Damn /FF-Luke Hemmings/

#14 ,,So let's go shopping!''

Čas ubíhal a já trávila dny zavřená v pokoji. Čtu už po třetí Velkého Gatsbyho. Je to uzasný příběh.

Já i ten Gatsby jsme skončili sami. Sami. Samotní. Osamoceni.

Už jsem na začátku šestého měsíce.

Chcete vědět, proč nechodím ven? To je jednoduché nechci potkat Lukea. Ve zprávách o něm občas něco zaslechnu, Cal něco povypráví nebo se něco objeví na internetu.

Dneska mě chce Hannah vytáhnou nakoupit oblečení pro malého/malou.

Vůbec se mi tam nechce. Pořádně ani nevím, proč tam jdeme. Jako ano potřebujeme věci pro malého, ale existují i internetové obchody.

,,Tak sestřičko, připravená?'' přiřítila se zběsile z práce Hannah. Celá udýchaná si sedla vedle mě do křesla a se zářivým úsměvem si mě prohlédla.

,,Ano,'' rezignovaně jsem se vyhoupla z gauče a protáhla jsem si záda. Měla jsem je stuhlé. Předevčírem jsem je zase musela posilovat, jinak by mě to moje bříško brzo skolilo.

,,Tak pojďme nakupovat!''

Jako obvykle jsme zamířili prvně do jedné kavárny na kraji obchodního centra.

S horkou čokoládou v ruce jsme se vydali nakupovat.

Jelikož je polovina listopadu, rozhodla jsem se koupit nějaké ty dárky. Pro mamku, taťku, Hannah a Alexe. Moc jsem toho neměla.

,,No vidíš ty kouzelné dupačky?'' vykřikla najednou Hannah a už mě za ruku táhla k jednomu z obchodů.

Měli tu roztomilé dupačky ve tvarech jako zvířátka. Prasátko. Kachnička. Krokodýlek. Tučňáček. Kočička.

Počkat tučňák.

,,To je ono, koupím tučňáka a měl něco co by se určitě líbilo i tatínkovi!'' usmála jsem se.

Hannah nakonec 'potají' koupila malému k vánocům plyšové prasátko. Nemohla si to totiž odpustit.

,,Hele já myslím, že tašek už máme dost. Co kdybychom už šly domů?'' zahučela znuděně ségra.

,,Ještě ne! Na netu jsem četla, že tu mají novou čísnou restauraci a já dostala strašnou chuť na nudle!'' Spokojeně jsem zatleskala rukama jako malé dítě a táhla jsem ji k restauraci.

Hannah si pro sebe mrmlala něco ve smyslu 'ach ty tvoje těhotenské chutě.'

Už jsem viděla onen bufet pouze pár metrů od nás, ale prudce jsem se zastavila.

Stál tam. Přesněji před malinkou sekundou se otočil s já ho mohla po třech měsících znovu spatřit. Díval se mi přímo do očí a já zase do těch jeho azurových.

,,Ne, ne, ne, to ne...'' zeptala jsem zoufale.

Přitáhla jsem si tašky blíže k prsům, což byl marný pokus, který měl zakrýt mé bříško.

Rychle jsem se otočila o sto osmdesát stupňů a rychlým tempem, až skoro během, jsem se dostala k výtahu.

Slyšela jsem za sebou dvoje kroky. Hannah a Lukovi.

Sotva jsem se dostala do výtahu, jsem zmáčkla tlačítko na zavření dveří. Hannah se sem dostala akorát, ale Lukovi se dveře zavřely přímo před nosem

Už to ví!

Prolétla mi hlavou jediná myšlenka.

Pohled Lukea(před honičkou)