Ve dne obyčejná holka a v noci lovkyně co hledá a zabíjí démony.
Přesně takový život vede studentka, jejíž jméno je pro všechny záhadou. Pro některé je to Amy Cotton, pro jiné Lea Hood, ale nejznámější je pod jménem Lovkyně.
V životě lovce stínů...
Erryn se podíval do svého notýsku a vyhledal poslední čísílko. „Třicet," odpověděl mi.
Třicet. Pomalu jsem si začal připadat jako zoufalec. Třicetkrát jsem se pokusil získat si Lovkyni zpět.
„Cos vymyslel tentokrát?" zeptal se blonďáček.
Neměl jsem plán. Zkoušel jsem jí dát nějaké bonbóny, donesl jsem jí růže a jednou si dokonce vyhledal nejromantičtější vyznání lásky. Pokaždé to skončilo tak, že se mě pokusila zabít.
„Nic. Prostě tam půjdu a uvidíme," zamumlal jsem.
„To bych nedělal," přidal se k našemu rozhovoru Jawad. „Nech mě, ať jí zkusím vrátit paměť," i na něho zapomněla. Někdy se s námi spolčil a kul plány jak si ji získat zpět, ale častěji vymýšlel na vlastní pěst. I on neměl úspěch.
„Co měla ráda?" zeptal jsem se ho už snad posté. Jaw si povzdechl a odpověděl.
„Filmy, hudbu, lov, mě, svoji rodinu, tanec, tebe..." vyjmenovával.
V hlavě se mi začala rodit myšlenka. Dala se lehce vydírat pomocí své slabosti vůči svým blízkým.
„Mám plán," vykřikl jsem nadšeně. Lovkyně se do mě zamilovala, když jsem se ji nesnažil ohromit romantickými blbostmi. Vlastně se do mě zamilovala, když jsem se vůbec nesnažil o to, aby mě měla ráda a byla vystavená nebezpečí. Akce nutila lidi spolupracovat, třebaže nechtěli.
„Musíme najít jejího otce a vaši matku Jawade," umanul jsem si.
Její otec mi jednou slíbil, že mi pomůže Lovkyni ubránit a teď přišel čas, aby mi ji pomohl ochránit před ztracením své životní lásky.
„Proč?" divili se oba. Ani jednomu nebylo příliš po chuti najít toho zjizveného muže.
„Budeme ji vydírat, pomocí její matky," objasnil jsem svou myšlenku. Oba dva se na mě podívali, jako bych jim právě napovídal, že se mi povedlo vypěstovat mluvicí mandarinky, které dokáží měnit svou barvu podle toho, jaké je zrovna počasí. Netuším proč, přišlo mi, že to není nejhorší řešení. Ukázal bych jí její matku, na kterou si doufám vzpomínala, a dával bych jí možnost se s ní vidět, pokud by se snažila oživit svou paměť. Lehké, ale účinné.
„Tak hodně štěstí," popřál mi Jawad.
Chtěl jsem namítnout, že má radši zůstat zticha, protože on nic lepšího stejně nevymyslí.
„A nebylo by jednodušší, kdyby jste spolu zase hráli tu vaši hru?" napadlo ho.
Bylo. Jenže po zkušenostech, které jsem zatím s deskovkou měl, mi to nepřišlo jako nejlepší myšlenka. Bral jsem tuto možnost v potaz, ale jen pokud bych se dostal do nouzové situace.
„Ne!" rozhodl jsem rázně „Uděláme to, tak jsem to řekl!"
Mě samotnému se příliš nezamlouvalo, že se jí budu hrozbami vnucovat, ale kvůli tomu kým byla, neexistovala jiná možnost.
„Jak chceš," povolil Jawad a já se prosebně podíval na blonďáčka. Všiml si mého pohledu a svraštil čelo.
„V žádném případě!" rozhodil rozzlobeně ruce. „Víš jak minule tvoje vydírací taktika fungovala! Málem jsme všichni umřeli!" otočil se k nám zády a odcházel. Možná, že měl pravdu, ale já jsem byl momentálně ochotný udělat nejzoufalejší věc, jen aby se ke mně vrátila.
„Dlužíš mi to. To, že všechno nedopadlo pohádkově je tvoje chyba," připomněl jsem mu tiše a on se zastavil uprostřed pohybu.
„Fajn. Tak pojďme najít Jawadovi rodiče, ať to mám co nejdřív za sebou." povzdychl si a naše trojce se vydala pátrat po dřevěné panence, díky které jsme měli možnost se dívce znovu vetřít do přízně.
Měl jsem pevný cíl, chtěl jsem bojovat o Lovkyni. A nehodlal jsem přestat dokud tento boj nevyhraji!
Tak a máme tady definitivní konec.
Asi jsem se měla už u předchozí kapitoly zmínit, že bude následovat jen epilog, ale trošku jsem se bála, že mě budete mít chuť ukamenovat.
Berte to tak, Pandareos má další šanci. Nechám na vaší fantazii, jestli se mu povede Lovkyni vrátit paměť nebo ne.
Jinak vám moc děkuji, byli jste úžasní čtenáři a doufám, že si najdete čas a podíváte se na moji novou povídku s názvem Písařka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je to příběh o dívce, která má neuvěřitelný talent na psaní. Dostane skvěle placenou (i když mysteriózní) práci a najednou umí pomocí slov vytvářet nové světy a určovat, co jaký člověk udělá. Nevědomky přepisuje různé osudy a pak jednou poruší pravidla, což se trestá. Má za své skutky pykat, takže je poslána do své vlastní knížky, která bohužel končí katastrofou. Ale svůj osud lze vždy změnit, takže stačí, aby hrozný konec svého díla proměnila v překrásný. To se lehce řekne, ale těžce udělá.
A to je už asi tak všechno, co jsem vám chtěla říct. Ještě jednou moc moc děkuji za vaši podporu a doufám, že se setkáme u nějaké z mých knížek, které v budoucnu možná napíšu.
