Phoenix [HP]

45.

   Týdny plynuly a byly zde již Vánoce. Queenie na ně byla již tradičně zvána do Doupěte nejen od Rose, ale také Albuse, a především od Jamese, který jí neustále opakoval, jaký by pro něj byla pod vánočním stromečkem nádherný dárek. Queenie však byla skálopevně rozhodnutá zůstat přes vánoční svátky jako minulým rokem v Bradavicích. Toto rozhodnutí se ovšem nelíbilo Lysanderovi, který jí dlouho přemlouval, aby odjela trávit Vánoce s nimi do Anglie k babičce a dědovi. Jenže Queenie chtěla svůj čas v Bradavicích využít také k odlapení mladého Notta, který se jí tak dlouho vyhýbal, a o němž se od Scorpiuse s Albusem dozvěděla, že stráví letošní Vánoce také na hradě. Svůj pravý důvod však svému kučeravému neodbytnému kamarádovi říci nemohla. Vymluvila se proto na to, že se domluvila s Havraspárkou Pen, že jí bude dělat přes Vánoce na pokoji společnost. Lysander se v tom chtěl dál vrtat, ale Rose se dívky zastala a poprvé pro ni i lhala. Queenie jí za to byla nevýslovně vděčná. „Buď na sebe opatrná." Zašeptala jí pak do ucha, když se loučili u bradavického expresu. „Jinak to ani neumím." Smála se Queenie, zatímco sledovala tu ohromnou početnou skupinu Potterů-Weasleyů, jak se cpe do vlaku se všemi těmi zavazadly.

Vánoční ráno prožila Queenie velmi poklidně. S úsměvem na rtech si prozpěvovala písničku, zatímco si dávala dlouhou teplou sprchu. Dala si záležet, aby se oblékla alespoň trochu svátečně a jelikož usoudila své tmavě modré šaty za dostačující, vykročila do společenské místnosti. Pod vánočním stromečkem sedělo několik mladších studentů a nadšeně vybalovalo své dárky. „Ahoj Darcy." Pokynula Queenie jedné z dívek, která seděla v rohovém křesle a s někým zrovna telefonovala. Dívce proto pozdrav opětovala pouze veselým mávnutím. Když se děti od stromečku přesunuly na gauč, sklonila se nad ním také rudovlasá čarodějka. S nadšením zjistila, že má také pod stromečkem několik dárků. Byli to různé dárečky od jejích nejbližších přátel, ale také od dědečka a Scamanderových. Byl zde však ještě jeden dárek, jehož odesílatele nedokázala zprvu identifikovat. V nevelkém žlutém balíčku se nacházely desky jakéhosi sešitu. Byl zde také přiložen dopis. „V důchodu se člověk velmi nudí Queenie. Doufám, že ti tyto informace k něčemu budou a ty noční můry jednou pominou. M.A.F.S." Queenie až po nahlédnutí do oněch desek došlo, že tyto iniciály patří jí známému Mloku Scamanderovi. Ten si udělal tu námahu, že sesbíral veškeré informace, které nashromáždil o víle zvané Phoenix a všechny je pak uložil do desek. Queenie však věděla, jaký je pan Mlok chaotický bordelář, tudíž trochu podezřívala paní Porpentinu z nápomoci. Byla mu za to každopádně neskonale vděčná. Zařekla se, že se na to ihned zítra vrhne.
Poté, co své dárky Queenie odnosila na svůj pokoj, pípla jí „esemeska" jejího mudlovského telefonu. Zamračeně se podívala na neznámé číslo, ale zprávu si zobrazila. Velmi rychle jí ten zamračený výraz přešel, když spatřila poslanou fotografii Potterů-Weasleyů z Doupěte u vánočního stromku. Byla to taková chaotická fotka. Telefon zřejmě držel James a ostatní sourozenci a příbuzní se snažili vecpat do záběru. Jenže to skončilo tím, že někomu chyběl tu a tam kousek hlavy. Queenie to ale nevadilo a nad fotkou se zasmála. Byla k ní přiložená zpráva. „Pro případ, že bychom (teda hlavně já) ti chyběli. Krásné Vánoce Ollivanderová! J.S.P." I přesto, že byla zpráva od Jamese Siriuse Pottera, jí to zahřálo u srdce. Ani nevěděl, jak ji tím potěšil.

Ve Velké síni panovala sváteční nálada. Vše zde bylo kouzelně vyzdobené, za což se zasloužil především tým dobrovolníků pod vedením malého profesora Kratiknota, ředitele havraspárské koleje. Ohromný vánoční stromek, který sem před týdnem přitáhl Hagrid se tyčil až do nedohledného stropu. Zářil přitom všemi barvami.
Queenie se rozhlédla po přítomných studentech. Hledala však jen jediného. A kupodivu ho spatřila. Byl jako vždy perfektně upravený, ve své bílé košili se zelenou kravatou a své hnědé mírně vlnité vlasy měl perfektně učesané. Od té doby, co ho Queenie spatřila poprvé značně vyrostl a zesílil. Slušelo mu to. Zrovna se skláněl nad hrnkem čaje, když se k němu Queenie rozešla rázným krokem. Než k němu však stihla dojít, kdosi na ní zakřičel: „Tady Quin! Pojď si sednout k nám!" Dívka se otočila za vysokým hlasem a spatřila zběsile mávající Mayu Thomasovou sedící u stolu se svým přítelem Aaronem Woodem, Annie Bellovou a Maxem Greengrassem. Mávla na ně, že hned přijde a otočila se zpět k cíli své cesty. Jenže na místě, kde ještě před minutou posedával jeden zmijozelský chlapec, bylo prázdno. Queenie chvíli přemýšlela, zda se za ním vydat, ale pak došla k závěru, že se mu přece nebude vtírat, když o její společnost zjevně nestojí. Trochu sklíčeně se proto vydala za staršími studenty, kteří o její přítomnost naopak stáli.