The huntress

24.

Blížil se k nám. Jeho kroky byly tiché a dech skoro neslyšitelný. Zahalený v plášti a s pistolí v ruce. Oči, které byly jako jediné vidět, hledaly kde se ukrýváme. Našel nás. Namířil na Pandareose a...

S trhnutím jsem se probrala. Můj dech byl tak strašně hlasitý, že přebil zvuk větru, který lomcoval s okenicemi. Otřásla jsem se zimou. Přitulila jsem se blíž k démonovi a pozorovala jak spokojeně spí. Kolik mohlo být hodin? Vlastně to bylo jedno, protože můj plán zřejmě nezafungoval.

Na sklo začaly dopadat dešťové kapky a já se donutila zvednout a zavřít. Ozval se hrom a udeřil blesk. Na chvíli se místnost osvětlila a ukázala se silueta někoho cizího. Stál v místě, které jindy bylo ve stínu skříně. Tichý jako číhající smrt.

Pro sebe jsem se usmála. Takže všechno nakonec probíhalo tak, jak jsem chtěla. Úsměv mi z tváře zmizel, jakmile jsem zaregistrovala, že muž má střelnou zbraň a chystá se ji použít.

Výstřel přišel v ten samý moment, kdy se ozval mimořádně hlasitý hrom. Uskočila jsem jen tak tak stranou a schovala se za židli.

Vrah znovu splynul se tmou a ocitl se mimo moje zorné pole. Jestli on mohl vidět mě, tak bylo všechno ztraceno, ale pak mě napadlo něco ještě horšího. Darbi a Pandareos pořád ještě spali.

To jsem si myslela, ale Pandareos už byl dávno na nohou. Povedlo se mu zapálit světlo a to stačilo k tomu, abychom nevítaného návštěvníka odhalili.

„Přistižen při činu!" zvolal démon a sebejistě se vydal k muži, ale ten neváhal. Sklonil se k Darbimu, který u něj byl nejblíž a přiložil mu pistoli k spánku.

„Ještě krok a odstřelím ho!" varoval nás, zatímco spáč Darbi se konečně probral.

„Arture co to děláte?" zděsil se, ale neopovážil se ani hnout, stejně jako já s Padareosem.

Majordomus se zasmál a na každého z nás se podíval. „Správná otázka by byla: Arture co jste to udělal?" opravil hrabátko.

„Co máme dělat, abyste ho nezabil?" okamžitě jsem se snažila zjistit jeho podmínky.

Usmál se na mě a odjistil pistoli „Nic má drahá. Stejně zemřete, všichni tři."

Darbi se na nás díval a chtěl po nás pomoc. Rozhodla jsem se, že se pokusím zajistit ještě nějaký čas.

„Skloňte zbraň a vyjasněte své chování!" nakázala jsem mu.

„Zbraň neskloním, ale než vaše životy vyhasnou, máte vědět o co tady jde," řekl majordomus, kterého nechalo šero vypadat nezvykle bledě. „Rodinné záležitosti bývají většinou velice komplikované," začal a pak ukázal na stůl a hodil nám pouta.

„Sedněte si a připněte se ke stolu," rozkázal nám a na chvíli změnil téma

„Tohle nedává smysl," zabručel Pandareos, ale při pohledu na pistoli u klukovi hlavy, si poslušně sedl. Démon vzal pouta a připnul je k noze stolu. Když byla jeho ruka uvězněná v kovovém kroužku, pomohl mi udělat to samé.

Artur spokojeně přikývl a začal povídat svůj příběh „Náš rod je velice starý a protkaný stébly tajemství už od nepaměti. Vraždy patří k našim životům, vždy se najde někdo, kdo bude chtít bohatství a slávu. Zrada taky. Prohlásili mě za mrtvého, když mě bylo dvacet a mí sourozenci mě nechali upadnout v zapomnění."

„Jsme příbuzní?" užasl Darbi.

Muž přikývl. „Jsem strýc tvého otce Dabi," potvrdil mu.