Damn /FF-Luke Hemmings/

#16. Snowstorm

*o 2 týdny později*

Ráno se probudím s menší bolestí břicha.

Co se to děje?

Kouknu se na hodiny na budíku, který mám velde postele na nočním stolku.

7:13

Před chvílí odešla Hannah do práce. Jako každý den si budu muset najít nějakou aktivitu, abych se nenudila.

Včera jsem prala a na sušičce jsem nechala prádlo. Asi dneska budu žehlit. Sice jsem to dělala naposledy ještě na škole, ale to se nějak podá.

Zvedla jsem se tedy z postele a šla se nasnídat. Opuštění mé vyhřáté postele byla asi ta největší chyba v historii mého počínání.

Na chodidlech mě lehce štípaly studené dlaždičky v kuchyni. Frustrovaně jsem si povzdechla a nakoukla do poloprázdné lednice.

Chodidlo jsem třela o lýtko, ve snaze se zahřát, ale nic moc.

Nakonec jsem vše vzdala a vzala jsem si jablko. Sedla jsem si na kuchyňský ostrůvek a jedla.

Jablko bylo trochu kyselé, ale to mi vůbec nevadilo. Po zádech mi přejel mráz a já se trochu vystrašeně rozhlédla po bytě. Poslední dobou jsem nějaká paranoidní. Když je ráno ještě tma, pořád se otáčím a jsem ve střehu.

Ohryzek od jablka jsem hodila do koše pod umyvadlem.

Seskočila jsem na studenou zem a pod návalem chladna jsem se trochu oklepala.

U sebe v pokoji jsem na sebe hodila staré tričko a legíny a šla jsem z kumbálu vyndat prkno na žehlení.

Ve vedlejším pokoji jsem vyzvedla koš se suchým prádlem a vydala jsem se do obýváku.

Všechno jsem připravila a musela jsem donést ještě žehličku, na kterou jsem nedopatřením zapomněla.

Ovladačem, který doposud ležel na konferenčním stolku jsem zapnula televizi a rezignovaně jsem se postavila za prkno a natáhla jsem se pro první kousek oblečení.

Už jsem měla skoro všechno vyžehlené, když se ode dveří ozval zvuk zvonku. Hlavou mi proběhla otázka, kdo by to mohl být.

Otevřela jsem vchodové dveře napjatá očekáváním, kdo se za nimi objeví.

Následovalo zklamání jelikož za dveřmi nikdo nebyl.

Asi se někdo spletl...

Rozhlédla jsem se, jestli přece jenom někoho nezahlédnu, ale nikde nikdo.

Zabouchla jsem tedy dveře a šla pokračovat v žehlení. Už mi ale zbývalo pouze jedno tričko a mám hotovo. Zvedla jsem ho tedy z hromady ponožek a položila jsem ho na prkno. Žehličkou jsem pomalu rozžehlovala zmuchlaniny, když v tom jsem ucítila silnou ránu v břiše. Předklonila jsem se a chytla jsem se za něj. Do očí se mi vehnaly slzy. Tohle bylo nejsilnější kopnutí, co jsem zažila za dobu mého těhotenství.

Zhluboka jsem rozdýchávala, co se právě stalo a vyčerpaně jsem se sesula na gauč.

Víčka se mi začala klížit únavou a já jsem na gauči vyčerpáním usnula.

,,Em,'' rozlehl se bytem hlas Hannah a já se pomalu začínala probírat. Hlava mi třeštila jako po pořádné párty.

,,Emily!'' ozvalo se znovu, tentokrát ale hlasitěji. A uslyšela jsem hlasité zabouchnutí dveří od mého pokoje.

,,vobýváááku,'' zívla jsem a líné jsem si protáhla tělo.

,,Co jsi tu pro pána dělala...'' podívala se na mě překvapeně a rozhlédla se po bordelu v pokoji.