Kočičí příběh

Odmítnutí

Sedím před plotem nádherné Toffi, která bydlí v třípatrovém domě na konci Zelené ulice a trpělivě čekám na její příchod. Mám ji rád. Moc rád. Ona je prostě naprosto úžasná. Je bílá jako sníh, má mandlově hnědé oči a každý den má jinak barevné drápky. Její majitelka je jedním z nejbohatších lidí v celém státě.

Otevřou se dveře na terasu a Toffi se ukáže slunci. Třpytí se jako právě objevený diamant. Můžu na ní oči nechat. Přejde k plotu. Usadí se naproti mě a začne si čistit srst. Nevynechává jediný chloupek. Drápky jí tentokrát září miminkovsky růžovou barvou. Na okamžik zvedne hlavu. Když si všimne, že na ní upírám pohled, sklopí oči k zemi. Neklidně se zavrtím. Kvůli okukování tady nejsem. Chci zjistit, jestli mě má ráda.Toffi se narovná. Teď to přijde.

,,Co tady děláš?"zeptá se.

,,Chtěl jsem tě vidět. A promluvit si s tebou,"odpovím.

Zamračí se.,,Promluvit? A o čem?"

Nadechnu se. Jak jí to mám říct?

Odvážím se vyslovit první, jednoduchou větu.

,,Mám tě rád."vyhrknu.

Toffi si odfrkne. Je naštvaná a podrážděná zároveň. Nemohl jsem si vybrat horší chvíli. Co bude teď?

,,Ty se pro mě nehodíš,"vyštěkne Toffi.

Zalapu po dechu. Proč bych se k ní nehodil? Vždyť nezáleží na tom, jak vypadám.Zmocní se mne neklidný pocit. Připadá mi, že se jí nelíbí můj vzhled, ne chování.

,,Proč s k tobě nehodím?"otážu se.

,,Vždyť se na sebe podívej! Jsi jen malý, ušmudlaný kocour, který se může zalíbit maximálně slepým koťatům. Nezasloužíš si kočku, jako jsem já."vyjede Toffi.

Projede mnou vlna vzteku. Já že jsem ušmudlaný kocour? Hodím se jen pro slepá koťata? Toffi mě naštvala, ale její slova mne i hluboce ranila.

Co když je to, ale všechno pravda? Myslí si to o mne i ostatní? Na tuhle otázku nedokážu odpovědět .Od té doby, co zemřela rodina, která se o mě starala, žiji na ulici. V létě se žije skvěle, spím pod širým nebem a všude jsou ptáci a další menší zvěř, takže mám co jíst, ale v zimě j to o dost horší. Napadne sníh, ptáci odletí a každou noc mrznu v tunelu. Toffi se to mluví, ona má každý den čerstvé jídlo a večer jí čeká teplý pelíšek.

Potichu odejdu. Nemá cenu se s Toffi bavit.

Vyrazím k parku. Je horko, ptáky se to tu jen hemží a já začínám mít hlad. Vyšplhám se na velký dub. Přede mnou stojí rovnou celý oběd - vypasený vrabčák, který si čechrá peří a vůbec neví, že jsem za ním. Přikrčím se k zemi a jedním mocným skokem přistanu na nic netušící oběti.Vrabčák píská a mlátí kolem sebe, ale utichne, když se mu zakousnu do krku. Je to jako kousat do másla, které je mimochodem strašně ošklivé. Moje ostré zuby trhají peří a veškerý tuk a maso. Chutná to dobře, ale pochybuji,že by to chutnalo jiné kočce, třeba Toffi.

Když si na ní vzpomenu, přejde mě veškerá chuť k jídlu. Roztrhaného vrabčáka schodím a já sám vylezu až na nejvyšší větev.

Slucne zapadá a ozařuje celé město-vypadá jako kdyby bylo v plamenech. Zavřu oči. Zvedne se silný vítr a opře se do mě. Lehnu si na výstupek na větvi a rázem spím.

28.4.2017- Jak jsem slíbila, opravuji prvních několik kapitol, hlavně tedy mezery za tečkami a čárkami ve větách. Snažím se koukat i na pravopis, ale myslím, že mi stejně něco uniklo.
Sabinka2003