New Element - Nejlepší život 1 ✔

50.Díl<3

*O skoro 2 měsíce později*

"Vojto." probudil mě něčí netypický hlas.

"Ano?"

"Musím do nemocnice!" Eliška sotva dýchala. Ona rodí. Rychle jsem vylítl z postele. Hodil jsem na sebe nějaký rifle, mikinu a běžel jsem k Ondrovi a Lucce do pokoje. Bylo mi jedno, že je vzbudím.

"Ondro, Luci!" vlítl jsem tam. Oba se lekli a rychle se nechápavě podívali. "Eliška rodí, postarejte se o děti, prosím!"

"Jo jasně. Ať to dobře dopadne." řekl Ondra a Lucka vylezla z postele. Šla Elišce pomoct. Do 5 minut jsme seděli v autě. Po chvilce jsme byli už v nemocnici. Na porodním sále jsem se bál, že omdlím. A to se taky stalo. Stejně jako minule jsem v tom Elišku nechal.. Jsem hrozný manžel.

*Pohled Ondry*

"Mě z toho Vojtěcha trefí." praštil jsem se do čela, když jsem na schodech narazil do tašky. On jí tu zapomněl. "Lásko pojedu do nemocnice.. Vojta tu nechal tašku s Elišky věcma. Zase plašil." zavolal jsem na Lůcu. Vzal jsem tašku, nasedl do auta a jel do nemocnice. Před místností, kde Eliška rodí na židlích seděl nebo spíš ležel Vojta a sestřička mu namáčela čelo vlhkým ubrouskem. "On omdlel?" sestra jen kývla. "Zase.."

*o 2 hodiny později*

"Vojto.. Zase jsi to nedal a nechal jsi v tom Eli samotnou." čekali jsme ne chodbě, až nám doktor povolí jít do místnosti, kde je Eliška s malou Míšou nebo s malým Vojtou. (ještě se neví, jestli je to holka nebo kluk.)

"Já vím, jsem blbej.."

"Tak prosím. První otec." přišel po 20 minutách doktor.

"To jsem já." zajásal Vojta, zvedl se a šel do pokoje.

*Z pohledu Vojty*

Nelhal bych, kdybych řekl, že se bojím. Bojím se toho, jak to dopadlo.. Tiše jsem zaťukal na dveře a následně otevřel. V posteli ležela Eliška s malým přírůstkem do rodiny. Nevím, jestli je to Vojta nebo Míša.. Ale Eliška už to ví. Přišel jsem potichu k posteli a s Eli jsme se podívali navzájem do očí. Vypadala šťastně, ale zároveň i vyčerpaně, unaveně..
Strhl jsem pohled z Elišky a podíval se na naše malý mimčo. Nadechl jsem se, že chci něco říct.

"Je to holčička." Eliška už věděla na co se chci zeptat. V duchu jsem zajásal a malou Míšu jsem si pochoval. Byla hrozně křehká, malinká, roztomilá a hlavně naše.

*Ondra*

Píše mi Lucka.. Už pojedu domů. Zaťukal jsem na dveře a pomalu vešel. Bylo mi blbý je rušit.

"Už pojedu domů." řekl jsem a chystal jsem se odejít.

"Počkej.." zastavil mě Vojta. "Děkuji brácho.. Stejně jako u dvojčat jsi nám zase pomohl." obejmul mě.

"Za to neděkuj. A gratuluji vám." usmál jsem se. "Už jdu, ahoj." rozloučil jsem se a tiše odešel. Cesta autem byla krátká. Vešel jsem do obýváku a hned mě přivítala Kája, která na mě už čekala. Naštěstí je dneska sobota, takže jdu do práce až večer a to na dabing. Zítra půjdu s Johanem místo Eli s Vojtou moderovat Fajn parádu top 20.