#23. The journey of love

474 25 4
                                    

Nadšeně jsem otevřela dveře a vběhla do bytu. Automaticky se rozsvítilo, a já tak mohla patřit bílý lísteček na kuchyňské lince.

Podívej se do skříně

Lísteček jsem schovala do kapsy a ukvapeně jsem otevřela svou skříň. Průvan, který vznikl při mém zbrklém otevření, nadzvedl papírek z poličky a nechal ho spadnout na zem, odkud jsem ho zvedla.

Musíš se podívat do MÉ skříně

Pobaveně jsem nad tím pokroutila hlavou a otevřela jsem jeho skříň. Že mě to nenapadlo hned. Uvnitř jsem našla viset jediné ramínko a na něm černý vak na oblečení. Opatrně jsem ho vyndala a zvědavě jsem nakoukla dovnitř. Bylo to oblečení, které jsem měla na sobě v den, kdy jsme se viděli poprvé. Ten den si dobře pamatuji. Choval se arogantně a neposlouchal rodiče, ostatně jako každý teenager.

Tenkrát jsem, před tím než přišli, usnula a pomačkala jsem si sukni, a tak jsem nakonec skončila u jeansů

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tenkrát jsem, před tím než přišli, usnula a pomačkala jsem si sukni, a tak jsem nakonec skončila u jeansů.

V kapsičce na jmenovku, kdyby to dával do čistírny, byl další vzkaz.

Oblékni si to a podívej se do náprsní kapsy u kabátu

Na jeho pokyn jsem si oblékla tričko, svetřík i jeany. Na dně vaku byly mé, v té době nejoblíbenější, boty. Já snad začnu ječet jako malá puberťačka.

Na chodbě jsem si oblékla kabát a v kapse jsem opravdu našla další papírek. Tentokrát ovšem růžový.

Před domem na tebe čeká řidič a odveze tě na smluvenou adresu

Zamkla jsem byt a klíče nechala na recepci v přízemí. Před domem byla přistavená obrovské limuzína a ve chvíli, když jsem vyšla se otevřely dveře a vystoupil řidič.

,,Slečna Kane?" optal se slušně.

,,Ano," odpověděla jsem prostě.

,,Jsme Jefery, budu pro tento večer vaším řidičem," Oznámil mi a otevřel zadní dveře. Jako správný gentleman mi je podržel a následně za mnou i zavřel.

Na protější straně na sedadle na mě čekal buget tmavě rudých růží. Vzala jsem je do ruky a chamtivě jsem k nim přičichla. Voněly báječně. U prostřed na mě čekal další vzkaz.

Chtěl bych teď být u tebe a kochat se pohledem na tvůj krásný úsměv, který mi rozzáří každý den, snad ti zůstane do té doby, dokud se znovu neshledáme. Vše nech na Jeferym, ví kam má jet.

Auto zastavilo a já se rozhlédla, kde jsme. Zastavili jsme u New Yorkské pobočky restaurace, kam mě Luke vzal jednou na večeři. Otevřela jsem a zahleděla jsem se na skleněné dveře již zavřené restaurace. Přešla jsem blíže ke dveřím a z poza cedule K PRONÁJMU jsem vytáhla světle zelený lísteček.

Damn /FF-Luke Hemmings/Kde žijí příběhy. Začni objevovat