The huntress

28.

Co myslíš, jak dlouho bude ještě spát?" někde v dálce mluvil Jawadův hlas.

„Těžko říct, ale odhadoval bych, že se vzbudí někdy dnes nebo zítra," odpovídal blonďáček.

Vzduchem se nesla příjemná vůně levandule a já pohodlně ležela ve své posteli. Matrace se najednou prohnula pod váhou někoho dalšího.

Ucítila jsem, jak mi uchopil mou dlaň. Asi to byl bráška.

„Měla by se už dávno probrat," zamumlal zachmuřeně. Palcem mě jemně pohladil a pak znovu stáhl svou ruku.

Pomalu jsem otevřela oči. Jak dlouho jsem spala? Co se stalo? Jak to, že žiji?

Viděla jsem, jak Jaw div nezačal skákat radostí, když si všiml, že jsem se dostala k sobě. Za ním stál Erryn a jen se usmál. Rychlými kroky opustil můj pokoj a nechal nám dvěma soukromí.

Jaw mě opatrně objal. Váhavě jsem objetí opětovala, ale něco tady nehrálo.

„Jak je možné, že nejsem mrtvá?" divila jsem se a asi zněla trošku podrážděně. Jaw si toho všiml a zesílil svůj stisk.

„Už nikdy tě nenechám, aby ses pokusila vzít si život. Nikdy!" sliboval mi. Bylo příjemné se nacházet v jeho blízkosti.

„Kde je Pandareos?" napadlo mě. Pokud tady byl Erryn, tak se démon nemohl potloukat někde daleko. A hlavně mě zajímalo, jak udělal, že mě udržel při životě.

„To není důležité," váhal s odpovědí Jaw. Pustil mě a podíval se mi přesně do očí. Něco způsobilo, že se téměř neznatelně zamračil. Přesně skenoval mou tvář a asi se na mě něco změnilo, protože nebyl spokojený s tím, co viděl.

„Co je?"

„Nic. Jak se cítíš?" odbyl mě a hned se snažil zamluvit mou otázku. Pokrčila jsem rameny. Mohla jsem mu říct pravdu? Bylo by správné se mu svěřit s tím, že si přijdu jako bych měla každou chvíli explodovat? Že mě zevnitř zžírá pocit bezmoci? Že jsem vyhasla?

„Fajn," zalhala jsem. 

Toho, že jsem se vzbudila si všimla i Jawova pěstounská matka a volala nás dolů.

S Jawovou pomocí jsem se zvedla na nohy a snažila jsem se sejít po schodech. Musela jsem při tom vypadat jako nějaká kulhavá kachna. Každou chvíli jsem padala, kdyby mě nepřidržovaly jeho paže nedostala bych se ani z pokoje.

Rozhlížela jsem se po domě. Zdálo se mi, že uběhla celá věčnost, co jsem tady nebyla. Chybělo mi to tady.

„Jawe," oslovila jsem ho váhavě „Chtěla bych začít od začátku," prohlásila jsem a on tázavě povytáhl obočí.

„Co tím myslíš?"

„Chci udělat to, co ty taky. Změnit si jméno, začít pořádně studovat. Nehnat se za démony jako šílená a být zkrátka normální!" zažila jsem toho tolik, že pro mě nic jiného, než obyčejný život nepřipadal v úvahu. Nebo minimálně pauza.

„Jak chceš," pokrčil rameny Jaw. Usmál se a vypadal, že se mu můj nápad líbí.

Z vrchního patra se přiřítil Erryn.

„Musím s tebou mluvit!" promluvil na brášku. Zdál se něčím rozrušený.

„Běž dolů Franci!" rozkázal mi Jaw. Ti dva přede mnou něco tajili. Ale chytila jsem se zábradlí a poslušně doklopýtala dolů. Hned jak jsem se dotkla podlahy, našla si mě paní Erlandová.