Damn /FF-Luke Hemmings/

#18. Hey Everybody!

Dveře od pokoje se otevřely.

,,Tati, mami,'' hlesla jsem unaveně.

,,Emily, zlatíčko,'' obejmul mě taťka.

,,Ať mi ji nerozmačkáš!'' napomenula ho se smíchem mamka a taky mě objala.

,,Tak, jak se má naše mamča?" vyzvídali.

,,Unaveně," zasmála jsem se.

Oba se pak přesunuli k inkubátoru a prohlédli si naši malou.

,,A jak se jmenuje?'' zeptala se nedočkavě mamka.

,,Lia,'' usmála jsem se na ně.

,,To je hezké jméno. Moc dobře jste ho vybrali."

,,Tak mi jedeme na hotel. Pa, broučku,'' zamával mi táta.

,,Počkejte!'' zavolala jsem na ně. ,,Neblbněte s hotelem. Mám na Manhattanu byt, tak ho můžete využít. Dlouho tam ale nikdo nebyl,'' informovala jsem je. ,,V kabátu jsou klíčky a adresu vám napíši smskou.''

,,Děkujeme, to jsi nemusela.'' Mamka vzala klíče z kabátu a ruku v ruce vyšli z pokoje. Byla jsem ráda, že se zase dali dohromady.

***

Ráno jsem se probudila přímo báječně. Teda, probudily mě Lukeovy rty na těch mých.

No teď si na taková probuzení budu muset zvykat, jestli u něj mám bydlet.

,,Ahoj lásko," usmál se na mě a věnoval mi ještě malý polibek na čelo. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji a byla strašně spokojená.

,,Dobré ráno, Lukeu," usmála jsem se taky na něj a dala jsem mu pusinku na nos. Bylo to takové dětinské gesto, ale no co.

,,Jak se nám mamča vyspala?" zeptal se a posadil se na kraj mojí postele.

,,Přestaňte všichni s tou mamčou!" řekla jsem nabručeně a naštvaně jsem ho bouchla do ramene.

,,Tak jak ti máme říkat maminko?"

Celou dobu mě vysmátě pozoruje, ale smích jen tak tak zadržuje.

Naštvaně jsem se otočila na bok, zády k němu. Naštvaná jsem doopravdy nebyla,ale chtěla jsem ho trochu poškádlit.

,,Ale notak!" zasmál se zase a snažil se ke mně dostat.

Natahoval se přes postel za mnou.

V okamžik, kdy jsme jeho blonďaté vlasy uviděla před mým obličejem, mě obklopila jeho osobitá vůně. Přišla jsem si jako omámená, když jsme nekontrolovatelně nasávala tu jeho vůni.

Jeho rty začaly jemně laskat mou kůži na krku a to bylo pro mě jako týrání. Je strašně těžké se udržet a nedat na sobě nic znát, udržet své přirozené reakce. Ovšem přeze všechny snahy jsem nezabránila husí kůži. Cítila jsem, jak se do jednoho polibku zasmál a jemně mi skousl kůži. To už jsem se neudržela a vypustila jsem zadržovaný vzduch spolu s jeho jménem, které mi uniklo nedopatřením.

Stihl mi věnovat ještě jeden polibek, než se ozvalo zaťukání na dveře.

Shodila jsem ho zpět na židli a s tichým: ,,dále," nechala osobu vstoupit do místnosti.

Do nemocničního pokoje vstoupil primář s mým doktorem a sestřičkou.

,,No, slečno Kane,'' řekl řekl primář a očima ještě jednou prostudoval mou nemocniční kartu, ,,Vypadá to, že Vás budeme moc pustit.''

Luke se na mě otočil a zasmál se, přičemž mi pevně stiskl ruku.

,,Malá tady bude muset ještě měsíc vydržet, ale to už asi víte od vašeho doktora,'' pokračoval primář.

Když primář s doktorem odešel, sestřička mi podala reverz k vyplnění, a pak také odešla.

,,Tak co?'' nadhodil Luke, ,,chceš pomoc s balením?''

,,Pche!'' vyprskla jsem. Hodila jsem po něm tašku a odešla jsem na záchod.

Začala jsem pomalu balit hygienu. Růžovou taštičku jsem následně odnesla do menšího kufru, který se objevil na mé posteli.

Rozhlédla jsem se tedy po pokoji a Luke nikde nebyl. Dál jsem se ho už nepokoušela hledat a dozabalila jsem vše potřebné. Před odchodem jsem si ještě pochovala našeho drobečka a s kufrem a kabelkou jsem odešla. Na recepci jsem potvrdila svůj odchod a vydala jsem se pryč.

Najednou se mi začalo strašně stýskat po malé. Byla se mou celých sedm měsíců a najednou jsem ji musela nechat v nemocnici.

Náhle jsem se zasekla v pohybu. Vždyť já se odsud nemám, jak dostat.

U mě v bytě jsou rodiče a ten byt je malý i pro dva. Hannah už nechci obtěžovat, strávila jsem u ní skoro čtyři měsíce.

Zkroušeně jsem se rozhlédla a uviděla jsem Lukea, jak stojí opřený o auto a se zájmem mě pozoruje. Automaticky jsem se rozešla jeho směrem.

Když jsem k němu došla zahanbeně jsem se usmála.

,,Ještě nějaké pche nebo muzeme jet?'' zeptal se pobaveně. Jemně jsem ho praštila pěstičkou a nasedla jsem do auta.

Jeho auto jelo na druhou stranu města, než normálně. Zmateně jsem se na něj podívala a už jsem chtěla něco namítat, ale on mi položil prst na rty a umlčel mě.

Přijeli jsme na kraj Manhattanu a zastavili jsme před výškovou budovou. Oba jsme vystoupili. Chytl mě za ruku a táhl mě rovnou k ní.

Na recepci seděla mladá žena jen o něco starší než já.

,,Dobrý den, Angelo,'' pozdravil ji Luke automaticky.

Ta žena skenovala naše spojené ruce a na pozdrav pouze kývla. Luke už to ale nezaregistroval, jelikož mě táhl k výtahu.

Takže, je to tady... Sepsala jsem kousek dalšího dílu...pokud bude čas, tak přidám ještě o víkendu. Zatím, se tam nic nestalo, ale....nazor? Vote? Hm?

Your unicorn ❤