Leader of dragons

1. kapitola

Zase další ráno. Kéž bych si už mohla lehnout na svojí krásnou pohodlnou postel. Mm. Ještě tu musím vydržet tři měsíce. Pak skončí střední a budu moct jít na chvíli domů. Do tý doby tu budu trčet v tomhle malém hnusném bytě. Otevřela sem oči. Rozlídla jsm se po bytě. Ach jo. Takovej humáč. Dneska budu muset koupit nějaký jídlo, blesklo mi hlavou.
Vstala sem a šla si pro něco k snídani. Cestou jsem vyhlédla z okna. Teprve svítalo. Je kolem půl sedmé. Sjela jsem pohledem po těch vysokých panelácích. Po liduprázdných ulicích. Po zhaslých pouličních lampách. Šla jsem se podívat do lednici. Až teď mi to docvaklo. Skočila jsm zpátky k oknu. "Cože?? Co to sakra je?!" skoro sem vykřikla. Na ulicích byla tma. Světla měla ještě svítit. Nikde jediné auto. Jakto že tu nejsou lidé? V tuhle dobu by měli po ulicích kráčet hromady ospalých studentů a lidí pospíchajících do práce. Tohle jsem ještě neviděla. Popadla jsem kabát, hodila ho přes svoje volné pyžamo a běžela jsem po schodišti ven.
Venku mě obklopil studený podzimní vzduch. Rozhlédla jsem se. Opravdu. Nikde nikdo. Vydala jsem se ulicí do cestra města, spadané listí mi šustilo pod teniskami.
V tuhle dobu bylo normálně otevřeno pár obchodů. Teď byl také otevřené. To mi nějak nejde na rozum. Ale stejně jako všude jinde tam není živá duše.
Došla jsem až na vzdálené náměstí. Možná sem doufala, že je tam nějaká akce, nebo prostě něco co by vysvětlovalo celé tohle ráno. Samozdřejmě tu nic není. Teda, až na autobus na zastávce. Otevřený a bez řidiče. Celý den sem chodila sem a tam. Ignorovala jsem nevědomky hlad. Napila jsem se z pítka u parku. Teď stojím přímo před mojí střední. Je mi čím dál větší zima. Kouknu na oblohu a zděsím se. Začíná se stmívat. Po zádech mi přejede mráz. Raději se otočím a poběžím do bytu. Tam sebou plácnu na postel a zavrtám se co nejvíc do tenké peřiny. V tom okamžiku usnu.