The clan / Stray Kids

Kapitola: 22

,,Tohle je pitomý nápad." Zabručí Changbin a upravil si Chrise u svého boku. Ryšavému vlkovy se třpitilo čelo od potu. Oči se mu protáčely od snahy zůstat otevřené. Dýchal zrychleně a mělce. Changbin ho pomalu vlekl v jejich cestě dál.

Hyunjin oba sledoval. Pozoroval jejich záda, jak se Bin snaží aby mu Chris neupadl do sněhu, a Chana jak se hrbí. Jejich vlčí vůdce za sebou táhl nohy. Zakopával o jakoukoliv menší sněhovou nerovnost. A každý větší krok ho vysiloval.

Kráčeli zasněženou krajinou, po levici se nacházela dolina krvavé řeky, stačilo by jít tímto směrem alespoň tři dny a byli by v táboře odkud pocházeli Seungmin s Jeonginem. Stačilo by se prodrat zledovatělým lesem, který začínal hned pár set metrů od nich. Po pravé straně se půda zvedala do prudkého kopce. A ve předu, před jejich zraky se rozkládala vysoká hora, jež aby se dostali do prozatímního cíle museli, zdolat. Seungmin je vyhnal z malinkého stanu ještě před východem slunce. Spěšně, a bez milosti.

Teď nebe zdobila blankytná obloha s pár tmavými mraky. Ztuhlý sníh jim křupal pod nohama a zanechával po nich stopy.

Seungmin se na každém pátém kroku otáčel na Chana jestli se jeho stav nezhoršil. ,,Minho." Šeptne k jeho příteli. ,,Jak daleko je ta vesnice?" Zeptá se ho už vystresovaně. Minho se na něho zadýchaně otočil. ,,Podle mě asi tak ještě pul dne možná víc, jdeme hodně pomalu." Šeptne nazpátek.

Minho s ním nenávazal oční kontakt. Misto toho se ohlédl za Seungmina, aby zkontroloval Chana. ,,Co myslíš?" Zeptá se, když konečně Minovi pohlédl krátce do očí.

Seungminův pohled Minha zamrazil. Byl zvyklý hledět do sebejistých očí léčitele, ale teď v nich viděl strach. Nejen o ryšavého vlka, ale i o skupinu. ,,Bojím se, že tam nedojde." Zašeptá extrémně potichu a pohled stočí k zemi. ,,Obávám se, že i když bychom tam došli, tak pro něho bude hodně pozdě." Poví. Na chviličku se Minhovi podívá do očí. ,,Nevím co mám dělat. Viděl jsem spoustu lidí jak zemřelo na podchlazení." Zavrtí hlavou. ,,Zima je krutá i k vlkům, ale na podchlazení není žádný lék." Poví. Rty se mu třásly a tak si je olízne aby alespoň trošičku skryl své obavy.

Nastalo mezi nimi ticho. Minho se nadechl nosem a unaveně si oddechl. Podívá se na Chana přes rameno. ,,Drží se tu." Těžce se nadechne. ,,Musí to zvládnout." Pohlédne na Hyunjina, který Bina s Chanem spaloval pohledem. ,,Pro Hyunjina." Pak se zase vrátil ke své tiché chůzi vepředu.

Skupinka se v pochodu do vesnice rozestavěla. Hyunjin jde jako poslední, aby udržoval uzavřený pruh. A kdyžtak odrazil utok zezadu. Před ním šel Jeongin, v ruce držíc narychlo vyrobený oštěp, na posílení zadní obrany. Minho jde vepředu. Ví kde se zapadlá vesnička nachází, tak cestu vede. Za ním jde Felix. V ruce opět narychlo vyrobený luk a šípy. A za Felixem ve středu se nachází zbytek. Seungmin průběžně pendluje mezi Felixem a Minhem. A následně kontroluje střed.

Vysoko na nebi, mezi mraky slabě hřálo slunce, které svým postavením napovídá, že je něco kolem dvanácté hodiny polední. Skupina šla přibližně šest až osm hodin. Bez přestávky. Jisung neustále kontroloval oblohu a tiše se modlil aby nepřišla bouře.

Chanovi se podlomily nohy. ,,Bine..!" Zachraptí. ,,Už nemůžu." Poví zadýchaně, Bin ho jen víc podepřel a udělal ještě další krok. ,,Opovaž se, musíme pokračovat." Řekne mu. Ale Chan už znovu padal k zemi. ,,Potřebuju si odpočinout, je mi strašná zima." Koukne na Bina prosebně. Changbin ho jen znovu pozvedne, doslova ho už táhl. ,,Musíš vydržet, ty vydržíš, musíš, jdeme dál." Neoblomně poví. ,,Opovaž se tady skapat." Zavrčí znovu. ,,Tohle nám neuděláš." Stisk kolem Chanova boku zesílí. ,,Rozumíš?!"

Jisung si všiml jak Chan začal výrazněji protestovat únavou. A tak ho podepřel z druhé strany. ,,Nemůžeme udělat přestávku, musíme jít dál." Pohlédne na oblohu. ,,Musíme do vesnice dojít před soumrakem." Bin se raději neptal už tak mu tekly nervy.

Chan se podíval na oblohu. Tiše se uchechtl. I když ho to stálo mnoho sil, nechtěl aby kvůli němu skupina byla nervózní. ,,Jsem ještě v pohodě." Poví pomalu. ,,Taky si potřebujete odpočinout." nadhodí Chan.

,,Drž hubu a zvedej ty nohy!" Usekne ho Bin. Chan mu věnuje unavený pohled. Chvíli je mezi nimi ticho.

,,Zdržuju." Poví později. ,,Nechte mě tady, stejně to mám už spočítaný." Changbin se okamžitě nadechl aby ho mohl seřvat, ale Jisung ho předběhl. ,,Já byl dva týdny, možná déle, mimo. Ty jsi silnější." Poví. ,,Tak se přestaň s námi loučit." Odvětí mu až moc v klidu, Jisung.

Pravdou však bylo že byl strachy bez sebe. Za tu dobu co tu s nimi byl, je mněl kupodivu rád. Chránili ho když byl zraněný, starali se o něho, a začínali postupně fungovat jako přátelé. Neuměl si představit, že by o jednoho z nich přišli.

Seungmin zpomalil krok. Chtěl Chana zkontrolovat. Ale když se na ně otočil. Zalitoval. Viděl podlité skelné oči, zpocený obličej a bledou kůži. Zavrtěl vylekaně hlavou. ,,Minho!" Křikne na vlka úplně vepředu. Všichni je okamžitě doběhnou.

,,Co je?" Přiběhne Hyunjin. Bin Seungminovi věnuje pohled, jež hlasitě křičel: Neříkej to!

Léčitel se rozklepanýma rukama dotkne Chrisovy tváře. ,,Ne musíme být rychlejší." Chan jen zavrtí hlavou. ,,Jsem ještě v pohodě, nebudeme se kvůli mě rozdělovat, je to tu nebezpečný. Jsme na otevřený pláni." Zaprotestuje. ,,My to zvládneme." Poví okamžitě Hyunjin, který pohlédne na Changbina a Minha. ,,Odneste ho tam, já s Jeonginem a Felixem budeme hlídat zbytek a dorazíme k vám později." Chan vrtí hlavou, ale skupina se rozhodla za něho.

Seungmin kývne. Minho se přeměnil do svého vlčího kožichu. ,,Sledujte naše stopy." Koukne na Seungmina. "Hoďte mi ho na hřbet, a přikryjte ho našimi hadry." Poví Bin a už se také přeměnil. ,,Zvládneme to spolu, nebudeme se dělit, budete v oslabení." Zavrtí hlavou ryšavý vlk. Bin si lehne, čekajíc na Chana až mu ho položí na hřbet. ,,Přestaň protestovat, meleš z posledního." Loupne po Chrisovi pohledem Hyunjin a na Binův hřbet ho vysadí. Kluci Chana přikryjí oblečením. A pokusí se ho na hřbetu přivázat. ,,Snad to vydrží, drž se." Poplácá ho po zádech Jisung.

,,Až dorazíte k vesnici, přeměňte se a vejděte tam jako lidi, bude větší šance že vás přijmou. kdyžtak řekněte, že jste zabloudili a něco vás napadlo, třeba nějaký medvěd to je úplně jedno, hlavně aby vám to spolkli." Radí jim spěšně Seungmin a nenápadně Chana pohladí na zátylku. Hyunjin z druhé strany velkého černého vlka pohladí Chana po lýtku. ,,Vydrž!" Rozkáže mu. Seungmin si ho prohlíží a nakonec jemně sťuknul čelo s ryšavým vlkem. ,,Až tam přijdeme ty budeš dýchat, rozumíš." Zavrčí mu do ucha. ,,Tady ještě nekončíš."

Changbin zaznamenal jak se Chanvi rozbušilo srdce, když se k němu Seungmin přiblížil blíže. Protočil očima a čenichem drcl do Seungmina, aby se od nich vzdálil, a s Minhem vyrazili.

Skupinka se rozdělila. Jisung se modlil,aby ty tři nikdo cestou nenapadl a modlil se o přívětivost vesničanů. Seungmin před očima měl čistě jen Chana, snažil se nemyslet na to nejhorší, Jeongin chytl Hyunjina za zápěstí, aby mladého vlka trošičku uklidnil. A Felix, ten vzhlédl k obloze. V hlavě mu ale běhaly vzpomínky na jeho mrtvého otce.

,,Jdeme, nebo tam nedorazíme." Zavelel Hyunjin. Všichni se semkli k sobě a pozorně hlídali stopy. Moc nemluvili, každý byl buď ve svých obavách o Chrise nebo vzpomínkách.