The huntress

27.

Mé první kroky byly váhavé. Znovu mi zavázali oči a neznámý démon mě vedl. Celá jsem se klepala a nervózně jsem si kontrolovala skrýš s nožem. Nesměli ho najít, jinak by bylo všechno ztracené.

Šaty, co jsem si musela vzít, byly těžké a táhly mě k zemi. Jejich vinou jsem se stále hrbila a pokaždé, když jsem nevypadala, jako bych spolkla pravítko, tak mě někdo dloubl mezi lopatkami. Zrovna teď jsem nedokázala stát hrdě a vzpřímeně. Chtěla jsem se schovat a navždy se skrývat. Pořád jsem se ptala, proč tento osud potkal mě? Čím jsem si zasloužila tolik bolesti a ztrát? Někdo určil, že můj příběh nebude procházka růžovým sadem, ale tragédie. Kdybych ho našla, udělala bych cokoli, aby přepsal můj osud.

„Jsi překrásná," promluvil na mě starý démon. Nepůsobil nějak nepřátelsky a vím, že chtěl pro naše dva druhy jen to nejlepší a právě proto se rozhodl, že vstoupíme do manželského svazku, ale vybral si špatnou ženu.

„Děkuji," špitla jsem poslušně. Jedné co mi však hrálo v hlavě bylo: Nechovej se nějak nápadně! Nevzbuď pozornost!

Těchto pravidel jsem se dokázala držet dokud vše nepřipravili. Tu dobu jsem strávila přivázaná k židli. Démoni kolem mě chodili. Líbilo se jim, že jsem výjimečně já ta poražená. Zavřela jsem oči a snažila se jejich pohledy ignorovat. Zabývala jsem se písničkou, kterou jsem si zpívala ve hlavě. Nakonec jsem se hudbě oddala natolik, že jsem zapomněla kde jsem a začala jsem zpívat nahlas.

„Zpěvem svou svatbu nezrušíš," vyrušil mě Pandareos. Klekl si přede mě, takže jsem se mu dívala přesně do očí.

„Kdo říká, že to chci? Možná se mi líbí, že se provdám za démona," provokovala jsem ho a on se zatvářil ublíženě.

„To nebylo vtipné. Takže jaký máš plán?" vyzvídal a buď ze mě chtěl tahat informace nebo se mi rozhodl poct.

„Prvně tam půjdu a vezmu si nejvyššího a hned potom si najdu svou dýku a zařídím aby skončila v tvém srdci," odpověděla jsem mu klidně. Nechtěla jsem si s Pandareosem povídat, ale jeho zřejmě bavilo mě provokovat.

„Nepřetvařuj se. Oba víme, že bys nedokázala zabít někoho, koho miluješ."

„Nikdo takový tady není a i kdyby byl, už jsem to jednou udělala vzpomínáš?" připomněla jsem mu Luigiho.

Jeho koutky zacukaly. Ano vzpomněl si.

Dříve než se Pandareos stihl ohradit, popadli mě dva démoni a dotáhli do řady, která se skládala výhradně z dívek.

Znovu jsem nahmatala rukojeť nožíku a přesvědčila se, že ho budu moct vytáhnout, až budu potřebovat.

Pandareos

Odvedli ji před mýma očima a já věděl, že jsem před chvílí promarnil poslední šanci ji odtud dostat. Všechno, co jsem dělal, bylo špatné. Někdy jsem si začínal přát, aby Lovkyně nikdy nezabila mé druhé já a oni dva se v klidu mohli zamilovat a žít bezchybný život.

Schoval jsem se do nejodlehlejšího kouta veliké haly. Obřad započal. Otřásl jsem se při pomyšlení na to, že by Lovkyně políbila nejvyššího. Přesto jsem zůstal. Chtěl jsem vědět, jestli něco podnikne nebo se tentokrát poddá.

Prvně nastoupili démoni a poté dívky. V zástupu jsem ji našel rychle. Byla jako jediná nervózní a v mých očích ze všech nejkrásnější.

Ale něco nebylo v pořádku. Ano samozřejmě tohle celé bylo v nepořádku, ale já cítil, že se dnes stane ještě něco, co by nikdo nečekal. Nějaký zvrat, který změní celou situaci. Tušil jsem, že v tom bude mít prsty ona.