New Element - Nejlepší život 1 ✔

2.Díl

Zdálo se mi to, nebo je fakt, že se na mě Vojta skoro celý koncert koukal?! Jen tak jsem si po koncertě ve frontě na autogramiádu šeptala, takže mě Lenka slyšela.
„Co jsi říkala?"
„Nic, nic!"
Mám jí to říct? Stejně by mi řekla, že je to blbost..

-Z POHLEDU VOJTY-
Jdeme do stánku na autogramiádu, doufám, že tam přijde i ta nádherná holka, co jsem ji líbal ruku, snad!
Sedli jsme si na židle a už to přišlo, jeden podpis za druhým. Už jsme rozdali asi 80 podpisů a už jsme skoro u konce, ale kde je ta neznámá kráska?

-Z POHLEDU LUKYHO-
„Ondro?"
„No?"
„Nezdá se ti, že je Vojta nějakej zamilovanej?"
„Taky jsem se tě chtěl zeptat.."
Pořád na něco čeká.. Je nějakej divnej, snad je v poho.

-Z POHLEDU VOJTY-
Už asi přestavám doufat, že přijde.. Je tam asi posledních 15 lidí, takže málá šance.

-Z POHLEDU ELIŠKY-
„Jo! Ještě 5 lidí a jsme na řadě."
Vykřikla Lenka.
Konečně ho takhle vidím. První se podepíše Chris, pak Luky, pak Ondra a nakonec na mě zvedl hlavu Vojta. V očím mu bylo vydět štěstí, pousmála jsem se na něho. Lenka se kluků zeptala:
„Můžu se s váma a Eliškou vyfotit?"
Lenka sotva domluvila a Vojta vykřikl: „Jasně!" Zatím ještě seděl, tak jsme se vyfotili s Ondrou, Vojta něco psal, tak s Lukym, potom se zvedl, tak s Chrisem a nakonec s Vojtou, objal nás a jejich producent nás vyfotil. Už nás tam odtud ty hlídači vyháněli, tak jsme šli.. Zavolala jsem tátovi, který už byl na cestě, že jsme 'ready'. Když pro nás přijel, nasedli jsme a jeli domů, první jsme zastavili u Lenky před bytem a potom jsme zaparkovali u nás. Šla jsem domů, sedla si do pokoje na postel a asi 20 min. jsem koukala na společný fotky s klukama. Když v tom mi přišla esemeska: „Pošleš mi ty fotky?" Bylo to od Lenky, tak jsem jí je poslala a šla se nasvačit do kuchyně, rodiče se mě hned ptali, jaký to bylo a tak.. Všechno jsem jim řekla, až na to, že se na mě Vojta zamilovaně koukal. <3 Nakonec jsem se táty zeptala, jestli si můžu vytisknou společné fotky, přikývl. Vytiskla jsem je a ukázala rodičům.
„No sluší ti to s nima, jsou to fešáci." Řekla mamka, táta jen:
„Hezký, hezký."

Šla jsem do pokoje a tam si to pověsila na nástěnku, zakoulala jsem se do fotek a tak jsem i vzpomínala na ten úžasný pocit, kdy jsem poprvý kluky viděla. <3

Vzala jsem vak, vyndala peněženku a uklidila zbylé peníze, ale v tom.. Papírek? Kde se tu vzal? Vzala jsem ho, otočila a tam bylo nějaké číslo. 737519387. (je to vymyšlené) Čí to asi může být?
Zavolala jsem na neznámé číslo a tam se ozvalo:
„Drahokoupil, prosim?"
„Ááaaa!"
„Jste v pořádku? Kdo jste?"
„Vojto! Ty jsi mi dal tvoje číslo? Tady Eliška."
Uklidnila jsem se..
„E, ach, to jsi ty? Jen jestli někdy nezajít třeba do parku?"
„Děláš si ze mě srandu? Jasně že jo!"