Změní Elišce jeden koncert celý život?
Bude si rozumět s klukama z kapely?
Nebude Elišky rodičům vadit, že zná New Element a že jela na koncert?
Jak to celý dopadne?
Tak čtěte:)
Děkuju všem, co mě podporujou.
Miluju vás❤
Tato knížka je už ukončená...
"Sundej si šatek." ozvalo se za mnou. Jak řekl, tak jsem udělala. "Pamatuješ? Přesně před pěti lety." chytil mi boky. V tu chvíly se mi v hlavě přehrála celá ta chvíle.
•••
„Wow!" „Tak vidíš." Usmál se. Sedli jsme si na zem a on mě chytil kolem ramene. „Víš.. Eli.. Já tě mám rád, moc!" „Já tebe taky!" „Ale já tě mám rád víc než jenom kamarádku, ale věřím, že máš kluka.." "Ach Vojto! Já? Nemám!" Nadšeně se na mě podíval a dodal: „Hlavně mi neříkej, že tak dokonalá holka nemá kluka.." Podiveně se na mě podíval a dodala jsem. „Měla jsem.. Asi před dvěma měsícema, rozešla jsem se kvůli jednomu důvodu, který ti říkat nebudu. Ale chodila jsem s ním asi půl roku, bylo to ale složitý.." Snažila jsem se zadržet slzy, ale nedalo se to. Nechtěla jsem moc na Vojtu kvůli tomu koukat, aby se mě na to moc nevyptával, ale on se předklonil a kouknul mi na půl do obličeje, škubla jsem sebou a koukala za sebe. „Eli, podívej se mi do očí." „Ach.." Jak řekl, udělala jsem, koukla jsem se na něj a on začal být smutný.. „Eli já tě miluju! A slibuji ti, že tě jen tak nenechám! Pověz mi, co ti ten kluk udělal!" „Já tebe! Nechci o tom moc mluvit, ale možná ti to někdy řeknu." "Buď moje." "Budu." ••• (viz. 4.Díl) "Vojto!" vzdychla jsem a skočila mu kolem krku.
"Řekneš mi to už?" zeptal se. "To proč jsi se rozešla s tím klukem a proč jsi plakala?"
"Byla jsem v tý době elementka.. On poslouchal Ektora.. Mlátil mě a šikanoval.. Vyhrožoval mi, že jestli se s ním rozejdu, tak mi hodně ublíží.. To ale ještě skoro nic nebylo.."
"Tak co bylo to horší? A je hodně důležitý, že jsi byla elementka a on jel Ektora?" držel mě pořád za boky.
"Chceš to vědět?"
"Že se vůbec ptáš.."
"Tak si počkej ještě 5 let." dala jsem mu pusu.
"To nevydržím." zaškemral.
"Ale jo." pohladila jsem ho po nose.
"Hlavně si pamatuj, že tě opravdu miluju. To co ti dělal ten kluk bych si nikdy nedovolil. Máme spolu 2 krásný děti a za pár týdnu budeme mít třetí. Nikdy tě neopustím!"
"Miluju tě."
"Já tebe." dali jsme si tu naposledy pusu.
"Půjdeme pomalu domů?" zeptala jsem se. Ruku v ruce jsme tedy šli.
"Mami, tatí!" zavolal dětský hlásek když jsme vešli do obýváku. Rozhlédla jsem se a u schodů byla Sofí přivázaná ke sloupu. Ano, opravdu byla takovýma silnějšíma provázkama přivázaná ke sloupku u zábradlí.
"Kdo ti to udělal?" přiběhla jsem k ní a pomalu se snažila rozvázat uzel.
"Lukáš s Filipem."
"Lukáši? Filipe?" zavolal Vojta do druhýho patra. Byli slyšet jen dupoty. "Hrajou si na indiány." řekla Sofie, když se mi konečně povedlo rozvázat ten uzel.
Všichni tři jsme šli nahoru. Filip se schovával na chodbě za kytkou. Vojta si ho přehodil přes rameno a šel s ním dolů. V ložnici se schovával Luky. Vyvedli jsme ho na chodbu a pak dolů do obýváku. Samozdřejmě se vzdával kvůli dětem, protože doopravdy má větší sílu a chtěl to pojmout jako hru.:D (snad jsem to dobře vysvětlila) Všichni víme, že Lukáš i Filip jsou lechtivý. Takže asi víte, čím jsme se jim pomstili. Prostě jsme je zlechtali.:D
"Nee stačí!" křičel Luky. Nakonec jsme je teda pustili.
"A to ti pak mám svěřit děti?" zeptal se vážně Vojta.
"To oni si chtěli hrát na indiány." zasmál se Lukáš.
"Já ne." skřížila si Sofí ruce na prsou.
"A kde je Chris?" zeptala jsem se.
"Usnul." zadržoval Lukáš smích.
"Nojono, tak byl dlouho v práci." zastal se ho Vojta. Pak jsme nikdo nic neřekl
"Míšo, Vojto?" zeptal se po chvilce koukání do mobilu Luky.
"No?" řekli jsme s Vojtou nastejno. Lukáš nám naznačil, že s náma chce mluvit o samotě.
"Děti, běžte do pokoje." poslechli mě a odešli. "Tak co?" zeptala jsem se Lukyho.
"Klára mi psala.."
"Klára?!" zapátrala jsem v paměti.
"Jo Klára."
"Co ti psala?" koukl Vojta Lukášovi do mobilu. "Ahoj Lukášku, promiň. Všechno mě mrzí. To co se stalo před pěti lety.. Prosím, pojďme na to zapomenout." přečetl nahlas.
"Přehání už ne?" podívala jsem se na displej taky.
"Co jí mám napsat?" zeptal se nás.
"Pravdu!"
"Prostě že už je konec, že máš Sáru a že nechápeš proč ti jen tak najednou píše.." tak to tak napsal.
