New Element - Nejlepší život 1 ✔

19.Díl

V hračkářství jsme nakoupili pár plyšáků, chrastítek, dudlíků a všech těch věcí.. Poté jsme objeli pár obchodů s oblečkama a v jednom mě zaujalo jedno pižamo.. Bylo to jak pro děti, tak i pro dospělé. Bylo na tom napsané: I ❤ sleeping
I ❤ my family
Koupila jsem to sobě v růžovém, Vojtovi v modrém a dětem v bílé.
Když jsme dojeli domů, kluci už tam byli a vykládali nový nábytek zabalený v krabicích. V dětském pokoji jsme to z krabic vybalili a poskládali. Už byli tři hodiny my ještě neměli oběd. S partou jsme jeli do restaurace. Poté jsme se rozhodli, že bychom mohli koupit nějaké potraviny.. Udělali jsme velký nákup a jeli domů. Já, Vojta, Luky a Klárka jsme to všechno v dětském pokoji uklidili a ubytek uklidilo jídlo.
Večer kolem 6 hodiny všichni odjeli a my dva jsme ve vile zůstali sami.
Vojta:"Lásko, sen z dnešní noci si pamatuj, protože se ti to může splnit."
Já:"Rozkaz budoucí tatínku."

Po týdnu jsme tam bydleli už všichni. Byli jsme i všichni rádi, alespoň je sranda.

Ráno jsem se vzbudila potřebou na záchod. Když jsem se vracela, Vojta už byl vzhůru.
Vojta:"Miláčku, ty už jsi v osmém měsíci, že?"
Já:"Ano zlato."
Když jsem se k němu chtěla naklonit a dál mu pusu, přes mé bříško to něslo.. Tak se zvedl on a políbil mě. Oblékla jsem se a šla si dolů udělat snídani, Ondra s Luckou už dole v obýváku byli.. Lucka ležela na gauči a Ondra jí držel za ruku.
Já:"Stalo se něco?"
Lucka:"Dneska brzo ráno jsem dostala hrozné bolesti do břicha. Asi mě malá kope.."
Já:"Takže je to holčička?"
Ondra:"Ano. Bude to princezna po Lucce."
S Luckou jsme se na sebe usmály. Ze schodů jsem slyšela ještě Vojtůj smích.
Vojta:"A já se lekl, že to bude nenažranec po Ondrovi.."
Ondra po něm hodil vražedný pohled a nakonec se taky zasmál.
Lucka:"Eli abych pravdu řekla, tak tě obdivuju.."
Já:"Mě? Proč?"
Lucka:"Dvě děti a už v osmým měsíci.. No.."
Já:"Luci, poslední dobou mě kopou fakt strašně a hodně to bolí, ze vnitř těla se mi kroutí obličej, ale z venčí se snažím být veselá.."

Po snídani jsme si všichni čtyři sedli na gauč a koukali na telku.
Já:"Áá, zlato!"
Vojta:"Co se děje?"
Já:"Hrozně to-to bolí!!"
Ondra:"Myslím, že už je to tady!"
Vojta:"Co teď?"
Ondra:"Nezmatkuj! Odvezu vás do nemocnice."
Byla to bolest jako nikdy. Vojta přeze mě přehodil bundu a opatrně mě postavil. Ondra letěl nastartovat auto. Vojta si se mnou sedl do zadu. Sedl si na kraj a já si lehla na sedačky a položila si hlavu na jeho stehna.
Vojta:"Zlato, všechno bude v pořádku!"
Já:"Bolí to!"
Ondra:"Už jsme skoro tady."
Ondra zastavil před hlavním vchodem a pomohl mi ven, kluci mě drželi v podpaží a pomohli mi dojít dovnitř.
Vojta:"No tak! Moje žena rodí!"
Přiběhla sestřička a posadila mě na židli. Je to nějak předčasně.. Druhá sestra zavolala mého doktora, který mi pomohl..

*Z pohledu Vojty*
Je to tady.. Za několik hodin budu táta, ale Elišky mi je teď opravdu líto. Ondra odjel a řekl mi, že s Luckou zabalej pár oblečení pro Elišku a děti a potom mi to přiveze. V 11 hod. se odjelo na porodní sál. Šel jsem tam s Eliškou. Když Eliška začala křičet, omdlel jsem..
Eliška:"Vojto! Voj.."

Potom si už nic nepamatuji.

Probudil jsem se až asi okolo druhý hodiny.
Vojta:"Kde to jsem? Kde je moje žena? Stalo se jí něco?!"
Sestřička:"Pane Drahokoupile! Uklidněte se! Při porodu jste omdlel. Vaše žena je na pokoji a je v pořádku, odvedu vás tam."
Uklidnil jsem se, vztal a šel za sestřičkou. Před pokojem chytla kliku a ještě dořekla:
Sestřička:"A gratuluji vám."
Otevřela dveře a já uviděl mojí princeznu s dvěma dětma v ruce.
Rozeběhl jsem se za ní.
Já:"Miláčku! Je mi tak líto, že jsem omdlel."
Eliška:"Neomlouvej se. Hold na to někdo není a věřím, že to muselo být nepříjemné!"

*Zpět k Elišce*
Vojta mě chtěl chytit za ruku, ale jelikož jsem držela dva malý prcky, nemohl.
Vojta:"Panebože ti jsou kouzelní. Tak jak?"
Vzal si jedno zlatíčko do náruče.
Já:"Teď držíš Filípka. A já mám Sofinku."
Vojta:"Takže holčička a kluk? To jsem si přál."
Vojta s Filípkem se zakoukali do očí. Na Vojtovi bylo vidět, že je šťastný jako nikdy. Položil ho do postýlky. Když se otočil zpět na mě se Sofinkou, ona mu natahovala ruku. Vojta jí pomalu podal prst a ta mu ho stiskla. Pochoval si jí a dal jí pusinku. Je kouzelný na to koukat. Položil jí k Fildovi a teď přišla řada na mě.
Vojta:"Miláčku, zlatíčko, medvídku, já už nevím jak ti říkat, ale moc ti děkuju, že jsi mě udělala tím nejšťastnějším tatínkem pod sluncem. Jsem ti za to moc a moc vděčný."
Hrnuli se mi do očí slzy.
Vojta:"Neplakej. Jinak parta se o tebe moc bála!"
Já:"Byl tu už Ondra a přivezl mi věci. Pustí nás už 24.2. takže ještě dva dny strpení.."
Vojta:"Oči mají po tobě! Jak diamanty."
Já:"Po tobě zase tvář a nos. Prostě dokonalý.. Úplně tě na nich vidím.."
Odpoledne jsme strávili romantickým povídáním.

Tak je středa ráno a já bych už měla balit.. Asi po pěti minutách tichého balení někdo zaklepe na dveře.
Já:"Vojto?"
Vojta:"Proč se šeptá? Ahoj, dobré ráno."
Já:"Děti ještě spí.."
Vojta:"Se divím.."
Já:"Jsou hold po tobě.:D"
Vojta mi pomohl zabalit oblečení. Když jsme měli skoro hotovo, děti začali brečet.
Vojta:"Pšš.. Myslím, že se dvěma to bude ale složitý.."
Já:"Budeš si muset zvykat, že doma nejsem jen já.."
Vojta první vzal Sofinku a uložil jí do té cestovní sedačky pro miminka. Poté i Filípka. Vzal obě kolébky a já vzala tažku. Odemkl auto a já otevřela zadní dveře. Za Vojtou seděla Sofí a za mnou Filip. Celá cesta probýhála v klidu. U vili Vojta zaparkoval a vzal Sofii, já Fildu. Ještě z kufru vyndal tažku a šli jsme k hlavním dveřím..