Damn /FF-Luke Hemmings/

#22. He looks like a fallen angel.

Už uběhl týden od mé hádky a následného usmíření s Lukem. Jenže, od té doby se nic nestalo. Když říkám, že se nic nestalo, tak opravdu. Luke chodí domu pozdě večer a brzo ráno odchází. Ráno ho nikdy nestihnu, a proto na něj čekám večer. On pokaždé přijde naprosto vyřízený, osprchouje se a jde spát. Jediné, kdy jsme spolu je, když si jdeme lehnout. On si lehne a usne a já si lehnu vedle něho a přitulím se k němu. Nic jiného nás za ten týden nespojovalo. Dokonce i ta hádka mi přišla jako to nejosobnější za uplynulých osm dní.

Podívala jsem se na hodiny na zdi v kuchyni a s povzdechem jsem si vzala něco ke svačině. Jsem stále zvyklá se pravidelně stravovat z těhotenství.

Jen v Lukeově starém tričku, které jsem si teď ulovila na doma, jsem si sedla na gauč v obýváku a s nezájmem jsem pustila televizi.

Zrovna jsem dojídala müsli, když se otevřely vchodové dveře. Leknutím jsem nadskočila.

Rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo sem přišel.

Luke.

,,Ahoj,'' usmála jsem se nadšeně na něj, ale on nic.

Jen se rychle sebral a odešel do ložnice.

Co to sakra?

V ložnici již zřejmě zůstal, jelikož už jsem ho v obýváku nezahlédla.

Když jsem šla večer spát, on už spal. Vypadal jako neviňátko. Vypadal jako padlý anděl. Má vzhled rebela, ale když spí tváří se jako naprosté zlatíčko.

Zalehla jsem vedle něj a schoulila jsem se na kraji postele. Objemula jsem polštář a pomalu usnula.

,,Mamí!'' zvolala na mě Lia.

,,Ano, zlatíčko?'' zeptala jsem se jí s úsměvem, který ovšem skrýval, jak moc jsem byla zlomená. Jak moc se mi chtělo plakat.

,,Tatínek si našel novou paní,'' vypískla.

,,To je hezké, Lio,'' pohladila jsem ji a už jsem se nesnažila ani zakrýt tu bolest, která mě hlodala uvnitř.

,,Je strašně vtipná. Omylem na ni vystříklo zavlažování a ona začala ječet a běžela si domu spravit obličej,'' smála se.

,,Lio, to není vtipné. Je to spíše k pláči, jak tvůj otec skončil,'' napomenula jsem ji. ,,A jak sis užila víkend?''

,,Bylo to fajn, ale tatínek mě včera večer nechal přespat u babičky a já chtěla být s ním!'' postěžovala si.

Myšlenka, proč ji asi nechal u své matky mě naštvala. To si nemůže zašukat, když tam nemá dceru?!

Otevřela jsem oči a snažila jsem se sklidnit svůj dech. Byl to jenom sen.

Najednou jsem si něco uvědomila. Ruce kolem mě, tělo tisknoucí se na má záda, Luke mě ze spánku objal. Pousmála jsem se nad tím a otočila jsem se k němu čelem. Zabořila jsem svou hlavu do jeho hrudi a nasála jeho vůni. Moje ruce ho také automaticky objaly.

Bylo mi tak dobře. Hřálo mě jeho vnitřní teplo.

Když jsem se ráno vzbudila, už tu zase nebyl. Nevím, jestli se tamto v noci opravdu stalo nebo se mi to jenom zdálo.

Po ranní hygieně jsem se oblékla a vyrazila jsem na autobus. Kontrola.

V nemocnici bylo rušno jako vždy. Na recepci neseděla Becka.

Vzpomněla jsem si na naše domluvené kafe, které se ovšem zrušilo. Poslala mi strohou smsku a od té doby jsem ji neviděla v práci. Docela se začínám o ni strachovat.

,,Tak dneska jdeš první k panu doktorovi a pak až můžeš za malou,'' usmála se Nikol. Nikol je recepční, která má většinou službu, když sem jdu.

,,Dík,'' usmála jsem se nazpět.

Po vyšetření u doktora, které dopadlo mimojiné dobře, jsem konečně mohla za tím mým broučínkem. Už jsem chtěla vstoupit, ale z místnosti jsem uslyšela hlasy.

,,Víš, poslední týden jsem maminku až moc zanedbával. Proto to chci udělat!''

Najednou se ozval zvonivý dětský smích.

,,Náš manažer to pořád odsouvá a přidává více a více zkoušek na rozvrh, i když není proč! Já jsem připravený to udělat, ale bojím se, aby ji to znovu psychicky nezlomilo. Ten stres a tak,'' vyprávěl dál. Teď jsem si byla sto procentně jistá, že je to Luke a ne rodič toho dítěte vedle.

Váhavě jsem se chopila kliky a vešla dovnitř.

Luke seděl u okna a v náručí držel Liu. Byli si tak neuvěřitelně podobní, že to až nebylo možné.

Když zaregistroval otevírající se dveře, nijak nereagoval. Pouze si dál prohlížel Liu.

Opatrně jsem si sedla vedle něho. On se na mě podíval neutrálním výrazem. Liu položil zpět do postýlky a otočil se ke mně. To už jsem si stoupla i já. Oba jsme chtěli to samé a poznali jsme to na sobě. Luke roztáhl ruce a já mu se slzami v očích skočila do náruče.

Ne, v noci se mi to nezdálo. Bylo to stejně opravdové jako teď.

,,Mám pro tebe překvapení!'' pošeptal mi nadšeně do ucha.

,,A jaké?''

,,Když ti to řeknu, už to nebude překvapení!'' upozornil mě, chytrák jeden.

Bez jakéhokoliv upozornění mě políbil. Líbilo se mi, že kolem toho nedělal cavyky. Bylo to o to vzrušující, když jednal spontánně.

,,Tak jdeme!'' zavelel a vydali jsme se k autu.

Tichá cesta autem už pro nás začínala být typická. Každý jsme zadumaný do svých myšlenek.

,,Tak a lísteček s pokyny najdeš na kuchyňské lince vedle košíku s ovocem,'' oznámil mi, když mě vysadil u domu.

Najednou zavřel okýnko a odjel. To jsem teda zvědavá, co budu muset udělat. Jde se na to!

Your Unicorn xoxo