Phoenix [HP]

53.

   Dny plynuly jako rozbouřená řeka. Velmi rychle. Únor se proměnil v březen, z března se stal duben a my se v dějové lince přesuneme do teplých květnových dnů. Tyto dny se nesly ve znamení zkoušek a zároveň spousty večírků konajících se na počest studentů posledního ročníku. Zároveň to bylo období, kdy se každý víkend mohli studenti hromadně či samostatně vydávat do kouzelnické vesnice ležící nedaleko Bradavic. Do vesnice zvané "Prasinky", měla přístup i mladá Ollivanderová, jakožto studentka čtvrtého ročníku. Prasinky však nenavštěvovala často. Spíše si užívala prázdných a tichých koutů hradu, když všichni studenti o víkendu vyrazili ven.
Dnešek byl však výjimkou. V duchu úspěšného zkouškového měsíce se rozhodla děvčata včetně Queenie vyrazit ke Třem košťatům na sklenku Máslového ležáku, který jim madam Rosmerta, velmi pohledná čarodějka středního věku, neměla problém prodat i přes jejich neplnoletost. Vždy na ně spiklenecky mrkla a tiše je upozornila, že kdyby je tu potkal někdo z profesorů, mají zalhat, že pijí jablečný mošt. Queenie od spolužáků věděla, že takovou výsadu neměli všichni neplnoletí studenti a podezřívala madam Rosmertu, že jim tak dopřává pouze pro jejich známost s Poberty. Ti z madam Rosmerty vymámili máslový ležák už ve třetím ročníku a hloupě se tím chlubili všem spolužákům.
"Na úspěšný školní rok a ať nám to štěstí vydrží i k NKÚ!" Pronesla Queenie proslov v ruce svírající půllitr ležáku. S hlasitým "cink" si dívky přiťukly a symbolicky si lokly ze sklenice. Rose tento lok shledala dostačujícím a požádala kolemprocházející Rosmertu o sklenku moštu. Pohledná čarodějka zvedla obočí na Queenie s Olivií a ty jen s úsměvem zavrtěli hlavou. Rose rozhodně nebyla párty člověk. A alkohol jí připadal zbytečný a mysl zatemňovací, jak často připomínala svým bratrancům.
"No nevím jak vy, ale já se na příští rok docela těším. Doufám, že přemluvím mamku, aby semnou zašla na Příčnou na začátku prázdnin, než pojedeme do Itálie. Nevím, jak bych pak stíhala všechno přečíst, než začne škola." Chopila se slova zrzavá Rose a lokla si doneseného moštu. Olivia nad ní protočila očima. "Moje drahá zrzko, my všichni víme, jak velkej si šprt, ale čeho je moc, toho je příliš." Rose jí to oplatila úšklebkem. "Moje drahá Olivie, kolik kluků si to tenhle rok vlastně měla? Hm, ani to nespočítám. Však víš, čeho je moc, toho je příliš." Queenie si opřela čelo do dlaní. "Je to tu zase." Pomyslila si. Opět se schylovalo k hádce mezi jejími nejbližšími kamarádkami. A ve chvíli, kdy je obě v duchu posílala tam, kam ani Brumbál nevidí, jí někdo položil ruce na ramena.
"Vidím, že tu máte veselo Quin." Ozval se jí u uší zvonivý pobavený hlas jejího nejlepšího kamaráda. "Lysandere!" Objala ho dívka nadšeně, jelikož mu za svou nynější přítomnost byla více než vděčná. Chlapcovi medové kudrlinky jí přitom pošimraly na odhaleném krku. Její nadšení opadlo, když se od něj odtáhla a došlo jí, že kde je její nejlepší kamarád, je i ten rozcuchanec. A zrovna, když se její myšlenky ubírali jeho směrem se za jejími zády ozvalo: "Červená ti sluší víc Ollivanderová! Jsi v tom taková víc... žhavá." Pronesl s pohledem připoutaným na její zelené tričko. Lysander se na ní omluvně usmál a pošeptal jí do ucha: "Jestli chceš, abychom šli jinam, řekni a já ho odvleču."Queenie střelila pohledem k za ušima rudé Rose a do sebe vzteky klopící ležák Olivii a měla jasno. Pohledem Lysanderovi naznačila ať si sednou. Než se však Lysander rozhoupal, místo vedle ní zaujal Potter a šibalsky se na ní zaculil. Rudovlasá čarodějka nad tím jen protočila očima a sedla si vedle něj. Po chvíli se k nim přidal také zrzek Fred a malý Roy. Madam Rosmerta doslova rozkvetla, když spatřila své oblíbence pospolu a samou radostí jim věnovala několik ležáků navrch. "Že jste to vy pánové." Smála se přitom na celou hospodu.

"Slyšel jsem, že příští rok máme nového učitele na Obranu." "No teda Weasley, to je teda novina! Jako kdybychom neměli nového učitele každej rok viď." Uchechtla se Olivia a na Fredův zamračený pohled reagovala vzdušnou pusou. "To, co se snažil tady bratránek sdělit je to, že jsme slyšeli, že to bude jeden z nejproslulejších bystrozorů." Chopil se iniciativy James, jelikož Fred se místo osazenstvu stolu věnoval uraženě poloprázdnému ležáku. "To bude určitě reakce na to, co se poslední dobou děje. Migrace nebezpečných zvířat i tvorů temnot, útoky na mudly a dokonce čaroděje." Promluvila Queenie tiše. "Vždyť se vefinále zas tak moc nestalo ne?" Opáčil ledabyle Fred a házel si přitom pivním podtáckem. "Zas tak moc se nestalo?! Stačilo málo a Jamesovo a Rosiin táta by tu už nebyli!" Rozčíleně na něj vypálila rudovláska a její tvář vystřídaly odstíny bílé a rudé, když si vzpomněla na své živé sny. James se po zaznění svého jména z úst své vytoužené dívky rozplýval blahem, bez ohledu na to, co vlastně říkala. Dívka si ho však nevšímala. Dál propalovala pohledem zrzka, který si uvědomil, že má pravdu, ale aby to nemusel slabošsky přiznávat, jen si odfrkl.
"Ale notak děcka, nehádejte se. Nemyslíte si, že přesně tohle Ona chce? Aby se obrátil kouzelník proti kouzelníkovi? Aby se přátelé rozeštvali?" Celý stůl po zaznění Lysanderových slov utichl. Všichni si uvědomovali význam a pravdivost chlapcových slov. A ta pravda měla svou váhu. "Máš pravdu. Jestli jsem se od rodičů z válečných historek něčemu přiučil, bylo to to, že přátelé jsou v těžkých chvílích všechno. Není nic důležitějšího než přátelé a rodina. Ačkoliv já si myslím, že je to jedno a to samé." Rozhlédl se po osazenstvu stolu chlapec s černými vlasy jako uhel a hnědými oči plnými odvahy a odhodlání bojovat za své blízké. Dokonce ani Queenie v tu chvíli nepřišel otravný a hloupý. Mluvil jí z duše. "Tak na rodinu lidi!" Zvedla ruku se zbytkem oranžové tekutiny ve skle Olivia, výjimečně bez úšklebku. Ostatní jí gesto opětovali. "Na rodinu!"