New Element - Nejlepší život 1 ✔

31.Díl

Já:"Vojto, kam jdeš?"
Vojta:"Spinkej."
Já:"Stalo se něco?"
Vojta:"Nikolka se sama bojí, tak jdu k ní."
Já:"Tak ať spí tady.."
Vojta:"Tak dobře."
Zvedla jsem se taky. Nikol v pokoji pro hosty seděla na posteli a plakala.
Já:"Nikolko."
Chytla jsem jí za ruku a všichni 3 jsme šli do ložnice. Nikol si lehla mezi nás a zase spinkala. Byly teprve 2 hodiny ráno.

Ráno jsem se probudila v posteli sama. Koukla jsem se na hodiny a bylo 10:36. Zvedla jsem se z postele. Půjčila jsem si Vojtovo tílko a šla jsem dolů. Nikol si kreslila, Vojta seděl na zemi u dečky na který se váleli děti. Lucka s Ondou seděli na gauči a v ruce měli Káju a lásky plně si povídali. Vojta se zvedl a mířil ke mě.
Vojta:"Dobré ráno lásko."
Já:"Dobré ráno."
Dali jsme si pusu a já si šla udělat snídani.
Vojta:"Na stole máš wafle."
Já:"Jé, děkuju."
Pustila jsem se do nich a ze schodů jsem už slyšela Chrise s Týnkou.
Chris+Týnka:"Dobré ráno bando."
Všichni jednohlasně:"Dobré."
Chris:"Kde je Luky s Klárkou?"
Vojta:"Jeli nakoupit."

K obědu vařil Luky, Klárka prý jela za rodičema, Chris s Týnkou jeli do Palládia, Lucka s Ondrou jeli k Havlům a já s Vojtou jsme si hráli s dětma.
Luky:"Pojďte jíst."
Usedli jsme ke stolu. Sofii a Filípkovi Luky uvařil krupicovou kaši. Po jídle jsme si šli lehnout.

Je 15:23 a dole slyším něčí pláč, rozhodla jsem se, že se tam půjdu podívat.
Luky:"Jak jsi mohla?!"
Klárka:"Ale já.."
Luky:"Ne! Á jsem do tebe byl takovej blázen a ty tohle?!"
Luky řval na Klárku. Na schodech jsem si to ale rozmyslela, nechtěla jsem je rušit.. Stála jsem za dveřmi opřená o zeď a naslouchala jsem.
Vojta:"Co se děje."
Otevřel dveře s tím, že tam půjdu. Za tričko jsem ho ale zatáhla zpět. Dveře byli otevřené. Uslyšela jsem, jak někdo běží po schodech.
Já:"Luky!!"
Zastavil se před dveřma a podíval se na mě. Brečel. Nikdy jsem ho takhle neviděla.
Vojta:"Pojď dovnitř."
Vešel. Já jsem řekla, že půjdu za Klárkou. Seděla na gauči, obličej si schovávala v dlaních a brečela. Přisedla jsem si k ní. Pohladila jsem jí po zádech a ona sebou škubla.
Já:"To jsem já."
Mlčela.
Já:"Klárko, co se stalo?"
Klárka:"N-nic."
Já:"Tak proč brečíč? A Luky taky?"
Klárka mlčela.
Já:"Tak já tě tu nechám se vybrečet, kdyby cokoliv, přijď."
Zvedla jsem se a šla nahoru.
Na gaučiku seděl Luky s obličejem schovaný v dlaních a loktama se opíral o kolena. Vojta ho držel na rameni.
Já:"Tak co se stalo?!"
Vojta:"Ještě z něj nic nevypadlo.."
Já:"Luky? Řekneš nám to?!"
Luky:"No dobře."
Sedla jsem si vedle něj a čekala, až to řekne. Nadechl se.
Luky:"..