The huntress

9.

Ahoj všichni!

Omlouvám se, že mi tak trvalo než jsem vydala tenhle díl, ale nějak mi chyběla inspirace a nevěděla jsem o čem psát. Každopádně je teď na světě.

Osobně s ním nejsem moc spokojená, protože mi přijde zdlouhavý nudný a o ničem, ale uvidíte co na něj řeknete vy. Doufám, že vás tahle kapitolka nebude moc nudit.

Vaše Avesa

Muka, která jsem prožívala během mého truchlení byla neskutečná, ale zdaleka se nerovnala tomu co jsem cítila teď. Dívat se jak kluk vašich snů flirtuje s Serenou, je až hororové.

Nemůžu odejít, protože je hodina a vypadnout až zazvoní se taky nepodaří, jelikož jsem v uplynulých měsících zameškala příliš mnoho.

Tužkou jsem bodala do papíru. Svírala jsem ji tak pevně, až bylo zvláštní, že se pod mým stiskem nerozdrolila.

"Jsi tak krásná." slyšela jsem ho šeptat.
Serena se na něj zářivě usmála "A ty zase neuvěřitelně sexy."
Pokrčil rameny "Vždyť já vím." odpověděl ne zrovna dvakrát skromně.

Tohle se nedalo poslouchat. Zacpala jsem si uši, ale i přesto ke mě doléhalo jejich cukrování. Nesnáším to a jsem zmatená. Luigi se změnil a každopádně ne k lepšímu, ale byl to pořád on. Minimálně vzhledově.

Nehty jsem zarývala do své kůže a na rukou mi začaly vystupovat mé klouby. Kousala jsem se do jazyka, jen proto, abych náhodou nezačala křičet.

"Drahoušku co kdybychom..." pak Serena zašeptala Luigimu něco do ucha a já už to neslyšela.

"No to si piš že jo!" Luigi se nadmul pýchou.

S každým nádechem jsem se snažila uklidnit, ale tohle jejich chování mě dohánělo k šílenství.

Najednou démon obrátil svůj pohled na mě a zamračil se. "Co se na mě pořád tak dívá. Není to ta husa co mi dala facku?" ptal se Sereny.

"Jmenuje se Amy. A je to ta husa co ti dala facku." potvrzovala dívka.

Luigi se ušklíbl "Ještě si to s ní vyřídím." sliboval.

 Zdálo se mi to nebo si na mě vůbec nepamatoval?

"Ach Lui ta za to přece nestojí. Ta nulka jen závidí." položila mu hlavu na hruď "Nezabývej se jí, zabývej se mnou!" svůdně zamrkala řasami.

V ten moment jsem stiskla zuby tak pevně, že jsem si prokousla jazyk, ale stejně to nepomohlo tomu abych mlčela. "Tak DOST!" zavřískala jsem. Stačily dva dlouhé kroky a už jsem byla u nich.

"Jestli se snažíš mě ranit tak moc, abych tě tentokrát zabila definitivně, nebo spáchala sebevraždu tak se ti to daří dokonale!" řvala jsem nehledě na to, že ve třídě byla i učitelka.

"Netuším jak jsi mohl přežít, ale zdá se mi, že by bylo lepší kdyby jsi zůstal mezi nebožtíky."

Luigi si mě pobaveně měřil. Nechápala jsem to.

"Tak ty jsi ta Luigiho kost." zamumlal a taky vstal.

"Cože?" řekl právě Luigiho? On byl Luigi.

Obcházel mě a snažil se mě zhodnotit "Možná neměl tak strašný styl jak jsem si myslel, jsi kus, to se musí nechat." Plácl mě po zadku. "I když..." přehodnocoval své úvahy.

To mi vzalo slova. Můj Luigi by se takhle nechoval.

"Jsi Lovkyně, mám pravdu? Jestli ti to pomůže, tak můžu říct, že na tebe hodně myslí." sdělil mi.