Po našem návratu zpět do mého rodného města se toho událo docela dost.
Zaprvé: je nás tady asi tak stovka, protože se všechny kočky, co jsme s Miou osvobodili, vrátili sem, a žijí tady s námi. Je nás hodně, stále se rozmnožujeme, a vládneme ulicím stejně, jako to kdysi dělali kočky, co žili s majiteli. Myslím, že můžu s jistotou říct, že jsme konečně porazili ty nafoukané kočky, co žijí ve velkých domech, a aujali právoplatné místo v naší komunitě.
Zadruhé: zjistil jsem, že Toffi čeká koťata. Smutné je, že je bude mít s nějakých kocourem, kterého její panička našla na ulici. A co se stalo? Toffi se do něj zamilovala. Jsm naštvaný ještě víc, když si vzpomenu, jak mi tenkát řekla, že se pro ni kocour z ulice nehodí.
Zatřetí: přidal se k nám i Laguna, Tofiina sestřenice, ale později se vrátila k Toffi, a žije společně s ní a Toffiiným druhem u nich doma. Přeju jí to, zaslouží si pořádný domov. A navíc, už není nejmladší, takže jí může ublížit i silnější vítr.
Začtvrté: zjistil jsem, že miluju Miu ještě víc, než na začátku. Hodnější, krásnější, a šikovnější kočku já jsem ještě nikdy neviděl. Ona je prostě kouzelná.
A zapáté: našli jsme starý dům, kam jsme se usídlili společně s našimi příteli. Mia má totiž asi tak milion kamarádů a kamarádek, které se připojili k naší skupině hned, co Miu viděli. Jsou to fajn kočky, jsem rád, že s námi žijí. Všichni hodíme společně na lov, uazvíráme přátelské vzahy s okolními kočičími skupinami, a navzájem si hlídáme mláďata.
Poprvé v životě si přijdu doopravdy šťastný.
Tak doufám, že mi to ještě dlouho vydrží.
Já vím, že jsem strašná, ale já jsem se s Tomem prostě nedokázala rozloučit. Ten kocour mi přirostl k srdci víc, než je vůbec možné, vzhledem k tomu, že vlastně vůbec neexistuje. Prostě znovu otavírám tenhle příběh. Vím, že ho asi moc lidí nečte, a taky vím, že možná není moc povedený, ale já se prostě nechci vzdávat, a chci v psaní téhle povídky pokračovat.
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat @Onyx04 za komentář pod jednu z kapitol v tomhle příběhu, a vlastně taky za to, že jsem díky tomu znovu začala psát tenhle příběh. Moc děkuju!
Jinak, tahle kapitola je dost krátká, ale je to tak schválně, protože jsem prostě chtěla napsat jen něco jako ,,úvod" do pokračování. Další kapitola vyjde snad brzy, ale příští týdem budu mimo domov, takže nevím, jestli se mi podaří něco vydat dříve, než za týden. Navíc, teď vlastně píšu tři příběhy najednou, což se moc zvládat nedá, vzhledem k tomu, že ne vždycky mám nápady na nové kapitoly. :)
Užijte si jarňáky (pokud je teda máte), a čauky u další kapitoly!
Sabinka2003
ČTEŠ
Kočičí příběh
Short Story,,Takže co uděláš, až přijdou psi a vezmou nám naše domovy?" Podívá se na mě těma obrovskýma očima. Najednou jsem to já, kdo v něm dokáže číst. Vidím všechno, co v sobě můj tvrdohlavý přítel má. ,,Ale oni nám nic nevezmou, Warriore. Já jim to nedov...
