Kočičí příběh

Odhodlání, láska a strach

Tom

Věřím, že to zvládne. Vím to. Je odvážná, vynalézavá a chytrá.

Connie je jediná kočka ve městě, kterou jsem mohl požádat o pomoc. Komu jinému jsem měl říct? Mie? Ta by mě zardousila. Moseymu? Ten kocour by mi vyškrábal oči. Bonnie? Ach, myslím, že té jsem ani nic říkat nemusel. Je mi jasné, že půjde s Connie. Ty dvě jsou naprosto sehrané a jedna bez druhé nedají ani ránu. No, a kdo jiný by se dobrovolně pustil do něčeho takového? Lagunu skoro nikdo nezná. Ano, její příběhy jsou možná poutavé a strhující, slyšela je už každá kočka ve městě, ale pravou Lagunu zná jen málokdo.

,,Pamatuj, Connie," zasípu. Ztěžka se mi dýchá, hrudník mám stažený, jako kdyby mi na něm někdo stál.,,vyhýbej se lidem. Laguna u lidí nebude, musela se zašít někam mimo populaci. Běž rychle, nezastavuj se. Nikomu nevěř a spoléhej se jen sama na sebe."

,,Nechci tě tady nechávat samotného," zašeptá a oči se jí zalijí novými slzami.

Pousměji se. Všechno mě bolí a jsem tak slabý, že sotva udržím otevřené oči, ale vím, že musím ještě chvíli vydržet. Až přijde Laguna, bude všechno zase v pořádku. Ona vymyslí, co dál.

,,Tak běž rychle, abych tady nemusel být sám moc dlouho. Pospěš si, Connie, mám málo času."

,,Slibuju," přikývne, otře se hlavou o tu mou a vyskočí otevřeným oknem ven.

A mně nezbývá nic jiného, než zůstat při vědomí a modlit se za kočku, která mi běží zachránit život.

Connie

Probíhám zasněženými ulicemi potemnělého města. Nohy se mi boří do sněhu. Zhluboka dýchám, po srsti mi kloužou roztáté kapky studeného sněhu. Svaly se mi s každým dalším krokem napínají a zase uvolňují. Oči mám neustále na stopkách, tělo se mi chvěje strachem a nervozitou. Ještě nikdy jsem se takhle nebála. Avšak, co je strach v noci oproti strachu o Toma?

Vyskočím na parapet světle modrého domu a rozhlédnu se. Nikde není ani noha. Jediné světlo mi poskytuje jasně zářící měsíc a všudypřítomné hvězdy. Mumlám k nim své prosby, modlím se a doufám, že můj přítel ještě vydrží.

Otočím se a pohlédnu zpět do ulic města, které ze srdce miluji a nikdy bych z něj neodešla. Teď však odcházím, opouštím všechnu jistotu, kterou jsem si tady vybudovala a vrhám se do spárů neznáma. Nechci odejít, mám strach, ale vzpomínky na střelnou ránu na jeho boku mě utvrdí v tom, že dělám správnou věc. On nesmí zemřít. A pokud je Laguna jeho jedinou záchranou, vypravím se za ní klidně na konec světa.

Jenže pak je tady Bonnie.

Moje sestra se mnou neodešla, i když jsem jí o tom zoufale prosila. Odmítla mě následovat při mé cestě, nechtěla odejít z bezpečí Zelené ulice. Nemám jí to za zlé, i já se bojím, ale na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že mě v tom nechala samotnou. My všichni bychom to pro ni udělali, ale ona je až moc ustrašená na to, aby se obětovala pro nás.

Zhluboka se nadechnu a pohlédnu k tmavým lesům, za nimiž se rýsují obrovité hory. Někde tam se zřejmě ukrývá Laguna. A na mě je, abych ji našla a přivedla zpátky.

Bude to těžká a dlouhá cesta, ale mě pohání odhodlání, láska a strach.

Já to zvládnu.

***

Už je úplná tma, nevidím dál než na vzdálenost deseti metrů. To je i na mě málo, obvykle vidím daleko. Ani to mi však nebrání ve vytrvalém běhu.