Damn /FF-Luke Hemmings/

#8. ,,Hey Em, do you sense me?''

,,A zavoláme to na policii?"

,,Nevím jak ty, ale já nechci, aby udělali bum. To by pak bylo po všech třech..."

,,To je pravda," přitakal jsem a poškrábal se na zátilku.

,,Hele já se jdu pokusit ještě něco naspat. Dobrou," kývl na mě a zmizel z mého pokoje.

Jak teď může myslet na spaní? Chápu, že je půl čtvrté ráno, ale pořád já se o Em strašně bojím. Nevím, co mám dělat. Už pravděpodobně neusnu.

Vezmu si ovladač a zapnu televizi na zdi naproti posteli. Naskočí mi nějaká zpravodajská stanice. Zkusím ji tam na chvíli nechat, třeba už to někdo zjistil. Letadlo si přece jen tak nezmizí. Ha trefa!

Na obrazovce se objeví obrázek letadla a následně fotografie Em a Chloe.

"Máme tady další záhadné zmizení letadla. Jednalo se o Boeing 747. Letadlo odstartovalo standardně a během letu pilot neohlásil žádné komplikace. Let měl mezi přistaní na mezinárodním letišti v Rijádu v Saúdské Arábii, kam ovšem již nedorazilo. Policie si myslí, že se jedná o jeden z útoků islámského státu, ten se ovšem k tomuto únosu nehlásí," shrnula situaci moderátorka. Na obrazovce se objevilo několik rozhovorů s vedoucími letiště v hlavním městě Švédska Stockholmu. "Dále máme informaci, že na palubě tohoto letadla byly i modelky Emily Kane a Chloe Scott. Je možné, že tento útok byl naplánován na ně, ale jisté to není. Čekáme, jestli se ozvou únosci o výkupné a o dalším průběhu Vás budeme informovat."

Tak teď mě opravdu zprávy uklidnily. Policie vůbec nic nemá. Mě vyhrožují, že Emily zabijí a Chloe taky. Švédská vláda taky nic nemá a neví, co se stalo.

Ten tlak je neúprosný, jejich osudy leží v mých rukou. Kurva, proč se to muselo, tak zatraceně podělat.

Vzal jsem malou krabičku u mé postele a opatrně ji otevřel. Byl tam a čekal až jí ho dám.

Opatrně jsem krabičku zavřel a vrátil ji zpět na místo.

Jestli se jí něco stane, tak vlastnoručně zabiji toho, kdo jí to udělal.

Pohled Emily - těsně před únosem letadla

,,Co se do tam děje?" zeptala jsem se letušky.

,,To netuším, ale zřejmě jenom kolegyni něco spadlo. Nedělejte si s tím hlavu," řekla letuška prví lež, která ji napadla. Nervozita z ní přímo sršela. Něco tady rozhodně není v pořádku.

Z ničeho nic sebou letadlo prudce trhlo a podle rozmazaných mraků za okýnkem, jsem si všimla, že klesáme. S letuškou jsem si vyměnila vystrašený výraz a třešničkou na tom bylo, že už zase spala a párkrát si chrápla.

,,Allách Ákhbar!"(pozn. Nejsem terorista a opravdu netuším, jak se to píše i jestli to vůbec říkají...radila jsem se s Goldii a ta mi poradila tohle :D) zaslechla jsem řev a následně se ze dveří vyřítil nějaký opálený muž s palestina šátkem kolem krku a na hlavě. Okamžitě mě upoutal samopal v jeho ruce.

,,Nikdo to tu neopustí. Letadlo teď patří nám. Všichni jste teď našimi rukojmími," zakřičel na celou první třídu. Ano, létám v první třídě.

Všichni cestující včetně nás mlčeli a těkali po sobě vyděšenými pohledy.

Letadlo se stále řítilo obrovskou rychlostí k zemi. Už jsem se pomalu začala loučit se svým marno-trapným životem, když sebou letadlo prudce trhlo. Tlaková vlna mě vyhodila nejméně půl metru nad sedadlo. S hlasitým "Á" jsem dopadla zpět do sedadla a promasírovala jsem si svoje bolavé pozadí. Uličkou prosvištělo několik láhví s vodou, které měla nešťastná letuška na vozíku s občerstvením.

Po celé palubě to vypadalo příšerně. Potom prudkém navrácení letadla do normálu jsme vyletěli ze sedaček nejen mi, ale i naše věci. Naše věci se teď válí po celé té palubě. Moje kabelka mi zmizela někam do neznáma a moje příruční zavazadlo má na svém klíně Chloe. Ta vlna ji konečně vzbudila a ona teď neví, co se stalo a kde má své věci. Panuje tu obrovský zmatek.

,,Lidi, klid!" rozhodla jsem se to vzít do svých rukou a postavila jsem se na sedadlo. Okamžitě mi patřila jejich plná pozornost. ,,Teď si všichni sedněte na svá místa a v klidu to vyřešíme!"

Všichni do jednoho udělali, o co jsem je žádala, což jsem nečekala.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila modrou značkovou kabelku. Zvedla jsem ji nad hlavu. ,,Komu patří tato luxusní kabelka?"

Kousek od nás se postavila paní ve středních letech a vzala si ji ode mně. Tímto způsobem jsme si každý našli svoje věci a v klidu si začali dělat obavy.

Znovu nám na palubu vrazil ten muž s šátkem. Asi přišel zkontrolovat situaci. Jeho výraz byl k nezaplacení, když viděl, že jsme naprosto v pohodě a všude je uklizeno. Prohlédl si sedačky a nakonec zamířil naším směrem.

S Chloe jsme si vyměnily vystrašené pohledy a sledovaly jeho počínání. Došel až k nám. Chytl mě za ruku a vytáhl mě do uličky. Sebral mi kabelku a začal se mi v ní hrabat. Využila jsem své úžasné boty(obrázek v médiích) a kopla ho do stehna. Z toho stehna mu začala téct krev. Nadšeně jsem si plácla s Chloe.

Na palubu vrazil další muž s šátkem. Nějakou hatlamatilkou se začali domlouvat.

Letadlo sebou párkrát trhlo, což zničilo přistaní, a zcela se zastavilo.

Muž #1 chytil Chloe a muž #2 mě. Odtáhli nás jako jediné pryč z letadla.

Sotva jsme opustili letadlo, udeřil mě nadbytek světla a na chvíli mě oslepil.

V tom černém saku a kožených kalhotech mi bylo neskutečné teplo a v botech mě nepříjemně škrábal teplý písek.

Ti muži nás hodili na zem v nějaké jeskyni a připoutali okovami ke zdi.

Z vnitřku jeskyně se vynořil další zahalený muž a začal se domlouvat s těmi, co nás sem dovedli.

S Chloe jsme to celé sledovaly a aniž bychom jim jen slůvko rozuměli, došlo nám, že se hádají.

Muž #2 se odpojil od těch dvou a vydal se mým směrem. Sebral mojí kabelku a začal v ní štrachat. Nakonec vytáhl můj mobil a odemkl ho. Opsal si nějaký kontakt a spolu s ostatními zmizeli v hloubi jeskyně.

Čekaly jsme s Chloe, co se bude dít, ale nic zásadního se nedělo.

,,Ty Em, vnímáš mě?'' drcla do mě.

Ahojte,
na světě je další díl a to jenom proto, že jsem nemocná :(. Každopádně tenhle díl jsem psala tři dny a má jenom 1000 slov přesně. Což mi přijde docela málo...:D

Do konce týdne už žádný nový nebude, jelikož bych se měla začít věnovat dopisování sešitů.

Chtěla jsem vám do médií dát i ten snubní prstýnek ... Vybrala jsem úžasný, ale jde mi tam dát jenom jeden obrazek a ty boty jsou trošku důležitější... Každopádně u dalšího dílu, kde o něm bude zmínka, tak ho najdete :D.

Dneska jsem se nějak rozkecala... No nic, mějte se hezky :D

*Kajus*