Kočičí příběh

Rozhodnutí

Co mám dělat? Mám ji jít hledat, nebo se mám vrátit do parku a zapomenout na ni?

Tyhle myšlenky se mi honí hlavou celý den. Nevím, jak se rozhodnout. Mám Toffi rád, ale zároveň ji nenávidím. Tak proč mám chuť se rozběhnout do lesa, utéct do vedlejšího města a zachránit ji?

Ne, neudělám to.

Vrátím se do parku. Musím si dát něco k snídani.

Přecházím po břehu potoka. Čekám na vhodnou kořist. A ta se právě teď blíží.
Naproti mě plave obrovský pstruh. V průzračné vodě je perfektně vidět. Přeskočím na kámen uprostřed potoka a trpělivě vyčkávám. Mám jen pár vteřin. Když se mi to nepodaří, budu muset počkat až na večer, kdy poplave zpátky, nebo si ulovit nějakého smradlavého opeřence.

Přikrčím se.Ryba je jen pár metrů ode mě.

Odrazím se a skočím. Můj skok trvá neuvěřitelně dlouho. Chvílemi si myslím, že mi uplave a já se utopím.

Dopadnu na vodní hladinu. Okolo mě stříká voda a nateče mi do očí. Naprosto mě to oslepí.

Na poslední chvíli seknu do hřbetu pstruha. Začne z něj vytékat krev.Voda se okolo nás rychle barví a pstruh se mi ztrácí z dohledu.

Musím se potopit. Hnusí se mi to - plavat v krvi, ale nemám na výběr.Můj hlad zastíní všechno ostatní.

Potopím se a otevřu oči. Spatřím svalnatý ocas plný šupin a pak už nic.
Plavu za ním, ale jsem moc pomalý. Nedoženu ho.

Vynořím se, protože nemůžu dýchat.
Zkusím to po souši.

Rozběhnu se. Pstruha mám pořád na dohled, protože z něj ještě požád vytéká krev.

Předběhnu ho. Vrhnu se do vody a zakousnu se mu do boku.

Ryba sebou hází, ale držím ji pevně.
Vytáhnu ji na břeh a roztrhám ji na kousky. Plním si žaludek libovým masem a raduji se z dobrého lovu.
Slunce mi pálí do zad a suší mi srst.
Zbytky zahrabu do země, aby ho nenašli žádná jiná zvířata.
Protáhnu se a zadívám se k městu. Zase se mi zasteskne po Toffi. Co to se mnou je? Copak jsem se úplně zbláznil?
Musím se smířit s osudem. Jsem do ní pořád zamilovaný.

Zachráním ji.