Kočičí příběh

Stará kočka, ztracený přítel a hvězdná obloha

Tom

,,Jsem doma, kocoure!" ozve se křik od domovních dveří a já našpicuji uši, abych lépe slyšel. Arabela, hovící si na dece vedle mě, unaveně zvedne hlavu, ale když se mezi dveřmi objeví její černovlasý pán, zívne si a znovu usne.

Ta malá fretka mě nepřestává překvapovat. Jindy má energie na rozdávání, chvíli neposedí a pořád ječí. Pak jsou ale dny, kdy se s ní nedá mluvit, jak je protivná. Zrovna dnes pořád spí, pak se jde najíst, prohodí se mnou pár slov a usne. Nechápu, co jí na tom pořád baví.

,,Nazdar, kocoure," usměje se Blake a skloní se nad postelí, aby mě mohl podrbat za uchem. Nechám se, spokojeně zavrním a bouchnu ocasem o matraci.

Jen škoda, že mu nemůžu říct své pravé jméno. Nelíbí se mi, když mi říká ,,kocoure" nebo ,,chlupáči". Jsem Tom. Prostě Tom.

Blake se svalí vedle mě, a donutí mě vyjeknout překvapením. Trhnu sebou a okamžitě strnu, očekávajíc spalující bolest. Když se však nic nestane, překvapeně otevřu tlamu a z hrdla mi unikne zamňoukání.

Blake se zasměje.,,Vypadá to, že už ses uzdravil, co?"

Spokojeně zavrním a lehce přivřu oči. Znamená to, že budu moct jít domů? Že odsud odejdu, a už se nikdy nevrátím? Že nastane jaro a všechno bude zase pohodové?

Blake lehce zatáhne za obvaz a já jsem v mžiku zase volný. Zamňoukám radostí, rychle si promnu ztuhlé svaly a kontroluji, zde se s mým tělem něco stalo. Ano, stalo. Jsem ztuhlý jako právě narozené kotě, hlas mám ochraptělý a chce se mi pořád spát. Bude nějakou dobu trvat, než se zase dostanu do života tam venku. Neříkám, že to tady není fajn, protože je, ale už se těším na Lagunu. A na Moseyho a Connie...

Moment... Connie?!

Vzpomenu si na ten den, co jsem jí zlomeně prosil, aby mi našla Lagunu. Díval jsem se, jak utíká pryč a opouští Zelenou ulici. Ježe potom, co se Laguna vrátila, přišla sama, nikdo jí nedoprovázel. Znamená to, že je Connie v nebezpečí? Kvůli mně?

Vytřeštím oči, zhrozený tím zjištěním. Connie je pryč. Musela se ztratit, když hledala Lagunu. Laguna přišla sama, stýskalo se jí.

Vyskočím na nohy a doběhnu na parapet okna. Vyškrábat se na něj mi dělá trochu potíže, přeci jen, je to už dlouho, co jsem se naposledy pořádně hýbal. Avšak, ani to mě neodradí od pohledu na zasněženou zem a bílou kočku, trůnící na Blakeově popelnici před velkým domem.

Laguna otočí hlavu, jakoby cítila můj vystrašený pohled. Usměje se, švihne ocasem a zamrká. Mrknu nazpátek, ale nervózně trhám hlavou a chlupy se mi ježí. Tohle je zlé. Hodně zlé.

Jsme v háji. Zase.

Blake přijde ke mně a položí mi teplou dlaň na hřbet. Trhnu sebou, jeho dotek se mi najednou hnusí. Chci pryč, k těm kočkám tam venku. Už tady nevydržím ani minutu.

Zasyčím, když mě pohladí mezi ušima a lehce vycením zuby.

Vím, že bych měl být vděčný. Zachránil mi život a stará se o mě. Je jedním z mála, kdo nás, kočky z ulice, neodsuzuje hned na první pohled. Ale strach o Connie a touha po domově je silnější než má důstojnost.

Opřu se předníma nohama o sklo, abych lépe viděl, a zmučeně zakňourám. Laguna nastraží uši, musí mě slyšet.

,,Pomoc, Laguno!" vykřiknu, až sebou trhne Arabela, která mi doteď nevěnovala pozornost.

,,Tome?" nechápe Laguna.

,,Dostaň mě pryč, Laguno! Musíme zachránit Connie!"

Laguně po tváři přeběhne stín. Došlo jí, co všechno se stalo. Naše malá kamarádka je pravděpodobně v nebezpečí a my s tím nic neděláme.