Kočičí příběh

Někdo z nás

Tom

Nikdy bych nevěřil, že budu po nocích chodit s obrovským, smradlavým psem na procházky a vyprávět si zážitky z dětství. Opravdu ne. Jenže potom jsem na jedné ze svých cest potkal Lagunu, můj život se od základu změnil a já začal nanovo.

,,Máte hezký noci," zasní se Rocky, přizpůsobujíc se mému krátkému kroku, abychom mohli jít vedle sebe. Má delší a silnější nohy, většinou mi utíká, ale dnes v noci si chce očividně povídat, jinak by na mě takové ohledy nebral. Ještě stále si na sebe zvykáme. Na druhou stranu, je čemu se divit? Před týdnem jsem ještě ani nevěřil, že ho někdy přijmu jako přítele.

,,Myslíš? Nikdy jsem nad nimi moc nepřemýšlel," dumám nahlas, hledíc na indigovou oblohu potaženou slabým oparem mlhy. Skrze bílý závoj září naši předci, dávají na nás pozor a smějí se našim vylomeninám. Pravda, někdy dokážeme být legrační.

,,Někdy si ani neuvědomujeme, co všechno máme, dokud to neztratíme, co?"

Zadívám se na něj, v očích milion otázek.

Zasměje se a zrychlí, abychom se co nejdříve dostali ze Zelené ulice. Vím, že se mezi kočkami necítí dvakrát dobře, ale když má u sebe Connie, vypadá relativně spokojeně.

,,Ptej se, na co chceš, jenom neslibuju odpověď."

,,Tys to v životě neměl moc lehký, co?"

Mrkne na mě jedním třpytivým černým okem a vkročí na trávu.,,Co znamená ,,mít snadnej život" ?"

,,Narodit se do milující rodiny, vyrůstat s ní, cítit volnost, být šťastný, mít přátele, spát v suchu a teple, mít dostatek potravy," vyjmenovávám, zatímco se blížíme k lesu.

,,Rodina? Tu jsem nikdy doopravdy neměl, dokonce se mi ani nenaskytla příležitost. Můžu říct, že mám Connie, ale to je kec, protože Connie smrdí a je to kočka. Nic proti, Tome, ale naše druhy si nikdy nebudou vonět. Vyrůstám v lese a volnost cejtim každej den. Jo, ta je fajn, dělá mě šťastnym. V suchu a teple spěj jenom rozmazlený smradi a kamarádi stojej za starou belu, protože tě jednou stejně zraděj. Podívej se na mě – já odešel hned, co se Connie přiblížila Zelený ulici. A o jídlo nikdy není nouze, když nejsi línej a umíš lovit."

Poslouchám ho se zatajeným dechem. Popravdě, nečekal jsem, že se mi tak otevře, ale žije tak dlouho sám, že mu každé slovo přijde vhod. Musí se cítit strašně.

,,Ale rodina nemusí být složená jen z otce, matky a sourozenců, ne?"

Odfrkne si a skloní hlavu, snad aby si rozmyslel, co dál. Zřejmě mi ani teď nechce říkat všechno.

,,Pro mě jo. Já nikoho jinýho neberu. Když mě nechtěj rodiče, nechci ani já nikoho jinýho."

Zajímavý názor, ale vyvracet mu ho nebudu. Možná má dokonce pravdu.

,,A přijde ti, žes Connie zradil?" Popravdě, já bych zřejmě udělal to samé, ale nahlas to nikdy nepřiznám.

Zhluboka se nadechne, široký hrudník drží divoce bijící srdce uvnitř. Někdy čekám, že vyskočí ven, ta síla jediného svalu je neskutečná.

,,Udělal jsem, co mi přišlo správný. Ona to považuje za podraz."

,,Opravdu?"

,,Copak to nevidíš? Každej den čeká na chvíli, kdy zase zmizim."

,,A plánuješ odejít?" Nemyslím si, že mi něco prozradí, protože to není jeho styl, chci jen vědět, kdy můžu očekávat další slzy. Connie ho bude nenávidět, pokud odejde. Upnula se na něj a miluje ho jako bratra.

,,Jednou odejdeme všichni. I Connie se sebere a opustí nás. Možná je lepší vypadnout hned, než za pár let, kdy si na mě zvykne. Pak bude těžší loučení."

,,Zelenou ulici neopustí," podotknu, přestože se mi ho duše vkrádá chlad. Všichni jednou odejdeme. Už teď není v našem domově bezpečno. Jenže, kam půjdeme? Do lesa? Tam bez pomoci nepřežijeme ani měsíc.

,,A co tady bude dělat? Čekat, až se do ní zamiluješ? To asi těžko. Přemýšlej. Ona k sobě potřebuje někoho, kdo se za ní postaví, jinak s tou svojí dobrou duší skončí špatně."

,,Zelená ulice je plná kocourů."

,,Nebuď směšnej. Jsi tady ty, Warrior a starouš Mosey."

Proč mi přijde, že chce, aby odešla? Vždyť jí má tolik rád – proč ji posílá pryč? Opravdu jen chce, aby byla v bezpečí, mimo naší lokaci, našla si kocoura, kterého bude nadevše milovat a na nás už raději nikdo nepomyslela? Nebo jen nechce zažít další bolest způsobenou loučením?

Dívám se na něj, v hlavě naprostý chaos. Co to plácá? Vždyť tady Connie vyrostla – navíc, její dospělost je ještě tak daleko. Blíží se její první narozeniny, ale to neví ani ona sama, protože si den svého příchodu na svět pochopitelně moc nepamatuje. Bude trvat dlouho, než vyroste ze stádia kotěte a postaví se na vlastní nohy. Nepotřebuje lásku. Chce jen jídlo, teplo a bezpečí. Možná ještě přátele a tu jedinou bojácnou sestru, kterou má. Nemůže se loučit. Není připravená.

Na druhou stranu, s Rockym si zažila víc, než my všichni za celý život. Naučil ji rvát se, postavit se za vlastní názor a lovit bez zubů a drápů. Je jistější, odhodlanější. Její hlas zdrsněl, už není tak pisklavý, ale jeho jemnost zůstala. Pořád je to naše stará Connie, jen vyrostla.

,,Ty vážně chceš, aby odešla? Vždyť žiješ v lese. Nemáš to k ní tak daleko a ona na tebe nikdy nezapomene."

,,Doufám, že co nejdřív odejdete všichni," zamumlá, ale já ho díky citlivému sluchu slyším.

Zastavím se, ale on pokračuje dál, což je jasný důkaz toho, že se mnou nechce mluvit. Pohltí mě nejistota. Ví snad něco, co já ne?

,,Co se stalo?" dožaduji se odpovědi, ale on mlčí jako skála. Zírá před sebe, čelisti zaťaté, oči temné a zlé jako bouřící se obloha.

,,Teď už se nevykroutíš."

Prudce zaryje drápy do hlíny a okamžitě zastaví. Pohled, který mi věnuje, mi vypaluje díru do mozku. Nikdy dřív jsem se ho tolik nebál.

,,Blíží se válka. Všichni pojdete, jestli neutečete."

Zasměji se, když mi všechno dojde. On je hloupější, než se zdá, opravdu.

,,A toho se bojíš? Další skupiny koček, která se tady nakonec stejně usadí s námi? Kolik myslíš, že takových bojů v minulosti bylo?"

Zavrtí hlavou.,,Ne, ty mě nechápeš. Nepřijdou kočky. Tihle jsou větší."

Na moment se odmlčí, snad aby nabral potřebnou odvahu.,,Přijde někdo z nás."

Slíbila jsem, že budu od 16.4. aktivní, co? Škoda jen, že mi nikdo neřekl, kolik akcí a problémů se pojí s posledním rokem na základce - takže se prostě strašně omlouvám...

A otázka dne: Co se stane v příštích kapitolách? Pište návrhy, zajímá mě to 😊

A mimochodem, nechci strašit ani vás, ani sebe, ale tuhle zápletku jsem vymýšlela dost dlouho, takže jestli mě nenapadne nic dalšího, pravděpodobně končím a vydám nový příběh o kočkách, na kterém pracuji...

Děkuju za všechno!
Sabinka2003