New Element - Nejlepší život 1 ✔

18.Díl

Po polibku si mě Vojta zabalil do své mikiny a společně jsme koukali na rachejtle. Bylo to nádherný.

4.1. Jsem se zase měla vrátit do školy.. Ale doktoři mi řekli, že tam nemám chodit, že už by šlo o život novorozenců.

18.1. Jsme jeli na gynekologii. Vojta tam jel se mnou. Už mám fakt hodně kulatý bříško. Ale už začínají kopat fakt hodně.. Když mi doktor dělal ultrazvuk, Vojta mě držel za ruku a napjatě koukal na obrazovku.
Doktor:"Takže pohlaví říct teda nechcete?"
Já:"Nene."
Vojta:"Řídím se podle Elišky."
Já:"Doktore.."
Doktor:"Ano?"
Já:"Šlo by nějak zařídit, aby jste byl u porodu vy?"
Doktor:"Pokusím se."
Vojta:"Děkujeme."
Když jsme odcházeli, Vojta mě vzal kabelku a ruku a šli jsme opatrně po schodech k autu.
Posadil mě na místo spolujezdce, obešel auto a nastartoval. Doma mi udělal teplý čaj a topinky.
Vojta:"Zlato! Už za dva měsíce budu táta."
Já:"A já máma."
Dal mi pusu.
Sedli jsme si na gauč a Vojta mi hodil ruku přes rameno.
Já:"Zlato, jak bys chtěl aby se jmenoval chlapeček?"
Vojta:"Už jsem nad tím přemýšlel a napadlo mě Filip, Kuba a Adam."
Já:"Mě taky tyhle a ještě Mates, ale nejvíc se mi líbí asi ten Filípek."
Vojta:"A na holčičku Maruška a Natálka.
Já:"A mě se líbí Sofie."
Vojta:"Takže když by to byli dva kluci tak Filip a?"
Já:"A třeba ten Adam?"
Vojta:"Ano. A když dvě holky tak Sofie a?"
Já:"Maruška. A když holka a kluk tak Filip a Sofie."
Vojta:"To je nádherný."
Dali jsem si pusu a pustili si telku.

Na konci měsíce jsme jeli do vili. Když jsme tam přijeli, už tam všichni byli. Vila vypadala jako už hotová, ale když se vešlo dovnitř, nic tam nebylo.. Už ale byla hotová podlaha v kuchyni, obýváku, na schodech a v chodbách. Stěny na těch samých místech jako podlahy. Všichni jsme si řekli, že bychom mohly s podlahou začít u nás, ať bydlíme co nejdřív..
Po 3 hodinách byla podlaha hotová. Ve vile je to udělaný tak, že když se z chodby otevřou dveře, je tam malinká chodbyčka, z které se může vejít do ložnice, dětského pokoje, koupelny a obýváku. Je to na zbůsob malého bytu. V chodbyčce je dřevěná podlaha. Ve velké ložnici je koberec. V koupelně dlaždičky. V pokoji koberec a v obýváku také koberec. Stěny jsme natírali asi 4 hodiny. A konečně se může dát nábytek.. Mezi tím co pokračovali u Ondry jsme jeli s Chrisem k nám domů. Už jsme tam měli připravený krabice s pár věcma, které teď nebudeme vůbec potřebovat. Naložili jsme to do auta a jeli zase do vili. Tam jsme to dali do společného obýváku a jeli domů, pokračovat budeme zítra. Byli jsme opravdu unavený, takže jsme šli spát už v osm.
Ráno jsem se vzbudila v sedm ráno, potichu jsem vylezla z postele a šla si udělat vafle a kakao. Rozhodla jsem se vzbudit Vojtu. Pohladila jsem ho ve vlasech a zašeptala:
Já:"Zlatíčko. Vztávej."
Vojta:"Hmm. Ještě chvíli."
Já:"Pojď."
Vojta:"Dej mi pět minut."
Já:"Ok.."
Snědla jsem si vafle a všimla si, že pět minut už uběhlo. Když jsem přišla do ložnice tak zase spal. Sebrala jsem mu deku a polechtala ho na noze.
Vojta:"Zlatoo!"
Já:"Taky tě miluju."
Zvedl se a dal mi pusu. Ani jsem se nemalovala, jen jsem se oblékla a byla jsem připravená. Nastoupili jsme do auta a jeli pro Lucku s Ondrou. Luky, Klárka a Chris jeli do vili dělat podlahu a stěny. Týnka může až odpoledne, protože se vrací ze slovenska. My jsme jeli do Ikei kde jsme koupili nějaké skříně a gauč. Naštěstí jsme měli za autem velkou káru(vozík), takže se nám to všechno vešlo. Do ikei jsme jeli ještě asi třikrát. Bylo to namáhavé.. Já se samozdřejmě šetřila a spíše dirigovala. :D
Další den jsme začali vystěhovávat náš byt a vozit to do vili. Ve starém bytu je už jen postel, stříň, gauč a telka, které se ještě přestěhují a kuchyňská linka a stůl se prodají.
Další den jsme jen odpočívali a balili maličkosti.
Další den jsme zbalili s Ondrou a Chrisem náš gauč a do krabice zabalili telku. Zase jsme měli za autem káru, takže se to převáželo celkem v pohodě. Horší to bylo přenést do druhého patra do našeho obýváku.. Nakonec se to nějak podařilo. Rozložil se a já byla tak unavená, že jsem na něm usnula a už si z toho nic nepamatuji..
Vzbudila jsem se až když mě Vojta přenášel z auta do bytu, kde už vlastně skoro nic nebylo.
Já:"Co se stalo? Kolik je?"
Vojta:"Lásko. Byla jsi strašně unavená, tak jsi ve vile usnula."
Já:"Ježiš.. Jsem fakt pako."
Vojta:"Ne nejsi. Musíš se šetřit. Jinak stůl se židlema jsem prodal tátovo kamarádovi.. O linku je už taky zájem, takže zítra už bude pryč. Poté už zbývá jen přestěhovat postel a skříň a byt se může prodat."
Já:"Tak to je super. Kolik je?"
Vojta:"Čtyři odpoledne."
Já:"Už?"

Další den se prodala ta kuchyňská linka, odvezla se skříň a postel.
Vojta:"Tak zlato, asi by jsme se měli s bytem rozloučit a jet už."
Já:"Byl to pěknej byt.."
Naposledy jsem se ve dveřích otočila do bytu a naznačila jsem že mávám. Vojta zamknul a chytil mě za ruku. Před vilou mi dal klíč od hlavních dveří a jeden si nechal. Vešli jsme dovnitř a tam už všichni byli.
Ondra:"Tak už bydlíte.. My se úplně nastěhujeme až zítra.."
Já:"Je to tu úžasný a jsem moc ráda, že tu můžu bydlet s vámi."
Všichni jsme se usmáli a s Vojtou jsme zamířili rovnou do našeho 'bytu'. Vojta mi pomohl na schodech. Když jsem otevřela dveře do chodbičky, krásně to tam vonělo novotou. Všude už byl nábytek, až na dětský pokoj. To se ještě koupí. Už byla vlastně zařízená celá vila, až na ostatní 'byty' {budu tomu tak říkat, ale jinak je to část vili, která patří třeba zrovna jen Elišce s Vojtou}.
Vojta:"Zlato, tady je časopis z ikei a vyber si nějaký ten nábytek dětem. Já tam s partou dojedu a všechno to koupím."
Já:"Dobře."
V klidu jsem projela časopis a zase si zavolala Vojtu. Vzala jsem si tužku a kroužkovala mu to.
Já:"Tyhle postýlky v hnědé barvě, přebalovací stolek v bílé, čtyři poličky v bílé barvě. A to asi zatím stačí. Vše dokoupíme, až budeme vědět pohlaví děťátek."
Vojta:"Fajn. A holky navrhly, že by s tebou dojeli do hračkářství a do krámku s oblečkama pro miminka. Lucce by to taky vyhovovalo, protože by si koupila i něco pro sebe."
Já:"Tak jo."
Kluci si jeli Vojtovo autem a my Ondrovo.