New Element - Nejlepší život 1 ✔

28.Díl

Doma jsme se najedli, vykoupali, vyčistili zuby a šli jsme spát.
Já usnula hned, jen jsem slyšela, jak se na druhý straně postele Vojta pořád převaluje.
Já:"Vojtí?"
Vojta:"Ano lásko?"
Já:"Proč nespíš?"
Vojta:"Nejde mi usnout."
Přitulila jsem se k němu a lehla si mu na hruď. On mi dal pusu do vlasů a po chvilce bylo slyšet jako nahlas dýchá. Já hned taky zabrala.

Ráno mě probudil telefon.
**
Já:"Mami? Proč mi voláš tak brzy ráno?"
Mamka:"Brzo? Je půl jedenáctý.."
Já:"Aha.:D Počkej, odplazím se z ložnice, Vojta spí.."
**
Vojta:"Děje se něco zlato?"
Zavrtěla jsem hlavou, jako že nic a otevřela dveře. Šla jsem do dětského pokoje, kde děti nebyli. Nechali jsme je přeci u rodičů. Stoupla jsem si k oknu a koukala se na prázdnou louku.
**
Já:"No? O co jde?"
Mamka:"Jde o práci.. Táta dostal pracovní nabýdku na Novém Zélandě a nechce si to nechat ujít.. Je to na tři měsíce. No a ta druhá věc je ta, že babička v Polsku je v nemocnici. Je nemocná, zatím nevím více informací, ale chci jí tam jet navštívit a podržet jí tam. Byla bych tam minimálně týden."
Já:"Babička?!"
**
Vyhrkla jsem se smutkem v obličeji. V tu chvíli mě Vojta chytil za pas a sjel s nima až na boky. Lekla jsem se, takže jsem se prudce otočila.
Vojta:"Ty brečíč?! O co jde?"
Já:"Vojto, teď ne prosím."
Vojta:"Eliško, ale.."
Já:"Vojto!"
Vojta:"Dobře."
Se smutným obličejem sklopeným k zemi odešel.
**
Mamka:"V pohodě?"
Já:"Jo.."
Mamka:"Beruško neplakej."
Já:"Nechci o babi přijít.. Táta bude na tři měsíce pryč a ty v Polsku taky nebudeš jen chvilku.."
Mamka:"Nevím jak dlouho v Polsku budu.. Ale jde o Nikolku. Vzít jí s sebou nemůžu."
Já:"Tak my jí pohlídáme. Přece jenom už v domě dva prcky máme."
Mamka:"Děkuju, jsi opradu zlatíčko. Pozdravuj a daj za mě všem pusu."
Já:"Jj. A kdy se máme stavit?"
Mamka:"Taťka odlétá už zítra brzy ráno, já už asi dneska večer.."
Já:"Tak po obědě přijedeme."
Mamka:"Dobře. Pa."
Já:"Pa."
**
Šla jsem do ložnice a sedla jsem si na postel. Obličej jsem si opřela o dlaně. Slyšela jsem, jak mě nejspíše Vojta schání.
Vojta:"Eliško! Co se děje?"
Já:"Taťka.. Babička.. Mamka.."
Vojta:"Stalo se něco jim?!"
Vojta si ke mě přisedl a pevně mě objal, já mu to všechno řekla.
Já:"A mamce jsem nabýdla, že Nikolku na ten min. týden pohlídáme."
Vojta:"Eli, to je mi líto. Super, Nikolku beru jako svojí nevlastní dceru. Chtěl jsem ti ale říct, že..