The huntress

2.

„Nesnáším budíky." Zaúpěla jsem. „Jakej debil je vymyslel?" nadávala jsem. Jo to jsem celá já, když se ráno probudím – nabručená na celý svět. Jsem schopná nadávat na cokoli.

Ale je to pravda. Kdy vymyslel ta zpropadený budíky? Nesnáším, když mě probudí to jejich drnčení a já musím vstávat.

Hned potom následuje další strašná věc. Oblékání. Když na sebe navleču školní uniformu a podívám se do zrcadla, vždy málem dostanu mrtvici. Vypadám jak hadrová panenka!!! Ale co se dá dělat. Moje jediná útěcha je, že tak vypadají všichni.

A protože katastof nebylo ještě, dost přijde snad největší pohroma, zvaná zrcadlo v koupelně.

Jediný pohled stačí na to, aby mi zkazil celý den. Moje vlasy jsou rozházené do všech stan a mě je jasné, že potrvá věky tohle spravit. Ale hned se tohohle strašlivě těžkého úkolu chopím a s hřebenem bojuju proti chuchvalcům. Potom zacinká znovu budík a říká mi, že nestíhám. Naštvaně ho odkopnu do kouta, ale on nezmlkne. Došourám se k němu a vypnu ho.

Pak se vrátím k zrcadlu a pousměju se nad mým účesem. Už vypadá přijatelně. Jenže co to? Najednou zjistím, že jsem si zapomněla vyčistit zuby. Nahnu se pro kartáček a přitom si všimnu, že vzadu jsem se neučesala. POMOC NESTÍHÁM!!!

Chytnu kartáček do jedné ruky a hřeben do druhé.

Mám pět minut. To je katastrofa!

Pravou rukou se snažím vymáčknout z tuby alespoň trošku pasty. Když se mi to konečně povedlo, zjišťuju, že pasta skončila nejen na kartáčku, ale i na mojí školní uniformě.

Hned všeho nechám a snažím se to zpravit. Jenže místo toho, abych pastu setřela jako normální člověk, rozšmudlám si ji po celém tričku. Dvě minuty. Lidi tohle stihnout je nemožný.

Venku už houká mámino auto.

Co mám dělat???

Popadnu nejbližší svetr, co najdu a obleču si ho v běhu.

V kuchyni zjistím, že se někdo neobtěžoval nechat mi snídani a snědl ji. To určitě Griff.

„No konečně." Zamumlá Linda, když si nasednu.

Nevěnuju tomu pozornost a hned se obrátím na Griffa. „Ty jsi mi sežral snídani." Obviním ho.

Pokrčí rameny a já mám sto chutí mu jednu vrazit.

Linda se najednou začne strašně chichotat. „To nemyslíš vážně, že ne." Zeptá se, když se jí povede se malinko uklidnit. Podívám se, co jsem si to vzala na sebe. Mohl by tenhle den být ještě horší? Mám na sobě Griffův svetr na kterém je logo jeho oblíbeného hokejového týmu. Bože já se asi zblázním!

Griff už si toho taky všiml a taky se začal smát. Musela jsem vypadat strašně. Povzdechla jsem si a snažila se ignorovat ty moje dva „sourozence".

Jsem ospalá, hladová, neupravená a naštvaná to je přímo vražedná kombinace. Doufám, že se dneska už nic tak strašného nestane.

Bohužel bych to nebyla já, kdyby se mi moje přání splnilo.

První hodinu jsem, měli přednášku jaderné fyziky. Nudila jsem se strašně strašně moc. To bylo normální. Něco nenormálního, nebo bych spíš měla říct neočekávaného, se stalo další hodinu.

Chtěla jsem si sednout na svoje obvyklý místo, ale to už si někdo zabral.

„Šoupni se, tady sedím já." zavrčela jsem.