kdosi pisklavým hlasem. Fred se nechápavě podíval na maličkého plešatého muže, jenž se na něj díval pořádně nahněvaným pohledem. Hned jak si zrzek všimnul příčesku, jež svíral v dlaních zrudnul studem. „Jjá..já se omlouvám pane." vykoktal ze sebe a pánovi podal chuchvalec vlasů. Muž, který nápadně připomínal trpaslíka se na něj jen nasupeně podíval a zmizel kdesi v davu.
Poté co ubohý chlapec obrátil hlavu ke svým společníkům, však převrátil oči v sloup. Oba chlapci, jež přihlíželi celé této scénce se doslova prohýbali v pase smíchy. James si dokonce otíral oči od slz smíchu. „Vy dva ste se fakt hledali." zabručel podrážděně. Poté to ale nevydržel a jeho tvář rozjasnil široký úsměv.
Do obchodu Lysander vstupoval sám. A z něj vycházel s dvěma chlapci, jenž sice poznal před pěti minutami, ale připadalo mu, jako kdyby je znal věčnost. Takový pocit vzájemného souznění pocítil pouze s jednou rudovlasou dívkou. Právě stou, která se svým druhým nejlepším kamarádem momentálně brouzdala v ohromném knihkupectví, jež neslo název Krucánky a Kaňoury a snažila se vší silou od té nádhery odtrhnout oči.