Damn /FF-Luke Hemmings/

#5. Anorectic

,,Co se stalo?'' zašeptal mi do vlasů.

,,On-on po mě vyjel, že jsem děvka a... a tak. Pak mi dal facku a já to schytala o postel,'' vylíčila jsem mu. Nasral se, ale kvůli mě tu zůstal.

,,Já mu něco udělám... Musíš se s ním rozejít!''

,,To nejde, smlouva je uzavřena do poloviny listopadu...'' podívala jsem se smutně na něj. ,,Ale můžu se od něj odstěhovat.''

,,Nechceš se nastěhovat ke mně?'' zavrněl mi do ucha.

,,Víš, že by to nešlo... kdyby to někdo zjistil, byl by to průser.''

,,Ale odstěhuješ se od něj, ne?'' zaprosil.

,,Samozřejmě,'' usmála jsem se a dala mu pusu na tvář.

,,A teď jdeme ke mně,'' rozhodl.

Když jsme došli k nim, nikdo tam nebyl. Oba jsme zalehli do jedné postele a během pár minut usnuli, alespoň já.

,,Dobré ráno, lásko,'' šeptal Luke.

,,Dobré,'' zaskuhrala jsem a našpulila rty. Dostala jsem pusu a šťastně otevřela oči.

Ležela jsem v šedivé moderní místnosti na manželské posteli. Vedle mě se usmíval spokojený Luke.

,,Budeme ještě lenošit?''

,,Obávám se, že ne, protože musíme na snídani.''

,,Urgh!''

,,Tak stávej, lásko!'' řekl a zaprděl mi na břicho. Zasmála jsem se, protože to zalechtalo.

Vytáhl mě na nohy a zašel se mnou ke mně.

Brad tam naštěstí nebyl a tak jsem se v klidu oblékla do spodního prádla a legín. Lukeovu košili jsem si nechala, i když byla trochu pomačkaná. Vlasy jsem svázala do ledabylého drdolu a mohlo se jít na snídani.

V jídelně seděl i Brad, ale já si šla sednout ke klukům. Celou dobu jsem se nepřestala smát. Ať už Ash raději nic neříká, jinak se nenajím.

,,Ashi, už raději nic neříkej jinak ji nevykrmíme. Koukej, jak je hubená,'' řekl se smíchem Mike a vysloužil si pěstičkou do ruky. ,,Lukeu nebojíš se, že ji něco udeláš, když ji šukáš?''

Otočila jsem se na něj s varovným výrazem.

,,Trochu,'' přiznal a já otevřela překvapeně pusu.

,,To sis posral,'' konstatoval Cal.

Vzala jsem si ze stolu crossant a naštvaně odešla. Uslyšela jsem za sebou kroky a došlo mi, že za mnou běží. Chytl mě za ruku a otočil mě.

,,Promiň, Em, ale teď jsi opravdu hodně hubená. Občas když tě chytnu za ruku, tak se bojím, že ti něco udělám... zkus nad tím popřemýšlet. Nechci, aby z tebe byla anorektička,'' řekl smutně a celou dobu mi upřeně koukal do očí.

Otočila jsem a šla do pokoje. Vešla jsem do koupelny a stoupla jsem si před zrcadlo a prohlédla se v něm.

Sundala jsem si jeho košili a znovu prohlédla se. Byla jsem strašně pohublá. Byly mi vidět všechna žebra a nepřehlédnutelené byly i klíční kosti.

S těmi kruhy pod očima jsem vypadala jako smrtka.

Ze mě se pomalu stávala anorektička...

Tomu musím zabránit!

Sedla jsem si k telefonu a objednala jsem si snídani na pokoj.

Když mi ji donesli, myslela jsem, že je to vtip. Mícháná vajíčka, bagetka, lívance, slanina, párečky, káva a čaj. Bylo toho hodně.