Damn /FF-Luke Hemmings/

Soutěžní povídka

Na začátek bych chtěla říct, že je to na Satanské téma, horrorový žánr. Berte to s rezervou nejsem satanista...xD

Number 666

Mé ruce vyvinuly až nadpřirozenou sílu.
Bouchlo to do něj.
"Bráško, co se to s tebou děje?" Z hrdla se mi vydral ironický hlas, avšak ne můj. Ono hrozivé skřehotání, připomínající vrzající dveře, se rozlehlo po skladu a zanechalo za sebou hrůzu nahánějící ozvěnu.
Moje malá dušička se v těle vystrašeně třásla.
Záhadná síla mrštila Mikahem o zeď až si vyrazil dech a pomalu se sbíral ze země.
,,Jsi stále větší a větší ubožák. Vždyť už mě ani nepřepereš, Mikahu!'' rozkřikl se zvonu. Znovu skřehotání, znovu se moje dušička zatřásla.
Mé tělo se vzneslo s hrozivým hrdelním smíchem.
Nejméně pět metrů jsem teď měla pod sebou. Kdybych ovládala své tělo já, už bych zvracela- strach z výšek.
Tělo se rychlostí jako na horské dráze v Lunaparku dostalo k Mikahovi a moje ruka ho čapla pod krkem.
Cítila jsem tu sílu, kterou jsem mu nechtíc drtila krk a pomalu jsem ho zvedala ze země stále ho tlačíc ke stěně.
Náhle se Mikah sípavě zasmál. ,,To-n-není-moje-ses-třič-ka!'' Jeho ruka se omotala kolem mého ruku, což zapříčinilo ještě větší tlak v mé hlavě...

Dvě ruce zakryly Tamaře oči. Čekala s nadšením, který z jejích kamarádů si zní udělal ten známí šprým.
,,Jonathan!'' vykřikla, ,,ne, ne...Michael!''
Žádná slovní odpověď pouze páska přes pusu a zapáchající pytel kolem ní. Pokusila se pohnout, ale když to udělala dostala silnou ránu do hlavy.
Vědomí se jí začalo vracet díky drncavému pohybu. Bolala ji z toho záda, ovšem to byl její nejmenší problém.
Podle drncání, jí bylo jasné, že jede autem. Najednou auto prudce zabrzdilo a její tělo bylo mrštěno o stěnu kufru.
,,Au,'' zasténala bolestí a chtěla si chytnout bolavé místo, jenže její ruce byly svázané.
Víko kufru cvaklo, jelikož ho někdo otevřel.
Prudké světlo baterky jí ozářilo oči. Dvě silné ruce ji podebraly a skoro opatrně Tamaru vyndaly z auta a nesly ji do neznáma.
Tvrdá podložka ji zastudila na zádech a její dech se zadrhl v hrdle, následován ne-jejím zalapáním po dechu.
Jeden muž vyhrnul pytel, který do této doby zakrýval její tělo i obličej, k jejímu k krku, což ji však žádný výhled neumožnilo, pouze její tělo ovanul chladný vítr, jež rozhoupaval větve stromů a celé věci navozoval ještě děsivější atmosféru.
Další dva muži, nebo spíše kluci, jí chytili ruce i nohy a napevno ji přivázali ke kamenné desce.
Mezitím ten, jež jí nesl, maloval na zem pentagram a zapaloval černé svíčky rozeskladané okolo jejího těla.
Všech pět kluků se postavilo do cípů hvězdy a chytili se za ruce.
,,Satan est noster magister,'' rozezněl se hlas pěti chlapců. ,,Iste malus. Ó magister...''
Provazy kolem Tamařiných končetin pomalu povolovaly a její tělo se pomalu zvedlo z desky a levitovalo skoro metr nad ní.
Hlasy kluků stále získávaly na intenzitě a Tamařino tělo začala obalovat úporná bolest.
Před očima jí začal probíhat celý život. Výjevy z dětství, vzpomínky na zesnulou babičku... Přišla si jako v laciném americkém filmu. Bolest, která ji prvně udeřila do zad, se začala rozlézat po celém těle. Pokusila se zatnout zuby, aby nevykřikla náhlým přívalem ostrého tlaku na krku, ale její tělo ji neposlouchalo. Onen potlačovaný výkřik se následně rozlehl lesem s velkou ozvěnou.
Kluci stále stáli v kruhu a ani toto je nevzbudilo z tranzu, do kterého byli vrženi.
,,Objetujeme vám tuto čistou duši, tuto pannu a žádáme vás o moc, o které se nám ani nesnilo. O Pane...'' pronášeli latinsky dál.
Tamara stratila veškerou kontrolu nad svým tělem a dokázala pouze vnímat, co se s ní děje. Její dušička se stáhla do nejzažšího kouta jejího nitra. Srdce jí svazovala temná síla, která si zrovna pohrávala s jejím tělem.
Tajemné levitování ustalo a ona spadla rovnou zády na podložku. Očekávané vyražení dechu však nepřišlo. Ani žádná bolest.
Její tělo se vymrštilo do stoje a ona sama byla překvapena, co se to děje.
Chlapci již přestali zpívat jejich rituální baladu a jen zaraženě hleděli. Ani se jim nesnilo, že by dokázali opravdu vyvolat ďábla.
,,A teď k vašemu přání chlapci,'' ozval se strašlivý skřehot, který by vás i donutil olíznout zábradlí v zimě. ,,Dám vám moc zemřít!''
Náhle se všichni ti chlapci bezvládně sesuli k zemi.
Tamařino tělo se dalo do pohybu a obustilo onen les. Nechávajíc tam mrtvá těla pubertálních chlapců, kteří si zahrávali, s čím neměli.
Uslyšela zrezivělý pick up, jak jede po nedaleké cestě.
Nohy se jí daly do pohybu a za dvě vteřiny se už držela korby náklaďáku.
Její nehty se zaryly hluboko do kovové karosérie a když seskakovala zanechala za sebou čtyři hrůzné škrábance...

Při pohledu do Mikahových očí se mi vybavil celý příběh. Hypoteticky vzato to byla moje smrt, konec vlády nad vlastním tělem chcete-li.
,,Tamaro! Kdo ti to udělal?!'' zasténal z posledního a jeho stisk na mém krku povolil.
Sundalo to ruku z jeho krku a Mikah dopadl na zem, která byla tak dva metry pod námi.
Moje duše plakala. Ta zrůda, co mě ovládá mi právě zabila moje dvojče! Já už nechci koukat na všechny ty vraždy, co to provedlo mýma rukama.
Proč? Proč jsem chybu někoho jiného odnesla já? Copak jsem něco provedla?
Náhle se rozrazily plechové dveře od skladu a dovnitř vběhlo několik mužů se zbraněmi.
Chtěla jsem se otočit, abych si je mohla detailně prohlédnout, ale nešlo to. Moje tělo mě neposlouchalo.
,,Jde te pozdě!'' oznámilo to se slyšitelným úsměvem v hlase.
Otočilo to na ně mojí hlavu a já cítila, jak se mi zašpičaťují zuby. Věnovalo jim to ironický úsměv, když spatřilo jejich revolvery.
,,To máte na mě?'' vysmálo se jim to. Ano, správně mluvím o té temné síle jako o tom, jelikož si taková ohavnost si nemůže říkat ten ani ta.
Ozval se hlasitý výstřel, ale tělo si mi ani nehnulo. Stále jsem se vznášela přibližně dva metry od podlahy.
Zasáhlo mě to těsně nad srdce. Ačkoliv jsem nic necítila, jelikož jsem takový parazit tady, mé tělo se stáhlo bolestí a padlo k zemi.
,,Svěcené kulky,'' poznamenal střelec a chytl mě za nohy. Táhnutí za nohy a svázání bylo asi takové bezpečnostní opatření. Trošku nešikovně jsem se praštila o práh dveří do hlavy a před očima se zatemnilo, ale stále jsem vnímala, co se s mým tělem děje.
Táhnutí po zemi, pár nárazů do hlavy i těla. Tipuji, že mé tělo už zdobí nejedna podlitina. Byla jsem přehozena, respektive mé tělo, přes rameno nějakého z ozbrojených mužů, alespoň myslím. Díky tomu jsem nebyla schopná dál vnímat cestu.

Moje tělo pomalu nabíralo vědomí. To temno se mi před očima rozplynulo a já se mohla rozhlédnout po místnosti.
Šedé zdi, velké zrcadlo, protizvuková výstuž, prosté kovové dveře.
Do, zřejmě vyslechové, místnosti vstoupil ten muž, co mě postřelil a za ním podivný muž v kožené bundě. Z obou šel strach. Propalovali mě pohledem.
Protáhlo si to krk, až křuplo několik kostí.
,,Tak co?'' ušklíbl se jeden z mužů, ,,po dobrém nebo po zlém?''
,,Chrr,'' zavrčelo to hrozivým skřípotem.
Do místnosti vešli další dva chlapi a donesli sud s ledovou vodou a pochodeň.
Sud postavili přímo přede mě a pochodeň si jeden z původních dvou do ruky a přiblížil se s ní ke mně.

Dne 13. dubna byla nalezena těla Tamary a Mikaha Allgoodových ve skladě ve východní části města, přičemž Tamařino tělo bylo pokryto mnoha podlitinami a spáleninami a na zádech bylo vyryto tupým předmětem, nejspíše nehty samotné Tamary, číslo 666.

Satan se Tamařina těla nakonec samovolně vzdal, jelikož takto zubožené tělo mu bylo k ničemu. Na světě je přece dalších sedm miliard lidí, které by mohl zneužít, včetně tebe, můj milý čtenáři!

Názor?