Phoenix [HP]

23. Třetí ročník

Třetí školní roky byl zahájen jako vždy 1. září.
Pro Jamese Siriuse Pottera a jeho věrné přátele však začal velmi nelibě, jelikož se ihned před vlakem hlasitě pohádali s jistými zmijozelskými studenty. Ovšemže v jejich vedení stál jako vždy Jamesovo úhlavní nepřítel Nott v doprovodu s blonďatým Malfoyem, hromotlukem Goylem a uštěkanou Helene Flintovou, která měla očividně oči jen pro Notta. Také se nebylo čemu divit. Mladý Nott byl opravdu atraktivní chlapec. A čím starší byl, tím více se za ním dívek otáčelo. Totéž se ovšem dalo říci o jeho sokovi, Jamesi Potterovi.
Bývalo by to skončilo pořádnou bitkou, kdyby doprostřed jejich nenávistného kruhu nevběhla jedna drobná rudovlasá dívka a s nadšením neskočila do náruče mladému Nottovi. Neobjevila se na onom místě jen pouhou náhodou. Jakmile z dálky spatřila tyto dva chlapce stát tváří v tvář naproti sobě, věděla, že musí jednat dřív, než bude pozdě. A tak se nechala poněkud unést, ale svého unáhleného chování nelitovala, jelikož jí Theo opravdu chyběl. Jamese to velmi popudilo a hněvu, který v něm vřel si povšimnuli i jeho přátelé, kteří ho raději co nejdřív odtáhli do bradavického expressu.
   I přestože se Queeniny přátele kolem ní zpočátku našlapovali po špičkách, dívka je ujistila, že je vše již v pořádku. Že její tetička již netrpí, a to je to nejdůležitější. Tím všechny opravdu ujistila o mnoha věcech. A především o tom, že má opravdu statečné lví srdce. Jen Lysander se v prvních týdnech vůči své kamarádce choval poněkud přehnaně ochranářsky. Dokonce se na týden rozhádal se svým nejlepším kamarádem Jamesem Potterem jen proto, že na Queenie z legrace vylil dýňovou šťávu. Queenie ho ale dokázala přesvědčit, že přeci není malá a dokáže se o sebe postarat sama. Nikdo však netušil, že rány nejsou ještě zcela zahojené a dívka se každou noc budí s mokrými tvářemi od slz.  V dalších měsících se vše opravdu vrátilo do normálních kolejí. Tedy téměř.
   Queenie trávila volný čas se svými nejlepšími přáteli. Byla za ně neskonale vděčná, jelikož to byla jediná věc, která jí držela nad vodou. Rose se sní stejně jako s Lorcanem chodila nadále učit do školní knihovny, a také jediného místa, kam nevkročil ten otrava Potter. Nejspíš neměl ani ponětí, kde nebo co knihovna je. Queenie milovala ty chvíle, kdy společně seděli mezi hromadami knih. Ať už v tichosti, nebo v zaujaté konverzaci o nějakém titulu. Když Queenie nebyla zrovna v knihovně, tak trávila s děvčaty čas na školních pozemcích, kde je Olivia i proti Rosiiným morálním zásadám informovala o každém šušknutím a nejnovějším módním trendu, o kterém se dozvěděla. Queenie se pokaždé bavila tím, že i přes všechny morální zásady Rose špicuje uši jak ostříž, aby jí něco náhodou neuniklo. Také chodila velmi ráda s Albusem, či Lysanderem na návštěvy za starým hajným Hagridem. Pokud zrovna nedostal podobný nápad starší z bratrů Potterových. Velký statný muž jim vždy vlídně nabídnul pečivo, které se nedalo jíst a čaj, který se pro změnu nedal pít. S Hagridem měla společnou především lásku ke všem nejrůznějším zvířatům. Čím podivnější, tím lepší. Na toto téma měl ovšem co říci i Lysander, který se chtěl inspirovat osudem Jamesovo strýce Charlieho a pracovat s draky. Oproti tomu Albus občas působil dojmem, že by se klidně nechal pokousat od pavouka, kdyby ho mohl jen na vteřinu spatřit.
   Čas od času se také scházela se svým dalším zmijozelským kamarádem Theem, kterého všichni znali jako Eliotta. Theo mu dívka začala říkat v prvním ročníku poté, co se ho tak statečně zastala před svými nebelvírskými spolužáky. Theo neboli Eliott podobně jako James zcela propadl kouzlu rudovlásky a už jen proto, že jako jediná mu říkala jinak než ostatní, pro něj byla speciální. Ačkoliv podobně jako zbytek jeho koleje vedl otevřenou válku s hrdými lvy a v letošním roce se stal také chytačem za zmijozelské famfrpálové družstvo, ke Queenie se nikdy zle nechoval. Naopak ji jako přezdívaný zmijozelský princ chránil před mnohými posměšky ze své koleje. Vždy se mu dostalo značné podpory od Queeniného dalšího známého ze Zmijozelu. Mladý Malfoy si dívku oblíbil především pro její vlastnost neodsuzovat na první pohled.
  Neznamenalo to však, že by jí Zmijozelští uznávali jako sobě rovnou. Byli zde i tací, kteří její existenci nemohli vystát už jenom kvůli jejímu podivnému přátelství s několika hady. Takové Helene Flintové, dívce s dlouhými černými vlasy, temnými oči jako noc a nebezpečnou povahou, Queenie ležela v žaludku už od prvního dne. Dávala jí to také najevo pokaždé, kdy se naskytla příležitost.
  Queenin poklidný život však narušoval především ten neustále otravně vlezlý a arogantní Potter, který byl rok od roku horší. Olivia by však také přidala něco jako rok od roku hezčí. Což by Queenie zas rázně popřela. A Rose by obě poté přetáhla knihou po hlavě zato, že na tyhle řeči o žádném svém bratranci není vůbec zvědavá. A že těch bratranců měla.
  Již to nebyli jen propíchané punčocháče, či srdíčka v knihách. Chlapec byl čím dál více odvážnější a stejně tak rostlo jeho ego. O to se zasloužili však především jeho věrné fanynky, které se rojili po celé škole víc a víc. Kupodivu nejen z nižších ale také z vyšších ročníků Bradavické školy.
  Queenie však také nebyla již ta malá zakřiknutá dívka. Již jejich konflikty nekončili jejími spalujícími pohledy, či krátkými nadávkami. Dívka se v Jamesově přítomnosti dokázala tak rozpálit, že jí bylo v danou chvíli skoro jedno, kolika lidí na sebe upoutá pozornost. Zkrátka v jeho přítomnosti nebyla trpělivost nazbyt. James jejich hádky miloval. Ona je nenáviděla.