Damn /FF-Luke Hemmings/

#13. I hope, she is still in Sydney

,,Luke a kluci mají přiletět příští tyden,'' vyhrkl zničeho nic Cal.

,,Cože!?'' vyhrkly jsme všechny v místnosti.

,,A zůstanou tady dalších pět měsíců.''

,,No to si ze mě někdo dělá prdel!'' vyjekla Hannah.

Já jsem stála bez výrazu a koukala do blba.

On přijede. Luke přijede. Kurva Hemmo tady bude!

Co když uvidí mě a moje ne zrovna malé bříško? Ví už o mém těhotenství?

,,Kolikátého dneska je?'' utnula jsem jejich debatu.

,,Dvacátého pátého října,'' odpověděla mi Chloe.

,,Luke má za tři dny narozeniny,'' oznámila jsem jim a jako duch jsem odešla do svého pokoje pro hosty.(Vím, že to není pravda s těmi narozeniny, ale v TCD jsem to tam napsala, tak se toho teď držím :D)

Sedla jsem si na postel a koukala se do zdi. V hlavě jsem měla výjev toho, co se stalo před rokem.

,,Co je?" zeptala jsem se ho.

„Takhle ti to sluší," odpoví a dál si mě prohlížel.

„Nech toho," napomenula jsem ho.

„Já to myslím vážně," řekne. Zadívám se mu do očí a začnu se topit v té modré barvě jeho dokonalých očí. Nemůžu odtrhnout zrak od těch safírových očí. Mám pocit, že se ke mně začal přibližovat. Nejsem si tím stoprocentně jistá, dokud se jeho rty nedotknou těch mých.

Ten den jsem se seznámila s jeho bratry. Byl to náš první velmi vášnivý polibek, který odstartoval to, co se mezi námi stalo.

„Tohle bychom neměli dělat," řekla jsem mezi polibky.

„Tobě se to nelíbí?" odtáhnul se Luke. Mysli Emily, mysli!

„Já mám kluka," vypadlo ze mě a já měla chuť se něčím praštit do hlavy, větší blbost jsem vymyslet nemohla.

„A to ti mám věřit?" zeptal se. „Kdybys měla kluka, tak mi neoplácíš polibky." To jsem byla opravdu tak naivní.

„Co ty víš? Ani mě pořádně neznáš," snažila jsem se z toho vykroutit. Chtěla jsem se posadit, ale nenechal mě. Místo toho se mi přisál na krk a párkrát mě kousnul do citlivé kůže. Potom co dokončil svoje umělecké dílo na mém krku, si ho pořádně prohlédnul a nahnul se k mému uchu.

„Teď si jsem jistý, že pokračovat můžeme," zašeptal a zkousnul mi ušní lalůček.

„Nejde to, Luku," řekla jsem provinile a on se zatvářil nechápavě.

„Proč ne, zlatíčko?" zeptal se.

„Luku já...já...," nenechal mě domluvit.

„Ty jsi panna?" zeptal se překvapeně.

„No, víš, ono je to těžký a...jo," řekla jsem a odvrátila pohled. Slezl ze mě a omluvně se usmál. Bylo mi ho líto.

V tu dobu mi ho bylo líto, protože jsem s ním o to nechtěla přijít. Ale teď je mi líto, že jsem jo nenechala to udělat. Nemuselo by se stát, že o to přijdu s tím debile, který se teď smaží ve vězení.

Slzička mi sjela po tváři a spadla mi na ruke, které jsem měla položené na klíně.

Chtěla bych vrátit čas. Chci se vrátit do té doby, kdy jsme nemuseli nic řešit a užívali si.

Chybí mi od něj to jemné zacházení. Naše společná písnička se skrytým podtextem, který jsem chapali jenom my dva. To jak mě potají pozoroval, jak tancuji. Chybí mi tanec s ním.

Vyšli jsme na pódium a všechny pohledy utkvěly na nás. Sakra. Do hajzlu. Krucinál!

Sedli jsme si na židle, každý se chopil svojí kytary a dali jsme se do první části maturity. Když jsme dohráli, sálem se ozvala vlna potlesku a s Lukem jsme si věnovali šťastný úsměv.

Teď tanec.

Celou dobu jsme se na sebe různě šklebili a já měla, co dělat, abych se smíchy nerozbrečela. Takhle v pohodě jsem ještě Lukea neviděla.

Už zbýval pouze poslední krok. Chytil si mě rukou na lopatkách a já se převážila dozadu jako v romantických filmech. Sklonil se ke mně a jeho rty se otřely o můj ušní lalůček.

,,Miluju tě," zašeptal mi vášnivě.

,,Miluju tě," oplatila jsem mu. Hallelůja. Konečně jsem svoje city k němu řekla nahlas.

Z hlediště se několikrát ozvalo volání mého jména a já musela jít.

Tahle vzpomínka mě rozbrečela úplně. Moje city k němu se za celé roky nezměnily. Byl první a jediný, kterého jsem kdy milovala.

Ale teď má ji. Tu plastickou krávu. A jestli ji miluje já mu ve štěstí bránit nebudu. Nechci, aby se mnou byl pouze ze soucitu. Jenom kvůli tomu, že jsme byli neopatrní a teď čekám dítě.

Jediné, co teď můžu dělat je doufat, že ho nepotkám a všechno bude O.K.

Z mého hlubokého přemýšlení me vyrušilo zaklepání na dveře. Setřela jsem slzy a vypustila ze sebe tiché dále.

,,Jsi v pohodě?'' optala se mě Chloe.

,,Proč to všechno musí být tak komplikované?'' zeptala jsem se zoufale a pustila stavidla slz.

Chloe si sedla ke mně na postel a stáhla si mě do náruče.

Obejmula jsem ji a nechala to ze sebe opadnout.

,,Neboj, časem se to zlepší,'' chlácholila mě.

,,Myslíš, že si jí vezme?'' vypadla ze mě naprosto nesmyslná otázka.

,,Ne, nevezme,'' řekla rychle Chloe.

Bolestivě jsem se na ni podívala. Neznělo to moc přesvědčivě.

Pohled Lukea

,,Zlatíčko v sobotu za tebou přijedeme a zajdeme to spolu někam oslavit,'' usmála se mamka. ,,Bude tam i Michaela?''

,,Ne, nebude,'' ujistil jsem ji. Máma i táta jsou na Michaelu alergičtí. Nechápou, jak s ní mohu vydržet.

,,Tak synku, dobře se bav a užívej si, dokud nejsi pod pantoflem,'' mrkl na mě táta.

Máma se na něj otočila s pohoršeným výrazem. ,,Na něco na narážíš?''

Jenom jsem se jim zasmál a vydal se k autu.

Tašky jsem hodil do kufru a vlezl jsem si na místo řidiče. Nastartoval jsem a vyjel ze stinné příjezdové cesty.

Sluníčko mě trochu oslnilo, a proto jsem dal dolu stínítko. Vykoukla tam na mě fotka Emily. Zrak se mi rozostřil a to mě na chvíli donutilo zastavit.

,,Kurva!'' zaklel jsem a praštil do volantu.

Emily je momentálně v NYC, takže je velká šance, že ji potkám. Teda doufám, že tam je. Protože v Sydney není a Cal se trošku prořekl.

Doufám, že se potkáme. Byl by to ten nejlepší darek k narozeninám.

Ahojte,
jak se vám líbí další díl? Dneska je trochu sentimentální.

Děkuju za všechny Vote i Koment.
Čím více jich je tím věští mám chuť psát...

Mějte se
Pa :*