Stay With Me (Captain America FanFiction CZ.)

Hi Family. Goodbye Family.

"Jsme tady. Tady žije tvá rodina." Rozpřáhl paže Josh, když pěšky došli ke krásnému, ale skromnému domu s bílou fasádou a hnědou střechou. Na příjezdové cestě stálo obrovské černé auto. Na nízké verandě stála sedací houpačka a u dveří stál z každé strany květináč s vysokou rostlinou, kterou Alyssa neznala. 

Nepoznávala nic ohledně domu. Ani dřevěný domeček udělaný v koruně velkého stromu na zahradě před domem. "Můžeme?" Zeptal se Josh, když si všiml Alyssy nejistého pohledu. Alyssa vydechla, přešla ke Steveovi a pevně ho chytila za ruku. Ten se na ní jen pousmál. Došlo jí, že jejich dotyky můžou být být Joshovi vzhledem k jejich minulosti, nepříjemné, ale neřešila to. Tu minulost s ním si nepamatovala a pro ní byl důležitý už jen Steve.

Společně přešli na verandu a Josh zazvonil na lehce přehlédnutelný zvonek vedle dveří. Alyssa byla nervozní, že Steve málem přišel o ruku jak mu ji drtila, ale nedával to znát. 

Nic. Dveře se ani po chvíli neotevřeli. Alyssa byla nervozní čím dál víc. "Zkusím to znova." Pousmál se Josh a znova zazvonil. "Třeba nejsou jen doma." Napadlo Stevea, když se ani pak dveře neotevřeli. "Je neděle. V tuhle domu bývají vždy doma a mají společná oběd." Podotkl Josh. Alyssu zamrzelo, že že on toho o nich tolik ví a ona absolutně nic.Na chvíli si samu sebe představila jak sedí u oběda s nimi.

To už se ale Josh začínal chovat divně. Přešel k oknu a snažil se nakouknout dovnitř. Alyssa ho napjatě pozorovala, když skoro nadskočila leknutím ve chvíli když Josh vyjekl. "Panebože!" "Co se děje?" Nechápal ho Steve. "Musíme se ta dostat!" Vyváděl Josh a neustále točil koulí u dveří. To už Steve pochopil, že je to vážné, pustil Alyssu a se svou silou dveře vykopl. 

Alyssa byla vyděšená a byla ještě víc když vešli do domu. Po zemi se váleli rozbité vázy a sošky. Jeden stolek byl skoro na třísky. "Panebože, co se tu stalo?" Vyjekla Alyssa, ale odpovědi se nedočkala. "Prohledám vršek." Oznámil Steve a vyběhl schody. Josh taky někam zmizel, tak tam Alyssa zůstala stát sama. Byla v šoku, ale došlo co se tady děje. 

Otočila se a pomalu vešla do nějaké místnosti, která sloužila jak kuchyně.

Zatajil se jí dech. U kuchyňského pultu spatřila na bílé podlaze pár kapek krve. Věděla co jí čeká, ale i tak jí nohy nesly blíže. Když nahlédla za pult, malém se při tom pohledu neudržela na nohách. Na podlaze leželo bezvládné tělo ženy s čistě zrzavými po ramena krátkými vlasy. Nemohlo jí být více než 50 let. Na obličeji s pár nevýraznými vráskami měla pár malých kapiček krve. Oči měla zavřené.Jednu ruku měla podél těla a druhou měla přitisknutou na hubeném břichu, kde se jí na tričku rozprostírala velká rudá skvrna. 

Alysse hlavou probíhalo plno myšlenek. Věděla, že tato žena, která nejeví žádné známky života je ta, která dlouho čekala na návrat své dcery. Tato žena jí v jejích největších problémech říkala, že vše bude v pořádku.  A věděla, že měla tu čest tuto ženu nazývat mámou. A teď? Teď je to jen ubohá chladnokrevně zavražděná žena, které už Alysse nikdy "mami" nebude moct říct. 

Věděla, že už není žádná naděje, ale i tak se k tělu sehnula a pomalým pohybem dvěma prsty zkoušela nahmatat tep. Nic. 

Alyssa sice neplakala, ale uvnitř byla zničená. I když to možná nepřiznala, tak svou rodina toužila poznat. Tedy aspoň od doby, kdy jí Steve ukázal, jaká doopravdy ona sama  je. A teď tu vidí svou matku v kaluži krve. 

Už se chtěla zvednout k odchodu, když na svém zápěstí ucítila ledový dotek. Skoro leknutím vyjekla. Otočila se a pohled jí spočinul na té zrzavé ženě, tentokrát z pootevřenýma očima.  Alyssa tomu nemohla uvěřit. Byla v šoku. 

"Věděla jsem to." Šeptala žena. Stále jí tiskla zápěstí. Alyssu napadal jen jedna věc, kterou v tu chvíli chtěla říct. A tak to řekla. "Mami." Vydechla se slzami v očích. "Věděla jsem, že se vrátíš." Pronesla žena tichým hlasem. Alyssa napjatě čekala, co se stane dál. "Nevěř mu." Řekla žena a dívala se jí do očí. Poté zalapala po dechu a pohled jí smiřoval do prázdna. Stisk na Alyssy zápěstí povolil. 

Alyssa věřila, že se jí ty dvě slova vyryjí do paměti. Nevěděla komu nevěřit, ale počítala s tím, že na to jednou přijde. Nevěděla, jestli to byla jen její představivost a nebo se to vážně stalo, ale byla za to ráda. Přejela po matčině obličeji dlaní, aby jí zavřela oči a pohledem se s ní rozloučila a rychlostí blesku vyběhla z kuchyně. 

Měla v plánu vyběhnout nahoru a najít zbytek své rodiny, ale v půli schodů se jí do cesty postavil Josh. "Ne, neměla by si tam chodit. Věř mi." Chytil jí za ramena a držel jí zpátky. "Pusť mě!" Stála si za svým. "Nedělej to." Žadonil Josh pro její dobro. "Nech mě být nebo ti ublížím." Pronesla s chladným pohledem. Josh zakýval hlavou a ustoupil na stranu. Neváhala a vyběhla do patra.

Rozhlédla se po dlouhé chodbě. Rozhodla se jít doleva. Pomalu prohlížela všechny místnosti, ale nikde nic. Tak se obrátila na druhou stranu chodby. Došla až k posledním dveřím, mezi kterými stál Steve. "Alysso, poslouchej mně." Žadonil a vystrčil ji ze dveří. "Jsou mrtví. Není co vidět." pronesl tiše a zakroutil hlavou. "Já vím, ale chci je vidět." Rozhodla Alyssa a chtěla kolem něj projít, ale on ji zachytil a postavil před sebe. "Alysso, nedělej to. Kvůli mě." Položil ji lehce ruce na ramena. "Chci. Je. Vidět." Byla už rozhodnuta. Věděla, že to Steve myslí dobře, ale i tak si stála za svým. 

Steve poraženě pokrčil rameny a uhnul jí na stranu. Věděl, že ji nepřemluví. Znal jí dobře. Alyssa po něm hodila omluvný pohled a pootevřela dveře do místnosti. Že je to dětský pokoj si všimla až později. Jako první si všimla něčeho, co ji položilo do kolen. Uprostřed místnosti na velkém pevném lustru byl za pásek kolem krku pověšený muž. Vlasy měl našedivělé, mohlo mu bát okolo 50 let. 

Alyssa nevěděla, co se to s ní děje. Toho může, ani hnědovlasou drobnou dívku, která ležela kousek vedle oběšeného muže, neznala, ale i přesto jí to ničilo. Mohla je poznat. Být zase součástí jejich rodiny. Mohla si se svým otcem povídat o sportu, o práci. Se svou mladší sestrou si mohla povídat o klucích a o mejdanech.  Věděla, že by to nebylo na dlouho vzhledem k trvanlivosti jejího čipu, ale aspoň by je poznala.

Klečela tam na zemi mezi dveřmi. Po tváři jí stékaly vodopády slz. Pohled jí směřoval na tělo bledého muže vysícího ve vzduchu a na nevinnou dívku, která před sebou měla ještě celý život. ale ten jí skončil ve vlastím pokoji na zemi v kaluži krve.

Alyssa ucítila dotyk, který jí dokázal aspoň trochu uklidnit. Steve si klek vedle ní a pevně si jí k sobě přitiskl. Chytil jí za bradu a otočil si jí tváří k sobě, aby nemusela hledět na to neštěstí. Přivinul si jí k sobě a nechal jí aby se mu v náruči vyplakala. 

Nepotřebovala aby jí něco říkal. Stačilo, že tam s ní byl. 

Další kapitolka na světě :) v téhle je trošku více krve, ale to muselo být :) Chtělo to trošku dramatu. Původně jsem neměla v plánu její rodinu zabít, ale pak by se mi tam zbytečně pletla a tak jsem jim vymyslela jiné role a důvody jejich smrti se dozvíte v další části :)  :D  :/ Ale snad se líbilo aspoň trochu :)