New Element - Nejlepší život 1 ✔

24.Díl

Chytli jsme se za ruce a šli dolů. Na gauči seděla Lenka, Lucka a Ondra. Když nás Lenka uviděla, postavila se.
Lenka:"Ahoj.."
Já:"Ahojky Leni."
Vojta:"Ahoj."
Já:"Co potřebuješ? Pojď si sednou.."
Lenka:"Potřebuji s tebou mluvit o samotě."
Já:"Tak půjdeme ven.."
Venku už je sice tma, ale tak co?
Vojta:"Zlato! Víš co se tu dělo?"
Já:"Zlatoo! Neboj se."
Vojta:"Bojim.."
Když jsme vyšli ze dveří, hned vedle je lavička, tak jsme si na ní sedli.
Lenka:"Eli.. Už se ti tohle chci říct celkem dlouho.. Ale dlouho jsme se neviděli a po telefonu jsem ti to říkat nechtěla.."
Já:"O co jde?"
Lenka:"O to, že od tý doby, co jsi s Vojtou na mě nemáš čas. Ani Týnka, co mám ty celý dny dělat? Vzpomínat, jak jsme si užívali a brečet?"
Ukápla jí malá slza, obejmula jsem jí..
Co to je?!
Já:"Slyšíš ty zvuky?"
Lenka:"Jo.."
Obě jsme se strachem šeptali. Koukli jsme se k rohu od vili, kde se rozsvítila lampa na zdi. Někdo se tam asi hnul. My s Lenkou jsme úplně ztuhly. V tu ránu se za námi rozeběhli dva nějací chlapi. Lenka začala pištět a jeden chlap mi dal pěstí do obličeje. Otevřeli se dveře od vili.
Vojta:"NECH JE BEJT!"
Chlap který mi dal pěstí se podíval na Vojtu a rozeběhl se za ním. Ten druhý, který držel Lenku za ruku a pusu se rozeběhl zase zpět za roh. Když běžel kolem mě, dala jsem mu tam nohu, zakopl.. Ze dveří vyběhl Ondra a běžel chytit toho jak spadl. Chlap co mi dal pěstí dal pěstí Vojtovi a kopl ho do břicha. Lucka s Klárkou zatím volali policii a Chris odstrčil chlapa od Vojty. Já s Lenkou jsme brečeli a Vojta se bolestí svíjel na zemi. Týnka přiběhla k nám s Lenkou a uklidňovala nás. Luky si klekl k Vojtovi. Po chvilce přijela policie. Převzali si dva týpky a odtáhli je do auta, kterým je odvezli někam do stanice. Po chvilce přijela i záchranka. Mě nic nebylo, měla jsem jen roztrhlé obočí, to mi doktor zalepil a šel zase zpět do sanitky. Schovala jsem si obličej do dlaní.
Týnka:"Eli, neboj se, všechno bude v pořádku."
Zvedla jsem se a šla za Vojtou. Seděl na zemi opřený o zeď a držel si břicho. Doktor mu zatím zalepoval tvář nějakou spešl náplastí. Sedle jsem si vedle něho, chytla jsem mu ruku a on se na mě pomalu otočil, aby se na mě podíval. Snažil se na mě usmát.
Záchranáři už přicházeli s nosítky. Položili je na zem a Vojtu na ně položili.
Vojta:"Dej za mě dětem pusu na dobrou noc.."
Vojta mi pustil ruku, protože už ho odnášeli do záchranky. Stála jsem tam a slzy mi tekli jak vodopád. Ondra mě chytil za rameno a uklidňoval mě. Od sanitky se zavřeli dveře a odjela.
Luky:"Pojďte dovnitř. Leni, dneska u nás přespíš.."
Lenka:"Fajn."
Chvíli jsem tam ještě stála a Luky mě chytil za rameno a otočil mě. Tak jsem šla. Nikdo neměl náladu si povídat. Když jsem šla nahoru, v pokoji stála Lucka, která má už bříško jako balónek a Týnka. V rukou měli děti a pohupovali se. Nechala jsem je, můžu se na ně spolehnout. Šla jsem spát. Usnula jsem hned.

Probudil mě telefon. Volali z nemocnice..
Nemocni:"Paní! Hned přijeďte do nemocnice! Jde o vašeho manžela!"
Spadl mi mobil z ruky. Bez dovolení jsem si půjčila Ondry auto a jela jak o závod. Když jsem tam dojela, čekala tam na mě už sestřička.
Já:"Co se stalo?!"
Sestřička:"Je mi to moc líto.."
Zkolabovala jsem. Proč? Proč zrovna on? Seděla jsem tam až do rána do sedmi. Potom jsem vzala auto a jela domů, jela jsem fakt hrozně, ale nic se mi nestalo. Když jsem přijela domů, nikdo tam nebyl. V dětským pokoji jsem přišla k postýlce a tam byla krev.. Začala jsem řvát. V tu chvíli někdo přiběhl do pokoje a nůž mi přiložil na krk. Začala jsem pištět ještě víc.

Luky:"Haló! Eli! Princezno. Je to jen moční můra!"
Ondra:"Pšš, Eliško."
Já:"Co?"
Vylítla jsem z postele tak, že mě kluci nestihli ani zastavit. Běžela jsem směr pokoj. Přiběhla jsem k jedný postýlce a Sofie tam krásně spinka. Pak k druhé a tam si pochrupoval Filda. Ulevilo se mi, ale nejradši bych teď byla s Vojtíškem. Odešla jsem z pokoje a na chodbě jsem se opřela o stěnu. Zavřela jsem oči a Luky mě obejmul.
Luky:"Princezno, vím, že bys teď nejvíc potřebovala Vojtu, ale nikdy nezapomeň, že tu pro tebe všichni jsme a vždycky budem."
Já:"Děkuji Luky."
Luky:"Ale teď běž ještě spát, je teprve pět ráno.."
Já:"Teď už neusnu."
Luky:"Tak pojď se mnou dolů, uvařím ti snídani a budu tam s tebou."
Neodmítla jsem, ale nechci, aby byl nevyspalí jen kvůli mě..
Já:"Luky, nic mi nevař, běž spát."
Luky:"Tak si vem zatím jenom tady šátečky. Kdybys cokoliv potřebovala, mobil mám u sebe."
Já:"A Vojtu u sebe nemáš?"
Luky:"Bohužel ne, ale jestli chceš, pojedu za ním s tebou."
Já:"Ne.. Běž spát."
Bylo na něm vidět, že je unavený.
Sedla jsem si na gauč a pustila telku, dala jsem to potichu na Očko a vzala si mobil. Šla jsem na instagram a Vojta tam před hodinou přidal fotku. Bylo tam napsaný: Tak jsem v nemocnici.. Jsem rád, že se mé Elišce a dětem nic nestalo ❤
Lajkla jsem mu to a hned asi minutu po tom mi přišla SMS od Vojty:Ty už nespíš?
Nechtěla jsem mu odepisovat.. Zavolala jsem mu.
Vojta:"Miláčku ahoj."
Já:"Vojtíšku! Jak jsi na tom?"
Vojta:"Už dobrý, je mi spíše smutno.."
Já:"Mě taky.. Měla jsem noční můru, proto už nespím."
Vojta:"Hele zlato.. Už musím jít."
Típnul to a já pokračovala v mém koukání do mobilu. Když jsem se koukla, kolik je, bylo už 8.. Už jsem zezhora slyšela hlasy. Chris s Týnkou šli na snídani.
Chris:"Čauko, tak jak je?"
Já:"Bez Vojty? Ani se neptej.."
Chris:"Neboj, je v pohodě.. Už jsi snídala?"
Já:"Ještě ne.. Dám si müsli."
Zvedla jsem se z gauče a šla si to připravit.