Fine. Už jsem jenom kousek. Už se tmívá. Zase. Musím se prodit sněhem který mi sahal až po kolena. Přemýšlím, jestli se mi vůbec vyplatilo tak jít. Už jdu totiž dva dny. Byla taková vánice, že jsem musela být noc a den zapadlá v malým obchůdku který byl nějakým způsobem odemčený. Bylo tam pár zásob, ale déle bych tam nevydržela. Trochu jídla si nesu v igelitce. Nic jiného v obchodě nebylo. Nejraději bych ji zahodila, protože mi mrznou ruce a to i přes tenké rukavice, které jsem našla. Nemůžu se dočkat až tam dojdu. Vezmu si pořádné zimní oblečení a zachumlám se do nich a konečně se pořádně prospím. Nad tou myšlenkou jsem zrychlila abych tam byla ještě za šera.
To mi moc nevyšlo. Nikdo tu není. Sice jsem už konečně vevnitř, ale je tu černočerná tma. I měsíc je pod mrakem. Takže dneska asi nenajdu ten obchod. Chtěla jsem sice spát poblíž jednoho ze tří vchodů, ale zdálo se mi, že u druhého vidím pohyb. Vymluvila jsem si, že je to ta vánice, nebo se mi to jen zdálo, ale stejně zalezu do nějakého obchodu co najdu, nejspíše zlatnictví a schoulila jsem se v rohu. Chvíli mě sžírala nespavost, protože jsem vždy měla problémy se spaním a proto jsem také brala silné prášky na spaní, ale po chvíli mě přemohla únava po namáhavém dni.
Ráno jsem se probudila s trhnutím. Zase mi drkotaly zuby a vyděšeně jsem se rozhlížela. Vzpomněla jsem si jak se za dveřmi něco pohnulo. To jsem hned zahnala. Zase jsem zapomněla co se děje. Ještě jsem se s tím moc nesmířila. Když jsem se trošku probrala, šla jsem hledat cokoliv na zahřátí. Co bych tak dala za silný čaj a horkou polévku!
ČTEŠ
Leader of dragons
FantasySvět si běžel svým tempem a vše se zdálo v relativním pořádku. Vše se ale změnilo ve chvíli kdy bylo nečekaně evakuováno celé město Chester bez udání dostačujícího důvodu. A to nebylo jediné. Začala stavba hradeb které kombinovaly masivní kameny i n...
