The huntress

17.

Pandareos
Drtil jsem v ruce falšku od piva. Měl jsem všeho plné zuby. To co se stalo na Titanicu nikdy nemělo být, nikdy jsem se s Lovkyní neměl poznat!
Erryn si vypije, že mi tu hru dal a že mě donutil zkusit se s tou holkou seznámit.

" Zdar!" mávl mě rukou před obličejem blonďáček. " Jak dlouho tu už sedíš, čumíš do blba a někoho zabíjíš  myšlenkama?"

Erryn se zase odněkud vzal.  Nesnáším tenhle jeho zvyk. Je to jakoby se zjevil z ničeho.

" Jsi mrtvej!" bouchl jsem flaškou do stolu, až se otřásl a pivo vystříklo na moje tričko.

" Hej hej, klid." snažil se mě umírnit. Pomaličku se posadil naproti mě.
" Co jsem ti zase udělal? "

Napil jsem se z láhve a cítil jak se stávám čím dál tím agresivnější.  Mračil jsem se tak, že to muselo vypadat,  jakoby se má obočí  dotýkala. Erryn věděl, že když jsem opilý, tak řeším všechno radši pěstmi než rozumem,  i když, když jsem střízlivý tak ostatně taky.

Opatrně mi vzal pivo z ruky a pomalu ho položil na podlahu, pod stůl, tak abych si ho nemohl vzít zpět.

" Zůstaneš sedět a povykládáš mi, co se stalo tak strašného, že se mě chystáš zabít." zarazil mě, když jsem se zvedal ze židle. Poslechl jsem ho, on určitě ví, co dělá.

 " Pustil jsem tu holčičku abych zachránil Lovkyni! "

Erryn se zatvářil překvapeně.  " Takže máš výčitky svědomí, že jsi nechal utopit nejakou maličkou."snažil se správně shrnout to, co jsem řekl. Pandareosi, asi jsi Luigimu o dost podobnější než jsme si mysleli." vydechl.

"Jo." souhlasil jsem, aniž bych si uvědomil na co se vlastně ptal. "Počkat, počkat ne! Ne!"  opravil jsem se, jakmile jsem si v hlavě poskládal znění jeho věty. Pobouřeně jsem vyskočil od stolu. 

Jak ho něco takového mohlo vůbec napadnout?! Ta malá mi nedělala vůbec žádné starosti, vlastně mě ani nenapadlo přemýšlet nad tím, že jsem jí vzal život. Přišlo mi to přirozené. Stejně by někdy umřela, takže jsem jí v podstatě ani moc neublížil, jen jsem zkrátil dobu trvání její existence. No co?

"Jde o to, že jsem se vrátil pro Lovkyni." 

Blonďáček se na mě podíval pohledem který říkal: To myslíš vážně? Vždyť to není nic špatného!

"Bude ti, díky tomu, jen víc věřit a neber to jako něco, co by ti zkazilo pověst, každý by se vrátil pro někoho, kdo mu zajistí svobodu." Erryn můj problém vůbec nechápal, ale rozhodl jsem se nevysvětlovat, protože pak by si jenom myslel, že jsme si s mým druhým já vážně hodně podobní a to jsem nechtěl. Nesnášel Luigiho, neznámo proč, ale jakmile jsem vyvrátil jeho tušení s tou dívenkou, bylo vidět, že si oddychl. Chvilku si myslel, že jsem taky jako on - hodný.

Můj problém spočíval v tom, že jsem se pro ni nevrátil jen z toho důvodu. Já nechtěl aby umrzla a ještě jsem si dával za vinu, že se jí málem něco stalo. Takže jsem v podstatě byl hodný... 

DRŽ HUBU PANDAREOSI! okřikl jsem se v duchu, nemělo cenu nad tím dál přemýšlet.

"Fajn, takže jestli jde všechno podle plánu, tak byste se mohli setkat zase zítra."

Vykulil jsem oči. Vlastně jsem se té hry už nechtěl ani dotknout.

"Ne jednou stačilo. Vymyslím něco jiného."  Erryn si všiml, že váhám a ďábelsky se usmál.

 Podal mi flašku, kterou schoval pod stolem. Ochotně jsem ji přijal a vyprázdnil její obsah. Pak jsem si objednal další pivo a pak další a další. Zdálo se mi zvláštní, že nic nenamítal a jen se přihlouple šklebil.