Damn /FF-Luke Hemmings/

#15. ,,What's happen?"

Dneska je další den, kdy mám kontrolu u doktora. Teda měla jsem kontrolu u doktora, protože teď jsem už na cestě domů. Všechno proběhlo v pořádku. Pocestě jsem se zastavila ještě v krámku na rohu a koupila jsem něco k jídlu.

,,Sakra, kde jsou ty klíče,'' bručela jsem. Měla jsem obě ruce plné tašek a v kapse jsem lovila klíče.

,,Nechceš pomoc?'' ozval se známí hlas od schodů. Otočila jsem se a uviděla jsem ho.

,,Brade!'' (To jste nečekali, že? Pamatujete si ho ještě?) usmála jsem. ,,To bys byl hodný.''

Brad ode mně přebral tašky s nákupem a já mohla konečně najít v kapse klíče od bytu.

,,Co ty tady?'' zeptala jsem se ho, když jsem pokladala nákup na kuchyňskou linku.

,,No řekl jsem si, že bych se mohl zajít podívat ja budoucí maminu.''

,,Ach tak. Až Hannah zjistí, že máme návštěvu, tak ji klepne,'' zasmála jsem se a poukázala na bordel v místnosti. Brad se taky zasmál, a pak s údivem nadzvedl dětské plenky a plastovou panenku z hračkářství.

,,No my jsme včera večer nacvičovali přebalování podle jednoho videa na internetu,'' zasmála jsem se.

,,Aha,'' prohlásila a panenku a upatlaným zadečkem od nutteli, která představovala to, co nás bude v plínce čekat, položil zpět na utěrku.

,,A co jinak?'' otočil se na mě.

,,Včera dopoledne jsem po dvou měsících viděla Lukea,'' oznamila jsem mu.

,,A co? Jaká byla jeho reakce?''

,,No chvilku na mě koukal a asi se snažil vztřebat, co vidí, ale já jsem se rozeběhla k výtahu a odjela do přízemí k autu,'' pokrčila jsem rameny a sklopila pohled. Styděla jsem se za svůj zbabělý útěk. I sestra mi to včera vyčítala.

,,Chápu tě. Já bych udělal to samí na tvém místě,'' řekl a povzbudivě mě pohladil po zádech. Rezignovaně jsem si povzdechla.

,,Co teď?'' zeptal se.

,,Já ani nevím. Mám mizernou náladu, svěsila jsem hlavu.

,,Tak to je čas, abych ti ji zvedl,'' prohlásil hrdě a jedním tahem mě zvedl z gauče, ba který jsme ne během našeho rozhovoru uchýlili.

***

,,Tak to ne tohle,'' plácla jsem sebou na gauč už jsem to nedávala. Asi deset minut v kuse jsme se s Bradem smáli. On když něco vypustí z pusy, tak to stojí za to.

Najednou se ozvalo zachrastění klíčí v zámku a do bytu se vřítila jeho majitelka.

,,Co se to tu stalo?''

,,Nic,'' řekla jsem pohoršeně. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla jsem peříčka z polštáře a jiné následky naší polštářové bitvy. Pohledem jsem zavadila o Brada. Tvářil se opravdu zoufale a pohoršeně. Jeho výraz pouze pomohl ke spuštění stavidel další zadržované vlny smíchu.

Zase jsem si připadala jako za mlada. Jako za těch nevinných školních let, kdy nikdo nic neřešil.

Do reality mě uvedlo silné kopnutí v mém bříšku. Zničeho nic jsem se zastavila a posadila jsem se.

,,Děje se něco zlatíčko?'' zeptala jsem se a pohladila jsem bříško. Kopnutí se opakovalo a tentokrát silněji.

Co se děje?

Zeptala jsem se zmateně sama sebe.

Podívala jsem se ustrašeným pohledem na ty dva a znovu pohladila bříško.