Kočičí příběh

Před sto lety

Connie

,,Laguna? To jméno jsem nikdy neslyšel."

,,Opravdu? Nepotkal jste jí třeba před sto lety?"

Hnědý kocour s bílým ocasem stojící přede mnou vykulí oči, očividně neví, jestli jsem už nepřišla o rozum. Na druhou stranu, jsou to už téměř dva dny, co Rocky zakousl malého zajíce. Vody je pomálu, spánku ještě méně. Nohy se mi pletou, sotva vidím na cestu.

Rocky mi pobaveně štěkne do ucha.,,Před sto lety? Tobě přeskočilo."

,,Ještě chvíli, a budu stejně praštěná, jako ty."

,,Moc ti nechybí, veř mi."

Švihnu ho ocasem po čumáku a pousměji se, což donutí k úsměvu i jeho. Táta, stojící vedle mě, naštvaně zasyčí, což mě přivede zpět do reality.

Soustřeď se, Connie.

Tom.

Tom.

Tom.

,,Takže nic?" optám se smutně.

Kocour zavrtí hlavou, uhlově černé oči mu svítí.

,,Tak díky," vycení Rocky zuby.,,Pardon, ale musíme dál."

Kocour přikývne, rozhlédne se kolem sebe a zmizí mezi domy téhle prokleté ulice. Já se za ním dlouho dívám, v očích horké slzy. Tohle byla už pátá očka, kterou jsme zastavili a ptali se na Lagunu. Ale pořád nic. Dokonce ani můj... táta... nic neví.

,,To neni možný," ovzdechne si Rocky.,,Přece se nevypařila, Connie."

,,Já už vážně nemůžu. Tohle fakt nemá cenu," šeptnu si pro sebe, ale vím, že minimálně Rocky má slova slyšel.

Už nevím, jak dál. Život se mi hroutí pod tlapkami. Nemám vůbec nic, dokonce ani její přátele. Jak jí můžu najít, když o ní nikdo ani neslyšel? Jak vůbec můžu zachránit Toma, když nemám ani její chlup? A co teprve čas? Co když už dávno zemřel? Co když Zelená ulice truchí nad jeho tělem, a já jsme tady, hladová, ale v pořádku?

Až teď mi dochází, kolik času jsme tady promarnila. Chodím od vesnice k městu, přespávám pod stromy a přátelím se se psem. Našla jsem svého otce, kterého vlastně ani nemám ráda, bloudím neznámými ulicemi a doufám, že se všechno vyřeší.

Co se to se mnou stalo? Kde je ta Connie, která se vyděšeně krčila v rohu, když jí Tom učil skákat po stromech? Kam zmizela ta kočka, která milovala svou o pár minut mladší sestru? Proč jsem tak jiná? Proč nemůžu zůstat kotětem, jako Bonnie?

Potřebuju odsud zmizet. Napořád. Ano, dala jsem Tomovi slib, který teď poruším, ale já už nemůžu dál. Zklamala jsem, svou výzvu jsem nezvládla. Pohra je bolestivá, ale já jsem ochotná tu bolest vydržet, jestliže to znamená, že se vrátím domů.

Zbožňuju Rockyho, který se mnou podnikl tuhle bláznivou výpravu a nic z toho mu nepřipadalo pošahaný. Miluju toho psa, který mě umí rozesmát, loví mi zajíce a v noci mi poskytuje své teplo. Stal se mým nejlepším přítelem, kterého se nechci vzdát, ale Tom je pro mě jako bratr. Nemůžu ho teď opustit. Už jsem zradila dost.

,,Co budeme dělat, Connie?" zeptá se opatrně Rocky, očividně neví, jak zareaguji.

Zamračím se.,,Je to v háji, Rocky. Všechno."

Rocky hrdelně zavrčí. Trhnu sebou, ten zvuk mě rozhodí.

,,Teď mě dobře poslouchej, kočko jedna pošahaná. Já se s tebou netáhl přes všechny ty města, abych tě teď viděl prohrát. Urazili jsme dost dlouhou trasu na to, abychom to teď hodili do příkopu. Jsme hladový, cestujeme s tvym divnym otcem, kterej ani neví, kdo Laguna je a jsme k smrti unavený. Koukej se sebrat, nebo s tebou zatřepu tak, že si to budeš do smrti pamatovat. Teď nesmíš polevit, Connie. Dala jsi mu slib, ne? Tak ho koukej dodržet, protože největší srabárna je odejít bez boje. Já o tom něco vim, takže nechci, abys skončila stejně bídně, jako já. Teď se zase postavíš, nasadíš ten svůj odhodlanej výraz a buď najdeš nějakou stoletou Lagunu, nebo vběhneš do náruče svýmu Tomovi, kterej podle mýho názoru tuhne strachy. Ten kocour tě má podle všeho rád, což já taky, takže se nenič a řekni nám, co bude dá. Víš, že já s tebou půjdu kamkoliv, ale nedělá mi problém tě zakousnout, jestli se budeš chovat takhle. Až moc mi na tobě záleží. Rozumíš mi?"

Spodní čelist tahám někde po zemi, kulím oči a lapám po dechu. Tolik slov neřekl dohromady za celou tu dobu, co se známe. Rocky je ukecaný pes, o tom žádná, ale takhle vážně a hezky mluvit jsem ho ještě neslyšela.

Proti své vůli se usměji. On prostě vždycky ví, co říct. Zase mi pomohl. Vůbec nevím, jak mu to všechno vrátím.

Zato můj otec má zase nějaký problém. Že já hlupačka ho nenechala tam, kde jsem ho našla.

,,Já jsem divnej otec? A nepřeháníš to trochu, mladej?"

Rocky zakašle smíchy, ale postaví se přede mě v bojovém, ztuhlém postoji, jakoby se snad bál, že mi někdo ublíží. Vím, že pokoušet se ho uklidnit nemá cenu, takže jenom stojím a čekám, co se bude dít.

,,Mezi náma, kocoure, co jinýho jsi? Její táta? Opustils jí, když byla ještě malá a vůbec nevěděla, co všechno jí v životě čeká. Po tohle všem jí chceš ješět nazývat svojí dcerou? Ona o tobě vůbec nic neví, ale má dělat, že je všechno v pohodě? Dovol mi se upřímně zasmát. Takhle hloupá neni ani kdejaká lasička."

,,Není to snad její věc? Nemluv za ní, pse!"

Tátův hlas začíná nabývat na hlasitosti a mně se rozklepou nohy. Teď nevypadá jako někdo, komu by na mě záleželo. A Rocky to ví, ví, že má pravdu. A mně začíná docházet, že jsme se se svým otcem už nikdy neměla setkat. Protože on už není můj otec. Takhle se tátové nechovají.

Šťouchnu do Rockyho, abych ho alespoň malinko probrala a když se na mě otočí, nakloním se k jeho uchu.

,,Pojď domů, Rocky. Tady už jsme skončili."

Nechápavě nakrčí čumák.,,Domů? Já nemám domov."

,,Jestli ti nevadí žít v ulici plný koček, tak..."

Rozzáří se, švihne dlouhým ocasem a něžně, vděčně, mi olízne uslzený čumák a vousy. Zachichotám se, ale nechám ho, to vstřícné, přátelské gesto plné lásky se mi líbí.

,,Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, Connie. Mám tě rád."

Usměji se.,,Já tebe taky, Rocky. Pojďme domů."

Necháme ho tam stát, zmateného a zřejmě raněného. Ale je nám to jedno, protože máme sami sebe. Na ničem jiném nezáleží.

Teď už jen doufat, že jsme neudělala další chybu.

Už jdu, Tome.

Tahle kapitola se mi psala těžce, ale nakonec jsem se docela rozepsala a nebylo to tak hrozný. Budu ráda, když pod ní zanecháte komentář, abych věděla, kolik z vás tu se mnou ještě zůstalo.

Omlouvám se za neaktivitu, vážně. Mrzí mě to a budu se snažit psát dál. Teď to ale prostě nešlo.

With love,
Sabinka2003