Damn /FF-Luke Hemmings/

#24. Dinner, meeting and dance

Cestička z plamínků se táhla dál do útrob tmavé místnosti a na jejím druhém konci jsem našla prostřený stůl.

Vůně jídla se linula prostorem a omamovala mé čichové buňky.

Z poza neosvětlené části se vynořil Luke s nervózním úsměvem. Na starém kovovém kazeťáku zmáčkl velké červené tlačítko a místností se rozezněla tichá hudba dokonale vyjadřující moje pocity v naší situaci.

[písnička na začátku(one direction- perfect stripped)]

Položil mi ruku na bok a přitáhl si mě k němu blíž. Hlavu jsem si nechala spadnout na jeho hruď a nechala jsem se unášet tóny pomalé balady.

Moje tělo reagovalo na to jeho. Náš tanec nebyl ani valčík ani nic podobného. My byli originální a tancovali jsme naše pocity. To nejsoukroměší, co máme.

Bylo to tady zase. Jeho jedna ruka mě držela na zádech a donutila mě se zaklonit a svěřit mu svou důvěru. Jeho druhá ruka mě v mé nejhlubší části záklonu pohladila po tváři. Po celém těle se mi vytvořila husí kůže. Možná jsem se i jemně zachvěla, ale to ani jeden z nás nevnímal. Já se soustředila pouze na něj. Na jeho rty, které byla až nebezpečně blízko.

Zabíjela bych, abych ho v tu chvíli směla políbit. Už jsem myslela, že se to stane, ale on mě narovnal a protočil si mě pod rukou.

Když jsem se mu znovu ocitla čelem, už stál dál ode mě.

Přešel ke stolu a podržel mi židli jako pravý gentleman. Posadil se naproti a slavnostně zvedl skleničku.

,,Na nás,'' usmál se, když jsme si přiťukli. Potutelně jsem se usmála nad vzpomínkou, co se za poslední půl rok stalo. Ano, na nás.

Pustila jsem se do grilované masa a šťouchaných brambor.

Položila jsem spokojeně příbor na okraj talíře a zahleděla jsem se na toho anděla naproti sobě, který právě dojídal. Byla jsem naprosto uvolněná. To, co pro mě dneska udělal, si budu dlouho pamatovat. Nečekala jsem, že by takový rocker jako on byl schopný takového romantického gesta.

I on dojedl a podíval se na mě. Nastala taková trapná chvilka ticha, kdy jsme ani jeden nevěděli, co říci.

,,Ehm...Jak se ti líbí ten sál?'' promluvil nervózně.

,,Je to tu báječné, naprosto dokonalé pro takovouto příležitost,'' rozzářila jsem se a znovu jsem se rozhlédla do nádherném sále. Francouzská okna, obrovská zrdcadla a složitá zvukotechnika.

,,A co bys řekla na to, že by to tu patřilo tobě?''

,,Mě?'' vyhrkla jsem překvapeně a lehce jsem sebou trhla. Příbory položené na talíři se spolu s řinčením sesypali do něj.

,,Ano tobě, je to takový další dárek k narozeninám, i když trošku víc opožděný,'' zasmál se. Postavil se a nabídl mi ruku, kterou jsem přijala. Rozeběhla jsem se po sále a zkoumala jsme každý jeho detail.

,,Tohle nejde!'' vykřikla jsem a rázným krokem jsem se vydala k němu. Postával tam a zadržoval smích.

,,Ale jde,'' řekl a odkryl své perličky.

,,Ne, nejde!'' trvala jsem na svém. ,,Nemůžu si to jen tak od tebe vzít!''

,,Ale můžeš! Je to dárek!''

,,Ne já to nemůžu přijmout,'' prohlásila jsem rozhodila jsme zoufale rukama.

,,Vzdala jsi se toho, pro co jsi dříve žila. Určitě ti to chybělo! Navíc už jsem rozhlásil, že sis otevřela taneční studio a zítra se má otevírat, takže...''

,,Argh!'' zavrčela jsem. ,,Dobře! Fajn, vzdávám se!''

,,To jsem chtěl slyšet,'' zašeptal a stáhnul si mě do objetí.

,,Nechceš jet už domu, aby jsi se zítra na ten nábor zájemců připravila?'' navrhl.

Přikývla jsem a stále v jeho těsné blízkosti jsme sál opustila.

***

S jemným zacinkáním otevřu skleněné dveře do kavárny a na jejím druhém konci spatřím Jeffa, manažera kluků (pokud jsem ho zmínila a jmenoval se jinak tak mi to napište, abych to případně opravila).Vlídně se usměji a zamířím k němu.

,,Ahoj,'' pozdravím ho a posadím se naproti němu.

,,Ahoj,'' odvětí mi a taky se usměje.

Zpozoruje nás jedna servírka a přijde nás obsloužit.

,,Dobrý den, dáte si?'' zeptá se brunetka.

,,Karamelové Latté,'' usměji se na ni taky.

,,Já si dám Turka,'' odsekne Jeff a na pohlednou dívčinu se ani nepodívá.

Chudák servírka sklesle odejde a po pár minutách nám donese objednávku. Více o nás však pohledem nezavadí.

,,Tak co jsi potřeboval?'' zvednu k němu pohled, když se napiji.

,,Nic,'' ušklíbne se. ,,To si prostě nemůžu zajít na kafe s matkou dítěte mého klienta?''

,,Takže si chceš postěžovat jací jsou to debilové?'' usmála jsem se.

,,Tak nějak.''

,,Dobrá. Tak co ti blbci zase vyvedli?'' pobaveně na točím hlavu.

,,No nic moc. Mike si asi našel holku. Becka se myslím jmenuje...''

,,Becka?'' Málem vyprsknu kafe, kterého jsem se právě napila. Ta potvora nejde se mnou na kafe, ale na rande.

Jenom pokýve hlavou se taky se začne věnovat kávě.

,,No Luke taky není andílek...'' načne téma, které mě ovšem velmi zajímá.

,,Opravdu?'' Hrát si na ohromenou je už taková všední klasika.

,,Ano, třeba minulý týden šel s klukama do baru a vratili se v obležení svůdných dam. Byly to celkem kočky. Musel jsem je ráno vyhnat z bytu.'' Zasměje se nad onou zpomínkou a s velkým úsměvem se zahledí do rohu kavárny.

Ve mě jakoby se něco zlomilo. Ta naděje, že by mě mohl brát jako přítelkyni na jen jako bývalou milenku, se rozplinula jako raní mlha během dne. Tlačilo mě na hrudi a tlak v hlavě se rychle zvětšil. Myslela jsem, že mi prasne. Lehce se mi zamlžil pohled.

Rychle jsem rozmrkala slzy a pokusila jsem se na Jeffa pobaveně usmát.

Podezřívavě si mě prohlédl, ale nic neřekl.

Podívala jsem se na hodinky na ruce. Už je nejvyšší čas vyrazit!

,,Už budu muset jít. Děkuju za kafe,'' falešně jsem se usmála. Dneska jsem měla docela dobrou náladu, než mi prozradil něco, bez čeho se dalo žít.

Studio bylo kousek od té kavárny, a tak jsem šla pěšky. Ta budova, kde jsme včera večeřeli, je o dva bloky dál. V celé ulici, kde je sál, bylo pusto. Bojím se, že sem nikdo nepřijde. Byl by to fenomenální trapas.

Odemkla jsem a šla jsem se připravit na sál. Hodila jsem na sebe něco více k tanci a zapla jsme si hudbu.

Měla jsem strašnou chuť vytancovat své pocity. Tu bolest, kterou jsem teď díky té nové zprávě cítila.

Pusila jsem si tedy soundtrack song k Deadpoolovi- Give it to ya.

Hip hopový příběh, který můj tanec vyprávěl, by měl nejspíše tragický konec, kdyby se neozvalo odkašlání. Naprosto jsem se probudila z transu a trhnutím se otočila na narušitele.

,,Misho!'' vyjekla jsem a skočila jsem mu kolem krku.

Já vím, že pozdě; hodně pozdě; ale já měla nějaký tvůrčí blok. Hlavně jsem nikdy nepsala hodně romantickou scénu, která neskončí v posteli....

Názor?