Tak jo. Od základu. Ležím ve své posteli. V malém bytě v Chesteru. A jsem v celém městě sama. Při tom pomyšlení mi přejel mráz po zádech. Sen. No jistě, vždyť to byl všechno sen! A to,že mě to vůbec nenapadlo je jen další důkaz! ...Ale bylo to tak opravdové... Ale takové sny jsou, ne?... Vstala jsem a opatrně zamířila k oknu. Vkročila jsem před něj se zatajeným dechem- jenže ulice byli prázdné. Vše bylo stejné. Nebyl to sen. Popravdě, ani jsem nebyla překvapená. Asi jsem to v hloubi duše tušila.
V tu chvíli ve mě překlaplo. Na mysl se mi přihnala černá mlha a zůstala. Prostě jsem vypla. Šla jsem k lednici protože mnou otřásl hlad. Zjistila jsem, že už vážně nemám jídlo. O chvíli později jsem se vrátila k oknu s oplatkou a vypěněnou minerálkou a zastřeně jsem pozorovala první sněhové vločky pomalu se snášejících na okno, kde se rozpouštěly. Padaly tak pomalu a mírumilovně, že jsem tam stála i po dojezení své chabé snídaně. V jednu chvíli, zničehož nic mlha obklopující můj mozek ustoupila a já si uvědomila co vidím. "Cože?!" stála jsem jak přimražená a hlavou mi přelétl pocit deja-vu, nejspíše včerejšího rána. Ano. Věděla jsem jistě, že je podzim. Že je začátek říjnu a listy na stromech se teprve barvily do podzimních barev. Že hlásili teplý podzimní měsíce. "Co to má znamenat?! Sníh?!"
Jako první jsem zamířila k malému obchodu na rohu ulice. Drala jsem přes ostrý vítr smíchaný s vločkami. Někde začít musím.
Když jsem ale chtěla otevřít, bylo zamčeno. No super. Všechny malé obchůdky jsou zamčený. Co zkusit nějaký obchoďák? Ten nejbližší je sice několik kilometrů daleko, ale v břiše mi už zase škrundá hlad. Takže musím jít teď.
ČTEŠ
Leader of dragons
FantasySvět si běžel svým tempem a vše se zdálo v relativním pořádku. Vše se ale změnilo ve chvíli kdy bylo nečekaně evakuováno celé město Chester bez udání dostačujícího důvodu. A to nebylo jediné. Začala stavba hradeb které kombinovaly masivní kameny i n...
