Stay With Me (Captain America FanFiction CZ.)

Here and now it's over ... maybe

"Máš to tady docela útulné." Prohlásila Alyssa když jí Steve přivedl do svého bytu. "Akorát to nevypadá, že se tu chceš dlouho zdržet." Dodala a hlavou kývla směrem k nevybaleným krabicím rozházených po celém obýváku. "No, jsem tu jen na čas. Nemáš žízeň? Nebo něco potřebuješ? Třeba studený obklad na hlavu? Já si všiml, že si se do ní při pádu uhodila." Steve naklonil starostlivě.

Na jednu stranu od něj bylo milé, jak se o ní dělal starosti, i když jí skoro vůbec neznal. Ale to Alyssu v tu chvíli moc nezajímalo. Spíš jí jeho starost přišla otravná.

"Ne, to nic není. Vážně. Raději bych šla už spát. Jsem nějak unavená." Zalhala.

"Dobře..fajn, ustelu ti u mě v posteli, já se vyspím na gauči." Usmál se Steve a odběhl do ložnice. 

Alyssa se mezitím porozhlédla po bytě. Vypadalo to tam úplně jako normální byt pro muže. I když tedy dost čistotného muže. Nikde nebyli pohozeny krabice od pizzy a ani v kuchyni se neválelo špinavé nádobí.

 V kuchyni na baru si všimla položené sklenice s džusem, tak využila příležitosti. Z malé kapsičky u kraťásků vytáhla malý modrý prášek a hodila ho do sklenice, prášek se ihned rozpustil. Tento malý modrý prášek znamenal pro obyčejného člověka, že jakmile usne, čekají ho tak  3 dny tvrdého spánku, ale protože Steve není obyčejný a je velmi odolný, tak Alyssa odhadovala, že to na něj bude působit tak dvě hodiny maximálně. Tedy pokud se toho vůbec napije a bude to na něj působit. Tohle byl čistý risk.

Otočila se jakoby nic směrem k obýváku.

V prostorném obýváku se povalovali dvě velké činky a ze stojanu vysel boxovací pytel. Nikde neviděla nic nápadného pro superhrdinu. Jako by byl obyčejný člověk.

"Snad se ti bude spát dobře, kdyby něco, jsem hned vedle." Začal Steve zase starostlivým tonem, když Alyssa ulehla do jeho velké a pohodlné postele.Kývla. 

 Porozhlédla se po ložnici, ale nenašla vůbec nic, co by dávalo jasně vědět, že je Steve uznávaný superhrdina. Alyssa pochopila, že Steve není z těch co dávají jasně najevo, že jsou superhrdinové co zachraňují tisíce životů.

Zívla. Předstírala, že je hrozně unavená, jen aby ji už nechal o samotě a nezahrnoval starostlivými kecy.

"Dojdu ti ještě pro vodu." Rozhodl a než stihla Alyssa protestovat už byl dávno v kuchyni. Alyssa obrátila oči v sloup. Jenže pak si uvědomila, že se takhle o ní nikdo nestaral už...no vlastně nikdy, tedy co si Alyssa pamatuje..

"Tady. Aspoň se napij, jestli tě ta hlava bolí." Skoro jí rozkázal Steve. "Co si sakra myslí, neznamená, že když byl kdysi dávno voják, že má právo mi rozkazovat!" Pomyslela si uraženě Alyssa, ale její myšlenky se ihned zastavili, když jí Steve podal do ruky skleničku s vodu. Jejich prsty se lehounce na vteřinku dotkli. Alyssou rázem prošla velká energie,čas se na chvíli zastavil, v břiše pocítila na okamžik jemné chvění a cítila takový divný pocit, který v danou chvíli vůbec nedokázala pojmenovat. Nedala nic znát a rychle ze skleničky trochu upila.

Netušila, že Steve zažil ve stejnou chvíli úplně stejný pocit s výjimkou, že on ho věděl moc dobře pojmenovat, protože už to jednou zažil, jen si to v tu chvíli neuvědomil.

V tu chvíli si tajná agentka z temné strany, která má za úkol zabít jednoho z největších hrdinů všech dob a ani sám velký superhrdina, který má na svědomí záchranu nespočetně lidských životů neuvědomili, že právě v tu chvíli nastala jedna z dalších změn jejich rozdílných životů.

------

Alyssa počkala víc jak hodinu v posteli, než se odvážila zvednout a jít se podívat, jestli se Steve poddal spánku. Pomalu otevřela dveře od ložnice, které navazovali na obývák a potichounku vykročila k pohovce na které si ustlal Steve. Pevně doufala, že spí.  Alyssa se naklonila zezadu přes pohovku a chvíli pozorovala jeho tvář. 

"Steve?" Zkusila šeptem.

Vypadalo to, že spal tvrdě. Těžko poznat, když tenhle vážný, zamyšlený  a ustaraný výraz má skoro pořád.

Přešla do kuchyně, kterou od obýváku rozděloval jen dlouhý bar a ze stojanu na nože vzala ten největší. Opět se vrátila k pohovce.

Byla odhodlaná to udělat. Tady a teď. Bez ohlášení Veliteli. 

Stiskla nůž v obou dlaních a ruce vyzvedla do vzduchu s myšlenou že ho bodně přímo do srdce.Byla si jistá, že to musí udělat, že je to správné. Pohledem zůstala na místě, kde se nachází jeho srdce.Byla připravená to dokončit. Nůž stiskla pevněji. 

Udělá to.

Jenže pak pohledem zabloudila do jeho pohledné tváře a vzpomněla si na ten pocit předtím. Na ten dotyk. 

Opět se zachvěla a stiskla nůž v dlaních ještě pevněji.

"Udělej to! Na co sakra čekáš?!" Ozval se jí náhle hlas v hlavě. Zkřivila rty a následně se silně zakousla do spodního rtu.

"No tak už ho zabij! To je přesně to co chceš! Nepromarni příležitost!" Ozval se hlas znovu. 

Ale ani vnitřní hlas jí k tomu nepomohl. Něco se v ní snad zlomilo, ale prostě to v tu chvíli nemohla nebo možná i nechtěla udělat.

"Krávo blbá!" Vynadala si sama v sobě v duchu.

Všimla si, že se Steve lehce pohnul. Spustila ruce i s nožem v dlani dolů podél těla a o krou couvla zpátky. Tím nechtěně narazila do jedné z krabic, kterých byl obývák plný a ta se převrátila a všechen obsah se vysypal, což způsobilo hluk. 

To už Stevea probudilo. 

"Co se děje?" Vyskočil z pohovky a rozhlížel se po šerém bytě. V měsíčním svitu, který prosvěcoval přes okno bez závěsů spatřil pár kroků za pohovkou Alyssu. Po chvíli mu pohled zůstal na noži, který stále držela v ruce. Alyssa se v duchu zaklela.

"Alysso, proč držíš ten nůž?" Zeptal se podezíravě a zároveň opatrně Steve. 

"Cože? Ehmmm..to je na obranu. Probudili mě strašidelné zvuky z venku, bála jsem se, tak jsem si šla pro nějakou zbraň a zakopla jsem o krabici. Nechtěla jsem tě budit, vypadal si, že spíš dobře." Snažila se být přesvědčivá. 

"No, zrovna dobře jsem nespal, zdál se mi dost..divný sen." Steve se chytil za hlavu a následně si prohrábl vlasy. 

Alyssa nasála vzduch.

"Alysso, dej mi ten nůž, ano? Jdu se tam podívat." Pousmál se rozespale Steve. Steve stejně jako Alyssa spánek nutně nepotřeboval, ale ten prášek ho docela zmohl.

Alyssa mu podala nůž a Steve ho odložil na bar, pak přešel k oknu a otevřel ho. 

Rozhlídl se. "Nikdo a nic tu není. Vážně." Uklidnil ji a  okno zavřel. 

Alyssa ani nevěděla co říct. Stále si v myšlenkách nadávala jak je slabá. Měla výbornou šanci to ukončit. Velitel by jí odměnil bohatstvím a nesmrtelností. Co víc si mohla přát. Samozřejmě, Alyssa už nesmrtelná je díky čipu, ale ten nevydrží na vždy. Velitel jí ho musí pravidelně měnit. Ale říká se, že Velitel má u sebe schovaný čip, který vydrží věčně. A ten by Alyssa určitě dostala, kdyby svou misi splnila. V myšlenkách si stále opakovala, že to dokáže. 

Uklidňovala se, že prostě teď nebyl ten pravý okamžik na ukončení úkolu.

Takžee..Na téhle kapitole jsem si zatím dala nejvíc záležet, tak snad je to trochu poznat :// Vím, že část vydávám vždy v pondělí, jenže touhle kapitolou jsem dost nadšená, tak jsem vám jí sem musela dát už teď...:O :3 Ale jinak v pondělí je další část a pak zase každé pondělí..uvidím jak to budu stíhat o školu a možná bych vydávala části dvakrát týdně :) to záleží taky na počtu vás čtenářů samozřejmě :/ Napište mi kdyžtak svůj názor na můj příběh, jestli vás to baví nebo zanechejte Vote, abych věděla na čem jsem :33 Děkuju:))