Leader of dragons

6. Kapitola

Už jsem sahala do baťohu, abych zjistila původ tý rány a něco čím bych si jí obvázala, ale sklouzla jsem pohledem s tomu štěněti. Jak tam zuboženě leželo v dece. A klepalo se. Zapomněla jsem na jiné starosti- teda do doby, než jsem se pohnula a přes záda mi probleskla opět ta bolest. Každopádně jsem se naklonila, sebrala vodu, nalila jí do dlaně a dala mu napít... Trochu se napilo. Začla jsem na něj konejšivě mluvit a hladit ho. Ztrápeně se na mě podívalo. Snažila jsem se najít případné zranění- nic. Asi je jen zmrzlý a vyhladovělý. Koukla jsem se na na jeho obojek- byl téměř přiškrčený.

Nemůžu si představit co muselo zažít- v zimě, chumelenici, větru bez jakékoliv možnosti se schovat, zoufale se snažit odtrhnout od vodítka, jež mu znemožnovalo jakýkoliv pokus o přežití... Odepla jsem mu ho. Teď je zbytečný. Všimla jsem si že jsou na něm cinkající destičky. Jedna byla samozřejmě známka psa. K čemu to teď ale je? Podívala jsem se dál. Očkování. To se hodí, aspoň s vysokou pravděpodobností nedostane nějakou nemoc. A třetí- třetí je kousek kovu s podomácku zaoblenými rohy a uprostřed vytlačeno jméno- Stifi.

"Stifi?" zašeptala jsem a postřehla, že štěně zbystřilo. Páni. Chvíli jsem na něj jen koukala, nevěděla co s ním dělat. Dala jsem mu jídlo, pití, teplo... Teď už jen doufat.
Teď mě tak napadá, že bych ss mohla porozhlédnou po prodejně. Třeba tu bude nějaké dobré místo na oheň. Už jsem chtěla vstát, záda mi v tom ale opět zabránila. No jasně, jak jsem mohla zapomenout... Někde v boťohu bych měla mít dezinfekci a obvaz, teď to ješte najít.

Jenže problém nebyl v tom, že bych to nenašla, to bylo snadné. Zaprvé, bez bundy a s ohrnutým tričkem a mikinou jsem mrzla, a to dost, a za druhé... Jak si mám ksakru desinfikovat ránu na zádech, když ani nevím kde je a jak je to vážný?!

Nakonec se mi podařilo si to nějak rozmazat desinfekci poblíž rány a pak si to obvázala pořádným kusem obvazu. Alespoň něco. A teď konečně zpátky do bundy.

Další den jsem věděla, co mám dělat- jít pryč z města a konečně zjistit oč tu jde. A že to musím udělat rychle. Všude byli závěje sněhu a stále sněžilo. Dnes je to mírnější, dalo by se v tom snad jít, i když né dlouho. Což znamená ihned jít. Po snídani se Stifim, který už se na chvíli dokázal postavit na nohy, jsem se sbalila, vzala Stifiho zabaleného v jeho dece do náruče a vykročila ven. Nejbližší konec města je docela daleko, ale v tomhle počasí to bude na dlouho.

Čeká nás dlouhá cesta.