Šla jsem spát až v deset večer. Nikol už dávno spala a Sofie s Filipem byli u babičky. Stejně tak i Kája. Hned jak jsem skočila do postela a zachumlala jsem se do deky jsem usnula.
O 2 měsíce později: 18.7.
Táta by se měl zítra vracet domů. Asi dvakrát za ty tři měsíce jsem volala s mamkou. Neměla moc čas.. Babička na tom prý je dost špatně..Teď je ráno, něco okolo osmý hodiny. Z dětského pokoje se ozývá pláč. Koukla jsem se na Vojtu a ten už se zvedal. Šla jsem tam taky. Plakala Nikol. Jako každý ráno. Pláče, protože už dlouho neviděla rodiče. Zítra ale alespoň uvidí tátu.. Přišli jsme do pokoje a Vojta si jí vyzvedl na svou hruď a nesl jí ven z dětského pokoje, ale jsme nevzbudili děti. Následovala jsem je. Posadil ji na gauč a přehodil přes ní slabou dečku. Schoulila se do klubíčka a Vojta se ztratil v kuchyni. Posadila jsem se vedle ní a objala jsem jí.
"Nikolko, neplakej, taky mi rodiče chybí, ale jsou v pořádku. Opravdu." šeptala jsem jí do oučka.
Z kuchyně byla slyšet mikrovlnka, Vojta nejspíše ohříval kakao. Nikolka už tolik neplakala.
"Kdopak to tu plakal?" ozvalo se ze schodů. Podle hlasu jsem poznala Chrise. Nikdo nic neřekl, ale jemu to potom asi došlo. Přisedl si k Nikče z druhé strany než já.
"Chybí ti tatínek s maminkou?" zeptal se i s tím, že odpověd věděl.
Vojta šel akorád z kuchyně s hrníčkem v ruce.
"To je pro mě? Jé, to jsi ale hodný." Smál se ironicky, nejspíše Ondra ze schodů. Přišel i s Luckou ke gauči, kde už seděl i Vojta. Opíral se o mě a měl položenou jeho ruku na mém stehně. Jakmile si Ondra všiml uplakané Nikolky, něco ho napadlo. Věděla jsem, na co přesně myslí. Nikolka vždycky miluje, když Ondru může česat. Není sama.. Sedl si před ní a opřel se o spodek gauče. Chris hned automaticky přinesl z koupelny jeho hřeben, Týnky gumičky a moje sponky pro děti. Podal to Nikče a ta se usmívala. Tohle jí vždycky rozveselilo.
"Nikol, nezapomeň na to kakao, už bude určitě studené." usmíval se Vojta.
"Neruš kadeřnici! Nepotřebuju, abych měl ty vlasy zkažený." vložil se do toho ze srandy naštvaným hlasem Ondra.
Všichni jsme se zasmáli. Koukla jsem se na Vojtu. On je vždycky tak roztomilej, když je něčím hypnotizovaný a kouká na to s otevřenou pusou. Lehce jsem se ušklíbla a tím jsem ho vyrušila. Zavřel pusu a podíval se na mě. Nemohla jsem zadržet smích.
"Čemu se zase tlemíš?!" řekl uraženě.
"Radši nic." pořád jsem se smála.
"Ty jsi zlá."
"A ty roztomilej, když se zlobíš." udělala jsem na něj psí očička. Jeho výraz se okamžitě změnil. Políbil mě. Polibek jsem u opětovala, ale pak jsem se odtrhla. Přece jenom nejsme v místnosti sami. Chytla jsem Vojtu za ruku a naznačila jsem, ať jde se mnou nahoru. Jen kývl. Vyběhli jsme schody a oba jsme si lehli na postel. Leželi jsme na zádech a pořád jsme se drželi za ruce. Leželi jsme takhle asi 10 min.
"Tak.. A máme o klid postaráno." šeptl najednou Vojta, když se z pokoje ozýval dětský pláč.
Ahojte:3
Tak je tu zase další díl:)
-Díky mooc❤
ČTEŠ
New Element - Nejlepší život 1 ✔
FanficZmění Elišce jeden koncert celý život? Bude si rozumět s klukama z kapely? Nebude Elišky rodičům vadit, že zná New Element a že jela na koncert? Jak to celý dopadne? Tak čtěte:) Děkuju všem, co mě podporujou. Miluju vás❤ Tato knížka je už ukončená...