New Element - Nejlepší život 1 ✔

6.Díl

Šli jsme k hlavní chobě, stoupli jsme si ke zdi, sestřička mi přehodila ruku za krkem a čekali jsme, otevřeli se dveře já uslyšela Lulyho hlas, přestala jsem zírat do země a zvedla jsem oči. A protožě se už s Luckou známe, rozeběla se za mnou a obejmula mě, Ondra se ptal sestřičky na věci o mě a Vojtovi, ale o Vojtovi nic nevěděla, takže odpověděla na otázky ohledně mě, takže takový to jako: Co potřebuje, jak to snáší a tak.. Luky tu byl se svojí přítelkyní, myslím, že mi Vojta říkal, že je to Klárka a Chris s nikým.. Luky mě chytil za rameno a vyptával se:
„Co se stalo Vojtovi? Kde je?"
„Je to na dlouho, ale šílený fanynky od nás ze školy a je.. Je na sále!"
Začala jsem brečet a Luly mě obejmul.
„Pojď si sednou." sedli jsme si na prázdnou 'lavičku' a já všem začala vyprávět jak si asi myslím, že to bylo.
Rozbrečela jsem se a Chris si sednul vedle mě, opřela jsem si hlavu o jeho rameno, zavřela jsem očí a ponořila jsem se do myšlenek plných Vojty. Usnula jsem..

*Z pohledu Lukyho*
Eliška nám řekla, jak si myslí, že to bylo, lituju jak Vojtu tak Elišku. Chris si sednul k Elišce a ta si mu lehla na rameno a usnula, všichni jsme byli unavený.. Sedl jsem si vedle Chrise a Klárka si sedla na mě. Opřela si o mě hlavu a koukala do předu a čekala ani nevím na co, ale myslím, že na to, co my všichni. Až nám řeknou informace co je Vojtou.. Asi po 20 min. jsem viděla jak k nám jde doktor, zvedl jsem se a málem schodil Klárku, ale šlo mino bráchu..
„Vy jste příbuzný pana Drahokoupila?"
„Ano! Co je s ním?!"
„Už je na pokoji, ale spí, vy jste jeho kamarádi?"
„A je v pořadku? Ano, my jsme kamarádi a tady Eliška jeho přítelkyně, bere to fakt špatně, budeme ho moci navštívit?"
„Budete, ale až se vzbudí, mělo by to být maximálně za půl hodiny."
Informace poslouchal i Ondra s Chrisem a Klárka. Lucka byla v tom polospánku, takže moc nedávala pozor. Sedl jsem si a Klárka zase na mě.
„Achjoo.."
„Ondro, všechno bude v pohodě!"
Vzdechnul a zase jsme čekali. Čekali. A zase čekali..
*O 25 min. později*
„Pane Cestre, váš kamarád už je vzhůru, ale budete ho moci navštívit jen po třech maximálně."
„Děkuju doktore."
„Nemáte zač."
Doktor odešel a najednou mi došlo..
„Ale jak tam půjdeme? Nenecháme Elišku spát? Zítra navíc musí do školy a věřím, že je vyčerpaná."
„Tak tam běžte první-Ty, Klárka a Chris a potom já, Lucka a Eliška?
Když tam totiž bude ten malej gaučík, tak jí tam položíme a počkáme tam někdo, než se vzbudí a nebo nevim."
„Dobře.."
Chris se na mě podíval a hodil na mě tokovej ten pohled, jako - Co s Eliškou? Elišku jsme položili na opatrně na Ondrovo rameno a teď už byl doslova oběšený spáčema. Z jedný strany Lucka a z druhý Eliška. Šli jsme do pokoje, otevřeli dveře a tam ležel Vojta, koukal smutně z okna.
„Vojto?"

*Z pohledu Vojty*
„Vojto?"
Prudce jsem se otočil. Eliška? Ne.. Luky s Klárkou a Chris.
„Kde je Eliška? Ví o mě?"
„Je na chodbě, nechtěli nás pustit všechny, tak jdeme po třech. Eliška spí a Lucka je dost unavená, takže taky skoro spí, Ondra je jejich polštářek.."
„Už jsem se lekl, že se Elišce taky něco stalo.."
„Je v pohodě."
„Díky bohu."
Už ji chci vidět, ale na bráchy se přece nevykašlu.. Povídali jsme si a nakocen jsme přešli k tomu, co se mi vlastně stalo? Nechtěl jsem o tom mluvit.. Řekl jsem, že si to už moc nepamatuju.
„To nevadí, hlavně, že jsi v pohodě."
„Fakt díky."
„Jj, už půjdem ať nezdržujem."
„Dobře. Ahoj."
„Ahojky."
„Čauko."
„Čau bro."
Kluci a Klárka odešla a z chodby jsem jen slyšlel.
„Tak můžete."
„Eliška ale ještě spí.."
„To nevadí, přeneseme jí tam na ten gaučík."
Do dveří vstoupil Chris s Eliškou v rukou a Ondra šel s Luckou. „Polož ji na ten gaučík."
„Já vím Ondro.."
„Je v pohodě? Eliško! Jak dlouho už spí?"
"Pšš! Vojto, je v pohodě. Jenom je unavená. Zítra musí do školy, asi si pro ní přijedou rodiče."
„Ale já se o ní bál. Miluju jí."
„Ona o tebe, lítala prý po nemocnici než jí chytila sestřička, má tvůj mobil, takže mi zavolala a my jsme přijeli, řekla nám co si myslí, že se stalo, sedli jsme si na lavička a usnula nám na ramenou, už spí asi hodinu, ani se jí nedivím.."
Chris zatím odešel za Lukym a Klárkou.
„To jsem rád, taky bych ještě spal."
„Já taky Vojto.."
„Ty jsi ale taky spala ne? Lucko?"
„Dělal jsem jim polštářek."
Ondra se zasmál a vrhli jsme se do řeči ohledně toho jak mi je, koncertů, nový písničky a tak..
Najednou se ozvala z rohu.
„Kde to jsem? To nejsem doma?"
„ELIŠKO!"
„Vojto!"
Zvedal jsem se z postele, ale nemohl jsem, břicho mi to nedovolili. Ta bolest!

-(začnu vám sem psát i to, kdo teď mluvý, ať v tom nemáte zmatek:D)-

Ondra-„Vojto lež!"
Vojta-„Ale.."
Lucka-„Žádný ale, víme, že tě to bolí."
O-„Tak my už půjdeme, když budete cokoliv potřebovat, zavolejte! Kdykoliv!"
Vojta-„Dobře, děkujem."

*Z pohledu Elišky*
Ondra s Luckou odcházej a v místnosti zůstávám jenom já a Vojta.
E-„Teď, když vím, že jsi v pohodě, jsem ten nejšťastnější člověk ve vesmíru."
V-„Nepřeháněj.. Já jsem se o tebe tak bál, spad mi kámen ze srdce!"
E-„ Ty o mě?!"
Vojta mi podal ruku.
V-„O tebe."
Chtěla jsem mu dát pusu, ale v té chvíli se vyrazili dveře a vešel Luky.
L-„Eli máš tu rodiče.."
E-„Ty taky uměj přijít v tu pravou chvíli!"
V-„Njn:D"
Máma-„Eliško, pojedeme domů."
E-„NE! Musím tady zůstat s Vojtou! Tolik jsem se o něj bála a když ho konečně vidím tak mě vyháníte? Zůstávám tu."