Damn /FF-Luke Hemmings/

#11. ,,Sweetheart!''

''Emily? Co potřebuješ?'' zeptala se překvapeně.

,,Nevadí, když na pár dní přijedu?'' zavzlykala jsem.

,,Ne, v pohodě. Bude tě čekat. Kdy přijedeš?''

,,Teď jsem na cestě na letiště, takže tak za 12 hodin? Nevím, vždycky ten let prospím,'' povzdychla jsem si nad tím smutným faktem, že odsud utíkám. Utíkám před milovanou osobou, drsná realita.

,,Dobře přijedeme pro tebe na letiště.''

Zarazila jsem, když řekla 'přijedeme'. Chtěla jsem se jí zeptat jestli někoho klofla, ale než jsem se vymáčkla, stačila zavěsit.

_____-_-______-_-_____-_-______-_-____

Došla jsem si pro zavazadlo a vydala jsem se do letištní haly.

,,Sestřičko!'' Vyjekla moje Hannah a běžela mě obejmout. Za poslední roky jsme se celkem sblížily. Podržela mě pokaždé, když jsem byla na dně a pomohla mi se vschopit.

,,Á, Hannah,'' vykuckala jsem, ,,vždyť mě udusíš!''

,,Promiň,'' zaculila se. Můj posled se přesunul za ni. Stál tam Alex.

,,Takže si sbalila mého bývalého učitele, jo?'' uchechtla jsem se.

Oba se na sebe jenom zákeřně podívali.

Tak alespoň, že moje sestra je šťastná. S Alexem.

,,Jedem,'' zavelel Alex.

Hannah bydlela nedaleko od mého bytu, kam jsem ovšem jít nemohla, protože by mě tam Luke mohl hledat. Teda pokud na mě ještě nezapomněl.

Třeba si užívá s tou plastickou kravkou a já mu jsem úplně ukradená.

Při pomyšlení na tohle se mi chce brečet. A taky proč ne? Nemusím to v sobě dusit, když je tu jenom moje milovaná sestřička.

Nezadržuji tedy dál slzy a nechám je vyplavat na povrch.

Podívám se znovu na obrazovku televize, abych přišla na jiné myšlenky a schodou náhod uvidím další fotografii Luke a té fifleny. Byli na dalším rande...

Musím říct, že tohle pohřbilo všechny mé naděje, že na mě ještě myslí.

Z mého nešťastného pofňukávání se rázem stal zoufalí brekot.

,,Emily,'' povzdychne si starostlivě Hannah, která mi zrovna přinesla slíbený čaj. Postaví ho na konferenční stolek a uzavře mě v jejím pevném objetí.

Pohled Lukea

Dneska mě vedení donutilo jít na další rande s Michaelou. Je to kráva. Nechápu, proč nemůžu chodit s někým normálním. Nechápu, proč zrovna teď musím s někým chodit. Vždyť skoro za týden bych býval mě i snoubenku.

Unaveně jsem se svalil na svou postel a zadíval jsem se do stropu. Je takový bílý.

Pootočil jsem hlavu na stranu a všiml si toho zásnubního prstýnku na nočním stolku.

Chtěl jsem ji o moje narozeniny požádat o ruku. Měl jsem to všechno do podrobna naplánované.

Vedle prstýnku se mi rozvybroval mobil. Natáhl jsem se pro něj a hovor přijmul.

,,Ty seš takovej debil,'' vychrlil na mě Alex.

,,Taky tě zdravím, nechceš mi říct něco, co nevím?''

Už chtěl něco odpovědět, když do pokoje vletěla Michaela.

,,Hele musím končit, zítra ti zavolám.'' Ukončil jsem hovor.