Kočičí příběh

Lži

Tom
Warriorova slova doznívají ještě několik minut po tom, co je vyslovil. To snad není pravda. Nemůže to být pravda. Tohle by mu ona neudělala. Nejen jemu, ale i mně. Přece mi o všem nelhala...

Warrior mlčí, já mlčím, dokonce i ti prokletí opeřenci jsou zticha. Zlostí a smutkem se mi ježí chlupy a do očí se mi tlačí slzy.

Laguna mi lhala. Lhala mi úplně o všem.

,,Je mi to léto, Tome," šeptne Warrior.

Překvapeně se na něj podívám.,,Co je ti líto? Tobě nemá být líto vůbec nic. To ona je neskutečná potvora."

Warrior se nevesele zasměje.,,Na ní už skoro nemyslím. Vlastně ani nevím, co se s ní nakonec stalo. Třeba už je mrtvá."

Ne, není mrtvá. Chci mu to říct, ale neudělám to. Nemá cenu ho zraňovat ještě víc, než už je.

,,Tak co je ti líto?" nechápu.

,,Je mi líto, že jsem se nevrátil dřív, víš? Že jsem se na všechno vykašlal. Skoro sedm měsíců jsem byl zalezlý pod mostem a nic nedělala. Nic pro mě nemělo cenu."

Teď se pro změnu usměji zase já.,,To nic. Já se za to na tebe nezlobím."

,,Ale já se zlobím na sebe. Když pomyslím na to, co všechno ž jsem mohl udělat. Panebože, víš, kolik je sedm měsíců? To je strašně moc času."

,,Neboj se, za těch sedm měsíců se bic nestalo. Kromě toho, že jsem se zmiloval."

Sakra! Tohle jsem říct nechtěl!

Warriorovi zajiskří v očích.,,Ale copak? Toffi ti konečně řekla ano?"

,,Blbečku," zavrčím se smíchem.

,,Tak kdo tedy? Neříkej, že jich máš víc," směje se. Bože, já ho zaškrtim.

,,Ne, nemám jich víc. A Toffi to neni, ta se na mě vykašlala, stejně jako já na ni."

,,Takže nějaká nová, jo? Jak se jmenuje? Jak vypadá? Je hezká? Žije na ulici, nebo v domě? Má sourozence? Umí lovit? Už měla koťata?"

Chrlí na mě jednu otázku za druhou a já se smíchy svalím do sněhu. Takový on byl vždycky. Vždycky strkal ocas někam, kam neměl a potom se divil, že ho za něj někdo zatahal.

,,Přestaň se mi smát, zvedni se a povídej," štěkne Warrior.

Zvednu se, oklepu se jako pes a dám se zase do kroku.

,,Jmenuje se Mia, je o rok mladší, než já, takže je jí pět a dřív žila v domě. Kvůli mě se ale vzdala domu a žije se mnou na ulici. A než se zase zeptáš, jak vypadá, tak ti řeknu, že je to ta nejkrásnější kočka, jakou jsem kdy viděl a jak vypadá, ti popisovat nebudu, protože jí stejně za chvilku uvidíš."

Warrior si, ale nedá pokoj.,,Jak jste se poznali?"

,,To je na dlouho."

,,Času je dost."

,,Ne, času je vždycky málo. Sám jsi mi to říkal. Takže mě nech být a raději mi řekni, jak ses sem dostal."

,,Jednoduše. Hledal jsem. Bylo mi jasný, že nebudeš ve sterém městě, tak jsem šel jinam. A musim říct, že jsem měl štěstí. Celou dobu se mi nic nestalo a cestu mi ukazovaly samé krásné kočky."

On je vážně blázen. Jediné, co ho na kočkách zajímá, je jméno, věk a vzhled. Ostatní jako kdyby neexistovalo.

Se smíchem jdeme dál, packy se nám boří do sněhu. A zrovna když zahýbáme do Zelené ulice, vrazí Warrior do něčeho bílého. Oba spadnou na zem.

Pomůžu Warriorovi na nohy, ale on mě nevnímá. Je naproto okouzlený bílou, vypelichanou kočkou, která se ještě stále válí ve sněhu.

A já doufal, že dneska už na nic podobného nedojde.

,,Laguno," vydechne můj kamarád a o krok se k ní přiblíží.

Laguna couvne. V očích má strach a lítost.

,,Laguno," řekne Warrior znovu.

,,Warriore," vydechne.

,,Co tady děláš?" ptá se můj nejlepší kamarád, jako kdyby zapomněl na to, jak moc mu ublížila.

,,Přišla jsem zapomenout."

,,Na mě?"

Laguna přikývne.

,,Proč?"

Bože Warriore, jako bys to nevěděl.

,,Protože jsem ti ublížila. Protože jsem se zachovala jako ta největší potvora. Protože..."

Je umlčena. Ale ne mnou, přestože jsem to chtěl udělat.

Umlčel jí Warrior, jemně pokládajíc tvou tlamu na tu její.

Vím, že bych to měl zarazit. Ublížila mu. Kvůli ní skoro zemřel a ona ho opustila. Ale neudělám to, protože vím, že ji po tom všem miluje. Stejně jako ona miluje jeho.

A tak jen stojím a s mírným úsměvem sleduji jeji dlouhý a láskyplný polibek.

Uf! Tak jsem to opravdu napsala!
Omlouvám se za dlouhou neaktivitu, ale bylo toho nějak moc. Navíc, poslední dobou mám v hlavě úplně vygumováno a vůbec mi nejde psaní, což mě fakt štve, jelikož mám kromě Kočičího příběhu rozepsané ještě dvě další ,,knížky" a kapitola nevyšla ani u jedné. Měla jsem v plánu znovu otevřít a přepsat i můj čtvrý příběh, ale na ten se ještě asi dlouho nedostane, protože vážně nejsem schopná pravidelně vydávat části u třech příběhů najednou, zvlášť, když mám takovýkle kolaps. No, snad se kapitola alespoň trochu líbila! A vůbec, souhlasíte s tím, co udělal Warrior? Měl by dát Laguně vůbec ještě šanci? A co Tom? Jste rádi za jeho reakci, nebo si myslíte něci jiného? Doufám, že jsem nikoho moc nezklamala a upřímně doufám, že se mě ten můj kolaps pustí...ani jsem nevěřila tomu, že se na mě všechny moje problémy tak moc přenesly a nejde mi kvůli nim psát...no nic! Těším se u další kapči!
Sabinka2003