Damn /FF-Luke Hemmings/

#25. Feelings

Misha to nečekal a ztratil rovnováhu. převalila jsem se z něj a začala jsem se smát až mě z toho po chvíli bolelo břicho.

,,Tak jak se vede, kočko?" hřejivě se usmál a pomohl mi se zvednout. Tak dlouho jsem ho neviděla. Naposledy ve čtvrťáku... Tolik se změnil!

,,No dneska je to celkem bída, ale jinak fajn."

,,Koukám, že jak se tancuje jsi ještě nezapomněla," uchechtl se.

,,To se ani nezapomíná!" upozornila jsem ho a zkontrolovala jsem čas. Za chvíli začnou chodit lidi! ,,Co tady vůbec děláš?"

,,No když si stará známá otevírá studio tak u toho nesmím chybět!"zazubil se a sundal si kabátek. ,,Myslím, že můžeme na to."

,,Vrr, ty na to jdeš nějak rychle!" zavtipkovala jsem. Misha nad mým pubertálním vtipem jen pobaveně zakroutil hlavou a šel se mnou otevřít.

Otevřu dokořán dveře a zhrozím se kolik je za ním lidí.

###

,,Hele já musím pádit, mám ještě domluvené rande!" houkne na mě Misha, který už opouští se spěchem sál.

Pomalu si začnu balit věci a sunu se ven ze sálu, dneska toho bylo až moc. Nečekala jsem, že by mělo o moji školu tance zájem tolik lidí. Pozhasínám všechna světla a uzamknu vchod.

Frustrovaně si povzdechnu a vydám se vstříc nočnímu New Yorku.

Hlavou mi běhají vzpomínky na dnešní den. Ač nechci na to pořád myslet, vracím se stále k rozhovoru s Jeffem. Myslela jsem, že včerejší večeří my chtěl něco dokázat. Cítila jsem se zase jako zamilovaná středoškolačka. Proč to všechno nemůže být zase tak jednoduché. Nechci stále řešit, co si myslí veřejnost nebo jestli mě někde nevyfotili neupravenou, či dokonce s dítětem. Já už tenhle život nedávám. Je toho na mě moc!

Dala jsem klíč do zámku a otočila jsem s ním. Prudce jsem dveře otevřela a vešla jsem do bytu.

Všude byla tma a nikde nikdo, i když bylo už něco po půl jedenácté. Hodila jsem tašku s věcmi na postel a rozhodným krokem jsem nakráčela do ložnice. Rozsvítila jsem si lampičku a vytáhla jsem sportovní tašku. Zítra pouští malou Liu z nemocnice, takže mě tu už nic nedrží!

Sportovní tašku jsem pořádně rozevřela a rukou jsem celý obsah jedné poličky smetla do ní. Nijak jsem si nedělala hlavu s tím jestli to bude zmuchlané nebo ne. Už mi je všechno jedno!

Já chci žít klidný život! Chtěla jsem partnera, kterému na mě bude záležet a který se o mě bude starat jako o princeznu! I kdyby se o mě jako o princeznu nestaral, tak by mi to bylo jedno...věděla bych, že mu na mě záleží. Jenže teď si přijdu jako nějaká pokojská. Starám se o něj. Dělám mu i večeře a on mi už ani na moc nedá polibek. Kam se podělo to s tím, že mě bude připravovat, abych nepřišla o chuť na sex? Sakra vždyť nic takového od mých narozenin už znovu neudělal. Včera při tanci to bylo tak hezké! Přímo mě donutil prahnout po jeho dotecích! Ale ani se mě nedotkl! Co si z toho mám kruci vyvodit? Že má jinou, která to s ním umí líp? Že když mě zbouchnul, že už jsem ošuntělá?

Obsah další poličky letěl dolu do tašky. Už jsem pře slzy ani neviděla a bylo mi to jedno. Sakra vždyť mě už je úplně všechno jedno...

Omylem jsem stáhla do tašky i nějaké Lukovy věci a pohotově jsem je vyndala. Ovšem ze spod jednoho trička na mě vypadla obálka s mnoha papíry a útržky uvnitř.